Ostrov Kós pod praporem rytířů sv. Jana

Pevnosti na Kósu ukazují dějinné zvraty, jimiž ostrov od byzantského období až do nedávné doby procházel. Podívejme se na zdejší dějiny rytířů sv. Jana a hrad Nerantzia.

Ostrov Kós je dnes poklidná středomořská destinace, kam každoročně míří množství lidí za odpočinkem i zábavou. Leží v Egejském moři v souostroví Dodekanés. Je to skupina řeckých ostrovů v náležejících do tzv. Jižních Sporad mezi ostrovy Pátmos a Rhodos, Kássos, Astypalaia a Kastellórizo, jihozápadně od tureckého pobřeží.

Kdysi to byl další z řady ostrovů, který dnes zaniklé středomořské mocnosti využívaly jako opěrná opevněná místa pro svou obranu i výboje. Pevnosti na Kósu ukazují dějinné zvraty, jimiž ostrov od byzantského období až do nedávné doby procházel. Oblast Dodekanés se totiž snažily ovládat námořní velmoci Benátky a Janov i Byzantské císařství, také zde probíhal i velký střet mezi Osmanskou říší a maloasijskými emiráty a Řádem sv. Jana.

Všechny fotografie byly poskytnuty a jejich autorem je PhDr. Mgr. Ing. Martin Pola Ph.D.

Řád sv. Jana vstupuje do zdejší složité mocenské konstelace po pádu přístavu a pevnosti Akkonu a zániku křižáckých států na Blízkém východě roku 1291. Oblast Dodekanés byla pro Řád vítaná oblast, kde by si mohl vybudovat novou základnu pro své další působení ve Středomoří. Postupně se jim to podařilo. Ovládli Rhodos jako hlavní ostrov nového johanitského státu a následně si na dalších ostrovech vybudovali hrady a opevněná místa, která stabilizovala nové panství rytířů.

Někdy po roce 1319 rytíři sv. Jana převzali i Kós, čemuž zřejmě napomohl zisk o něco menšího ostrova Nisyros jižně od Kósu. Postoupil jim ho roku 1316 italský rod Assantiů z Ischie. Došlo ke zcelení držby ostrovů mezi Lérosem a Rhódem. Roku 1336 získali johanité Kós definitivně a osadili hrad ve vnitrozemí posádkou 25 rytířů a 100 turkopolů. Kos se stal druhým největším ostrovem johanitského státu. Jeho preceptorem v roce 1359 byl Raymond Bérenger, v letech 1365–1374 pak přímo velmistr Řádu. Johanité využili jediné starší opevnění ve vnitrozemí zvané Pyli. Dále vybudovali opevněnou osadu Antimacheia, opevnili město Kós na pobřeží, včetně navazujícího hradu Neratzia, a postavili hrad Kéfalos. Na Kós byl logisticky vázán hrad Sv. Petra v Bodrumu na maloasijském pobřeží. Ani mimořádné zesilování fortifikací však nezabránilo pozdějšímu připojení Dodekanésu v roce 1523 k Osmanské říši.

velmistr Pierre d’Aubusson

Znak Řádu

Velmistr Emery d’Amboise

Zmíněný hrad Neratzia navazuje na městské opevnění střežící přístav Mandráki ve městě Kós. Hrad využil výběžek pevniny a z východu uzavíral a chránil zátoku přístavu. Tvar výběžku umožnil čtyřboký půdorys hradu, který tvoří dnešní hradní jádro o rozměrech 100 × 75 m. Hrad byl vystavěn s hojným použitím antických spolií na ploše dříve porostlé pomerančovníky, a proto dostal jméno Narangia (Nerantzia). Podle kastelového typu hradního jádra s okrouhlými nárožními věžemi založili rytíři hrad někdy v polovině 14. století. Heraldické desky zazděné do jižní stěny jádra a do bašty předbraní prezentují velmistry Jeana de Lastica a de Millyho, tedy roky 1437–1461. Najdeme zde i erb velmistra Emeryho d’Amboise či Pierra d’Aubusson, tedy léta 1476–1512.

Do hradu se vstupuje po mostě vedoucím přes silnici od tzv. Hippokratova platanu. Celý obvod hradu lze obejít a prohlédnout si zvenčí.

K dokončení hradu došlo v roce 1514. Hrad má masivní zdi a fortifikační objekty vnějšího pásu opevnění o rozměrech 220×120 m. Vnější opevnění hradu je podstatně masivnější než starší jádro. Obezděné valy hradeb obrácené dovnitř plnili funkci kontreskarpy příkopu kolem jádra. Plošiny těchto hradeb umožňují postavení děl velké ráže a nároží jsou opatřena zděnými rondely s vnitřními kasematy. Jižní rondel je klasického tvaru, západní rondel měl stlačený polygonální půdorys a ze severního nároží vybíhá krček, jehož zakončení má tvar subtilní bašty. Opevnění města nahrazovalo předhradí hradu, jenž se nacházel severovýchodně od něj. Oba opevněné soubory odděloval široký a hluboký vodní příkop, po jehož dně dnes prochází hlavní komunikace. Hrad se tak nacházel na ostrově.[1]

Po předchozím dobytí Rhódu, hlavní bašty rytířů sv. Jana, ovládli roku 1523 Osmani i Kós a tím se zhroutila páteřní obrana johanitů v oblasti Dodekanes, který na další století kontrolovala mocná Osmanská říše.

[1] PLAČEK, Miroslav, Rozmanitost fortifikací – doklad dějinných zvratů na ostrově Kós (Řecko), Archaeologia historica. 2013, roč. 38, č. 2, s. 507-522