Neptunova fontána rodu d’Este a svět arcivévody na Konopišti

Park Konopiště je významným krajinářským dílem, které odráží biografií Františka Ferdinanda d’Este, a to, jak vnímal sebe i svou rodinu v rámci společenského světa, který brzy zanikl v apokalypse první světové války

Neptunova fontána na zámku Konopiště je jednou z nejpoutavějších drobných památek tohoto historického sídla. Byť stojí stranou pozornosti návštěvníků. Mohutná fontána je v parku jihovýchodně od zámku v části zvané U zámku.

Neptunova fontána (foto autor)

Sochy múz před zámkem (foto autor)

Fontána byla v konopišťském parku umístěna na přelomu 19. a 20. století jako součást rozsáhlých úprav zámku a jeho okolí, které inicioval arcivévoda František Ferdinand d’Este. Tento šlechtic, známý svou náklonností ke sběratelství umění a architektuře, přetvořil Konopiště na honosné sídlo, které mělo sloužit jako jeho hlavní rodinná rezidence.

Nedílnou součástí partií parku U zámku je mj. pět italských barokních soch antických bohů, Area, Dia, Herma, Palas Athény a Afrodity, pocházejících ze 17. století a přivezených v letech 1906-1907 z italské Modeny, barokní Neptunova fontána z roku 1741 pochází ze zámku Catajo u Padovy, socha Psovoda z roku 1900 je zhotovena pravděpodobně vídeňským sochařem Emilem Fichsem nebo je zde křížová cesta datovaná rokem 1775, která byla vytvořena za Marie Anny O´Kelly de Gallagh [1].

Detaily Neptunovy kašny byly inspirovány antickými motivy, což je patrné z její centrální postavy – boha Neptuna, vládce moří. Socha Neptuna, majestátně stojící uprostřed kašny, drží trojzubec, symbol své moci nad vodními živly. Centrální socha je obklopena dalšími čtyřmi sochami mořských tritonů, které dodávají celému dílu honosný nádech. Je vyrobena z pískovcového kamene a její detaily jsou pečlivě vysochány, aby co nejvíce vynikly pod širým nebem. Jedním z nejvýraznějších prvků kašny je souhra vody a antických postav. Voda, která kdysi proudila z několika míst kašny, dodávala dílu dynamiku a život, čímž vytvářela dojem neustálého pohybu a změny. Zároveň fontána reprezentovala moc a dominanci. Fontánu obkružuje osm hranolových podstavců s vázami. Na terasové zídce při cestě k fontáně, na rozcestí východně od zámku, je osazena kamenná socha lva. Je to sedící lev ve strnulé pozici, s velkou oblou hlavou s pootevřenou tlamou a se štíhlým ocasem na zádech. Na zádech je otvor procházející do tlamy (chrlič).

Růžový sad (foto autor)

Růžový sad (foto autor)

Mnohá sochařská díla byla do parku dovezena jako součást italského dědictví po Františku V. Modenském, který byl vévodou z Modeny, Massy, Carrary a Gustally († 20. listopadu 1875) a hlavou vedlejší habsbursko-lotrinské linie rakouských d’Este. František V. z Modeny ustavil Františka Ferdinanda svým dědicem, po jeho smrti v Sarajevu se stal vlastníkem poslední císař Karel I. Postupně byla zbrojnice, která patřila k nejbohatším v Evropě, a rozsáhlá sbírka antických památek, k níž patřila i část vlysu z Parthenonu, spolu s velkou sbírkou hudebních nástrojů a obrazů, převezeny na zámek Konopiště, do Hofburgu a do Uměleckohistorického muzea ve Vídni. Tak se množství sbírek a soch dostalo i na Konopiště.

Růžový sad (foto autor)

Růžový sad (foto autor)

Stinnou stránkou těchto převozů bylo, že zejména sochy z exteriérů, jako byla Neptunova fontána, ztratily svůj původní historický a krajinářský kontext. Fontána je nyní bez vodního napojení a chrlič lvíčka je zcela vytržen z původní funkce a smyslu. Díla byla zasazena do prostředí, pro které nebyla vytvořena. Stejně arcivévoda nakládal i s množstvím epitafů regionální šlechty, které nechal svážet z kostelů Benešovska a umisťovat na nádvoří zámků a okolní zámecké zdi. Tyto funerální památky tak ztratily podstatnou část své vypovídací hodnoty, protože dnes není známo, odkud byly odvezeny. Vše bylo součástí historizující přestavby Konopiště, kdy měly epitafy navozovat „středověkou atmosféru“ zámku. Sochy v parku a sbírky pak symbolizovaly moc a význam arcivévody a jeho dědictví titulů a majetku po rodu d’Este, na které byl velmi hrdý. Je dlužno říci, že tehdy neexistovala památková péče v dnešním významu a takovéto přesuny děl byly zcela běžné.

Park Konopiště je velmi významným krajinářským dílem, které odráží historii samotného zámku a vlastně i biografií arcivévody Františka Ferdinanda d’Este, a to, jak vnímal sám sebe i svou rodinu v rámci společenského světa, který brzy po dokončení parku zanikl v apokalypse první světové války a rozpadu mocnářství.

[1] Panství koupil ve veřejné dražbě roku 1716 hrabě Jan Josef z Vrtby. Právě rod Vrtbů se zasloužil o rozsáhlé přestavby nejen bývalého hradu samotného, ale rovněž o úpravy okolí. Hrabě Jan Josef z Vrtby zemřel roku 1734 a odkázal celé panství svému synovci Františku Václavovi z Vrtby, který v rozsáhlých přestavbách pokračoval. V letech 1762 až 1785 spravovala za 10 nezletilého dědice Františka Josefa z Vrtby jeho ovdovělá matka Marie Anna, jejímž druhým manželem se stal v roce 1767 O´Kelly de Gallagh. Za Vrtbů byla vytvořena hlavní struktura parku. Křížová cesta mohla být upomínkou za zemřelé sedláky v průběhu jejich vzpoury, kdy v létě 1775 došlo ke střetu vojáků a rebelujících u zámku a několik rolníků bylo zabito. Rebelie byla součástí vln rolnických povstání za Marie Terezie. Při zdi hřbitova u nedalekého chvojenského kostelíka sv. Filipa a Jakuba byli pochováni ti, kteří při povstání zahynuli. František Ferdinand nechal kolem roku 1910 cestu doplnit tzv. lurdskou jeskyní a kalvárií. Na událost upomíná i socha z roku 1987 u zámku. Vytvořil jí v roce 1987 český medailér a sochař Michal Vitanovský ve spolupráci s Aloisem Holíkem a architektem Jiřím Veselým.