Návštěva J.E. knížete velkopřevora Fra´ Pierre de Bizemont ve Strakonicích

O návštěvě J.E. knížete velkopřevora Maltézského řádu ve Strakonicích s dalšími členy a vyprávění o něm a komendě Strakonice. Fotografie z návštěvy a předání erbu pana de Bizemont ředitelce muzea.

Na Strakonickém hradě byla již od středověku komenda Řádu johanitů zvaná sv. Jana Křtitele, později Maltézských rytířů, vznikla v nejstarší části strakonického hradu ve 13. století. Patřila hned po pražské komendě k největším v českých zemích a byla vybudována na skalním ostrohu nad soutokem Otavy a Volyňky v ose východ-západ. Komenda (z latinského comes – druh, společník) nebo také komturie, komturství či komtura je označení pro středověké sídlo rytířského či křižovnického řádu. Strakonice se tak stávají řádovým hradem se širokou majetkovou základnou na jihu Čech. Strakonická komenda se na staletí, vedle té pražské, stala patrně nejvýznamnější majetkovou a duchovní základnou Řádu v království, kde za husitských válek sídlili i převoři. Konec jejich zdejšího působení znamenal rok 1948, kdy dochází k násilnému ukončení činnosti řádu i konfiskaci majetků, po roce 1989 došlo k restituci části nemovitosti komendy, ale pro nemožnost dalšího provozu byla převedena na Jihočeský kraj.

Brána do hradu ze západu na III. hradní nádvoří. Nad branou je znak komendy sv. Jana Křtitele

Proto nemůže překvapit, že České velkopřevorství udržuje tradici návštěv své bývalé komendy a kostela sv. Prokopa, kde jsou pochovaní mnozí velkopřevoři a všude můžeme najít ikonografické upomínky na působení Řádu.

Dne 26.10. 2024 tak J.E. velkopřevor Fra´ Pierre de Bizemont spolu s dalšími členy Řádu navštívil Strakonický hrad a při této příležitosti předal v chrámu sv. Prokopa paní ředitelce Muzea středního Pootaví Strakonice PhDr. Ivaně Říhové memorábile, a to zobrazení svého erbu na tradičním oválném štítě, které jsou již od 19. století zavěšovány v řádových kostelech jako připomínky hodnostářů Řádu.

Předání štítu paní ředitelce panem velkopřevorem v kostele sv. Prokopa

Rod Bizemontů je rodem francouzské šlechty, původem z Pikardie. Současný velkopřevor je Francouz a jeho 6x děd byl Nicolas Balthazar Melchior de BIZEMONT, hrabě z Bizemontu, plukovník pěchoty a rytíř řádu sv. Ludvíka (francouzský dynastický řád). Je z hraběcí větve rodiny. Je starší bratr, tzn. má titul hraběte, rod bude pokračovat přes jeho mladšího bratra, protože velkopřevor je řeholník s velkými sliby. Pan velkopřevor se ve Francii věnuje rozsáhlé charitativní činnosti. Před 28 lety založil domov pro rodiče dětí hospitalizovaných v pařížské nemocnici Trousseau. Za tuto činnost obdržel Řád čestné legie. Jeden z jeho předků založil muzeum a malířskou školu v Orléans. Rozsáhlá práce pana velkopřevora pro Musée de France mu vynesla Medaili za umění a literaturu, kterou mu udělil prezident Louvre Pierre Rosenberg. Pierre de Bizemont žije svůj křesťanský závazek přímo na místě ve službě bližním. S Řádem osobně připravoval snídaně na sociální lodi Barge na Seině v Paříži, kde jsou vždy vítáni bezdomovci i se svými psy. Sám tam vařil i rozdával jídlo lidem v nouzi. Pracoval i přímo na ulici. Desítky let byl radním obce Fougères-sur-Bièvre, kde jeho rodina dříve vlastnila půdu. Byl opakovaně volen radním, aniž by kdy dělal jakoukoliv kampaň. Taková vždy byla úcta lidí k tomuto muži. Současný Český velkopřevor tak patří mezi velké osobnosti Řádu i Francie a je velkou ctí, že nyní vede naše velkopřevorství.

Pan velkopřevor, vlevo, a velvyslanec Maltézského řádu v ČR J.E. p. Wenceslas de Lobkowicz (vpravo) v muzeu

Byť je komenda Strakonice zaniklá, tak Fra´ Pierre de Bizemont formálně v letech 2009 až 2013 užíval čestný řádový titul komtur komendy Strakonice. Komturem se rytíř mohl stát na majetku Řádu, který k tomu byl dedikovaný - prohlášený za komendu. Existovaly zjednodušeně 2 typy komend - klasická komenda, kde se mohl stát komturem jakýkoliv profesní rytíř na základě zásluh a rodinná komenda, která, když byl členem Řádu, byla obsazována vždy členem určité rodiny (která komendu Řádu věnovala). Stávalo se, že docházelo k prodeji majetku (komendy) a utržené prostředky se dále investovaly či uložily a tím komenda (již pouze formálně) pokračovala – stále vytvářela příjem pro komtura (potažmo Řád), i když již komtur fakticky žádnou komendu nedržel. Po prodeji Strakonické komendy byl velkopřevoru udělen prestižní historicky titul komtura strakonické komendy sv. Jana Křtitele. Vlastně je posledním rytířem, který měl aspoň takto návaznost na Strakonice. Po předání štítu s erbem následovala neformální a přátelská prohlídka muzea a expozice Řádu, která je i díky paní ředitelce a samozřejmě velkopřevorství tou největší na světě. Za fotografie z akce děkuji panu Jiřímu Straškovi, O.Melit

Pan Hugo Strachvic, čestný a devoční rytíř

Pan Karl Waldburg-Ziel, čestný a devoční rytíř (vlevo) a pan MUDr. Jaroslav Štrof, magistrální rytíř

Paní Markéta Bočková, roz. Polová, čestná a devoční dáma, vlevo její manžel MUDr. Martin Boček (kandidát na členství) a vpravo pan Michael Rainey, magistrální rytíř

Vpravo paní Polyxena Czernin, rozená Lobkowicz, čestná a devoční dáma

Pan Ing. Tomáš Pola (mladý kandidát na členství) s manželkou Mgr. Adélou, roz. Jodlovou.

Pan Jan Czernin, čestný a devoční rytíř v obedienci