Muy leal y muy noble – erby Santo Dominga

Tento článek o erbech Santo Dominga věnuji obětem povodní ve Španělsku. Vyprávění o heraldice bývalé španělské državy v Karibiku. Znaky měst, šlechty a panovnické moci na ostrově.

La calle de Damas.[1] Kdysi se zde procházely dámy v barokních šatech. Mohlo to tak být v jakémkoliv městě. Ale zde jejich myšlenky a sny odnášely vlny do oceánu. Odplouvaly, aby se navždy ztratily v modrých hlubinách, v hukotu příboje a bouří, co berou světlo z majáků. A v nekonečně vysoké klenbě noční oblohy zářilo souhvězdí Jižního kříže, aby vedlo španělské muže, kteří chtěli obejmout celý svět.

Takové bylo Santo Domingo. První město Španělské říše v novém světě založené podle renesančních zásad estetiky Vitruvia.[2] Capitanía General de Santo Domingo – generální kapitanát Santo Domingo lákal dobrodruhy, obchodníky, vojáky a šlechtice, aby si zahrály kostky s osudem a odpluly tisíce kilometrů daleko do neznáma ze všech koutů své kastilské domoviny. [3]

Vláda Španělů nám na ostrově zanechala kromě památek architektonických i památky heraldické. Krásné španělské erby. Bohužel mnohé vzaly za své při několika vlnách ničení, ke kterým došlo během konce 18. století a v 19. století, kdy ostrov ovládla Francie a při následných invazích ze sousední Haiti i vyhlášení nezávislosti ostrova, kdy tyto symboly vznešené povahy byly předmětem destrukce davů, které chtěly zničit jakýkoli symbol, který připomínal starý španělský monarchistický režim. Podívejme se blíže a podrobněji na část zbylých heraldických symbolů španělské správy a místní koloniální šlechty. Máme zde zástupce znaků obecních i osobních.

Erb admirála Oceánu, místokrále a generálního guvernéra západních Indií Cristobala Colona (Kryštofa Kolumba a jeho rodu) – mausoleum Colona v Faro Colon [4]

Dne 20. května 1493 v Barceloně mu král Ferdinand Aragonský a královna Isabela Kastilská, mezi jinými hodnostmi, udělili toto rozšíření jeho původního erbu[5]:

El Castillo de color dorado en campo verde, en el cuadro del escudo de vuestras armas en lo alto a la mano derecha; y en el otro cuadro alto a la mano izquierda un León de púrpura en campo blanco rampando de verde, y en el otro cuadro bajo a la mano derecha unas islas doradas en ondas de mar, y en el otro cuadro bajo a la mano izquierda las armas vuestras que soliades tener. Las cuales armas serán conocidas por vuestras, e de vuestros fijos e descendientes para siempre jamás

Zlatý hrad v zeleném poli, v poli štítu vašeho erbu nahoře po pravé ruce; a v druhém horním poli po levé ruce purpurový lev na bílém poli se zelení a v druhém čtverci pod ním po pravé ruce několik zlatých ostrovů v mořských vlnách a v druhém čtverci pod ním po levé ruce váš erb, který jste míval. Kterýžto erb bude znám vám a vašim potomkům na věky věků (volný překlad).

Erb byl vytvořen dle návrhu Gonzala Fernándeze de Oviedo, jednoho z hlavních heraldických odborníků katolických panovníků.

Znak udělený panovníky byl brzy Kolumbem upraven, i když tyto změny byly provedeny motu proprio (svévolně), takže v roce 1502 byl při vydání tzv. Knihy privilegií[6] vytištěn na deskách knihy nový erb. Následující rozdíly oproti původnímu oficiálnímu znaku: pole prvního a druhého pole byly upraveny tak, aby reprezentovaly znaky Kastilského království a Leónského království, ostrovy třetího pole byly upraveny a byly nově doprovázeny pevninou se stromky „terra firma“, tím byly zobrazeny nové země kontinentu, které již byly objeveny a čtvrté pole obsahovalo pět vodorovných kotev, aby se naznačila jeho důstojnost jako admirála, v dolním poli byl původní erb Kolumba.

Erb udělený panovníky

Erb upravený

Erb v dlažbě náměstí

Mauzoleum

Znak města Santo Domingo a ostrova Hispaniola (generálního kapitanátu Santo Domingo) – budova Muzea De Las Casas Reales v San Domingu.

V budově muzea byla La Real Audiencia de Santo Domingo nebo Audiencia y Cancillería Real de Santo Domingo en la Isla Española - byl to první soudní dvůr španělské koruny v Americe, vytvořený v roce 1511 královským dekretem Ferdinanda V. Kastilského, ale kvůli neshodám mezi guvernérem Diegem Kolumbem a španělskou korunou byl uveden do života až 14. září 1526, kdy byl znovu zřízen královským dekretem císaře Karla V.

Znaky kapitanátu a města na a v budově Real audiencie

Tato královská audience byla v jurisdikci místokrálovství Nové Španělsko a její prezident byl zároveň guvernérem generálního kapitanátu Santo Domingo. V roce 1776 mu byl přidán úřad regenta. Úřad po přesunu do Havany na Kubu zanikl spolu s pádem španělského panství v karibském regionu.

Město bylo oficiálně založeno mezi 4. a 5. srpnem 1498 Bartolomějem Kolumbem, původně pojmenovaným La Nueva Isabela, na počest královny Isabely I. Kastilské. Bylo to také nejdůležitější město v počátcích kolonizace Ameriky. Později se jeho název změnil na „Santo Domingo“ na počest Santo Dominga de Guzmána, zakladatele Řádu dominikánů.

V roce 1508 se radové, konšelé, rytíři, důstojníci a vážení muži z Hispanioly vydali do metropole Kastilie prostřednictvím svých prokurátorů-zástupců, Diega de Manresa a Antonia Serrana, s žádostí o znaky pro každou z Villas de la Isla (města ostrova), s čímž byl vysloven souhlas královským privilegiem ze 7. prosince 1508 Juany I. Kastilské. Byl udělen znak městu Santo Domingo, samotnému ostrovu Hispaniola a všem 14 obcím na ostrově.

Znak Santo Dominga je oficiálně prvním erbem a znakem uděleným španělskou korunou v Americe a je také nejstarším erbem, který se stále používá v Novém světě.

V červeném poli je azurový klíč, který symbolizuje klíč ke dveřím velkého města Santo Dominga. Dva lvi symbolizující království León, zlatí a čelem k sobě, každý po stranách klíče. Na klíči je upevněna zlatá koruna s pěti viditelnými rozetami. Bordura je stříbrno černá a je ze znaku Řádu dominikánů.

Roku 1508 obdržel svůj znak také ostrov „Hispaniola“, který se od té doby (1508) nazýval Santo Domingo, bylo to břevno pohlcované dvěma draky (drak byl odznakem Ferdinanda Aragonského) s bordurou s jhy, lvy, hrady, šípy a písmeny F a Y, iniciály katolických panovníků Ferdinanda a Ysabel (Isabely). Tento znak se později stal i znakem Generálního kapitanátu Santo Domingo.

Erb Hispanioly (wikipedie)

Znak města Santo Domingo (wikipedie)

Znak kapitanátu a jiných správních územních jednotek se přestal používat po opuštění ostrova Španěly. Po vyhlášení nezávislosti byly přijaty nové symboly, které mnohdy odporovaly zásadám heraldiky, aby se naznačil odklon od koloniální minulosti ostrova a země. Původní znaky však stále žijí ve znacích některých obcí a hlavního města ostrova. Kupříkladu znak města Bonao (založen Kryštofem Kolumbem) nebo San Juan de la Maguana založený Diegem Velazquezem v roce 1503 a jiné.

Znak císaře španělské říše Karla V. a symboly moci impéria - Catedral de Santo Domingo

Katedrála Santo Domingo je nejstarší v Americe, postavená na příkaz papeže Julia II. v roce 1504. Sídlo arcidiecéze Santo Domingo, jeho výstavba začala v roce 1512 pod pastorační správou prvního biskupa Santo Dominga Fraye Garcíi Padilly, který však na ostrov nikdy nedorazil; podle plánů architekta Alonsa de Rodrígueze.

Architekt Alonso González, inspirovaný sevillskou katedrálou, kostel částečně dokončil v roce 1550. V roce 1546 jej papež Pavel III. na žádost krále a císaře Karla V. povýšil na metropolitní katedrálu Ameriky.

Na průčelí katedrály je umístěn velký znak císaře Karla V.

Na levém sloupu katedrály vidíme symboly Řádu zlatého rouna – visící beránčí rouno - Řád zlatého rouna. Řád zlatého rouna založil burgundský vévoda Filip III. Dobrý (1396–1437) 10. ledna roku 1430 u příležitosti svého třetího sňatku s portugalskou princeznou Isabelou. Název měl připomínat starořeckou báji o Iásonovi a Argonautech, kteří během dobrodružné a nebezpečné výpravy získali rouno až v Kolchidě na východním pobřeží Černého moře. Zlaté rouno zůstalo burgundským rodinným řádem až do vymření zdejší panovnické dynastie Karlem Smělým roku 1477. Podle 65. kapitoly řádových statut přešlo následně velmistrovství na rakouského arcivévodu Maxmiliána, manžela dědičky Burgundska Marie, který byl do úřadu uveden 30. dubna 1478 v Bruggách. Po něm byli velmistry všichni panovníci z rodu Habsburků, jmenovitě z jeho starší španělské linie a později i linie rakouské. Řád existuje dodnes jako rodinný řád rakouských Habsburků a je uznáván Rakouskem. Ve Španělsku je postaven na úroveň státního vyznamenání.

Erb Karla V. (wikipedie)

Cruz de Borgogna (wikipedie)

Katedrála

Znak císaře v Muzeu de Casas Reales

Nad rounem jsou zkřížené ostrve. Jedná se o symbol Cruz de Borgoña de San Andrés. Vlajka vojsk španělského krále a celé katolické monarchie od roku 1506 – červený svatoondřejský kříž v bílém poli . Byl používán od dob Filipa I. Kastilského, tj. 15. století. Byl symbolem impéria. I když jeho používání je od dob Karla III. omezeno, tak dodnes je součástí malého znaku Španělska.

Na pravém sloupu jsou tzv. Herkulovy sloupy, za nimiž se podle Platona kdysi nacházela bájná Atlantis, od starověku představovaly symbol geografických i kognitivních limitů Evropy. Jedná se o starý název průlivu Gibraltar. Byly součástí erbu španělských panovníků s heslem NON PLUS ULTRA (dále již nic), po objevení Nového světa se heslo změnilo na PLUS ULTRA (ještě dále).

Erb šlechtice, soudce a radního Francisca Davila – palác Dávila v Santo Domingo

Dávila, Francisco. Narodil se v San Martín de Valdeiglesias (Valladolid), asi 1490 – Santo Domingo, 1548. Radní a soudce královské audience, královský pokladník a pozemkový statkář. Narodil se kolem roku 1490 ve městě San Martín de Valdeiglesias ve Valladolidu a jeho rodiče byli Hernando Dávila a María.[7] Oženil se s Beatriz del Arroyo. Dne 11. února 1512 odplul do nových zemí spolu s Juanem Rodríguezem a Pedrem Rodríguezem a zamířil na Santo Domingo. Zde obdržel statky s dvaceti pěti domácími a devíti pracovními naborías – dočasně přidělení domorodí obyvatelé, kteří sloužili svému pánovi. Spolu s činností radního a soudce vykonával Dávila také činnost kolonizátora. Stál velmi vysoko na společenském a ekonomickém žebříčku. Zámožnost, spolu s vysokým postavením, které zastával ve společnosti, byla potvrzena vytvořením mayorazga (rodové panství se stanovenými pravidly dědění – institut kastilského práva podobný našim šlechtickým fideikomisům) v roce 1530. Patřil k nejvlivnějším a nejzámožnějším šlechticům své doby na ostrově.

Nechal si vystavět palác na prestižním místě města. V jeho interiéru se nachází kaple, známá jako kaple Remedios, a malá pevnost známá jako Fortín Invencible, která byla součástí obranné linie města. Místo bylo věnováno jako dar na uvítanou od guvernéra Nicoláse de Ovando rodině Dávila.

Na jednoduché bílé fasádě vidíme rodinný erb Dávily. Čtvrcený štít. V prvním poli je rodový erb Francisca (erb dědy v mužské linii), ve druhém erb báby v mužské linii, ve třetím děd v ženské linii a v čtvrté bába v ženské linii. Jedná se o specifikum španělské heraldiky. Erby obsahují fakticky genealogické vývody předků a potvrzují urozenost nositele.

Rekonstrukce erbu Mgr. Ondřej Štěpánek

Erb Francisca Davila

Tolik k heraldice Santa Dominga dlouhé španělské éry v karibské oblasti. I přes vlny ničení, které měly zahladit přítomnost Španělů na ostrově se dochovaly pomníky minulosti na říší, nad kterou slunce nikdy nezapadalo.

Erby dodnes zůstaly muy leal y muy nobles. Velmi věrné a velmi ušlechtilé.

Bývalá jezuitská kolej

Audiencia Real

[1] Jedná se o první dlážděnou ulici evropského typu v Novém světě. Na ulici byly soustředěny chrámy, správní budovy a šlechtické paláce. Skutečně zde žily velmi významné dámy jako Marie de Toledo. Byla vdaná za Diega Kolumba, syna Kryštofa Kolumba. Diego byl guvernér a místokrál španělské kolonie Hispaniola. Bydleli v rodinném paláci Alcazar de Colon v Santo Domingu. Během nepřítomnosti svého manžela od roku 1514 do roku 1520 fakticky vládla jako místokrálovna spolu s Jerónimem de Agüero. Pocházela z nejvyšší šlechty Kastilie a zemřela v Santo Domingu.

[2] Marcus Vitruvius Pollio (1. stol. př. n. l.) byl římský architekt, inženýr a teoretik

[3] Město Santo Domingo (původně Santo Domingo de Guzmán, který byl patronem Domenica Kolumba, otce Kryštofa Kolumba) bylo založeno na ostrově, který byl Kryštofem Kolumbem nazván La Espaňola (latinizovaně Hispaniola). Město založil bratr Kryštofa Bartoloměj Kolumbus 5. srpna 1496. Santo Domingo se stalo prvním správním, soudním a církevním centrem španělské koruny v Novém světě. Bylo nástupním ostrovem k dalším výpravám a výbojům na kontinent. Jako součást Španělské říše přetrvalo až do 19. století po ovládnutí ostrova Francií.

[4] El Faro a Colón je muzeum ve měste Santo Domingo Este postavené na počest Kryštofa Kolumba. Je zde jeho mauzoleum, ale ostatky jsou v Seville. V katedrále Santo Dominga byly po nějakou dobu uloženy ostatky Kryštofa Kolumba , které byly v roce 1795 přemístěny do katedrály v Havaně a nakonec v letech 1898 až 1899 do katedrály v Seville. Důvodem bylo, že Španělé museli opustit své zámořské državy. Původní mauzoleum je dodnes v katedrále Santo Domingo (mauzoleum ve Faro a Colon je jeho kopií).

[5] Kolumbus měl svůj původní rodový erb (modré břevno pokosem ve zlatém poli). Dodnes je předmětem badatelského zájmu španělských heraldiků, odkud tento erb měl. Patrně se jednalo o erb původem z italského Janova – Kolumbus mohl být janovským erbovním patricijem, ale existují i jiné hypotézy. V Santo Domingo byly nedávno objeveny pozůstatky veřejné fontány (viaduktu), kde se zachoval tento původní erb. Byl skrytý, a tak unikl devastaci ostrovanů po odchodu Španělů. https://www.larazon.es/cultura/el-escudo-que-resolvera-el-origen-de-cristobal-colon-HG25015299/

[6] Kniha privilegií je tisk apologie, který měl shrnovat privilegia rodu Kolumbů a byl využívaný při pozdějších sporech s Korunou o privilegia a hodnosti Kolumbů. Po smrti Kryštofa totiž vypukl dlouholetý soudní spor mezi jeho synem Diegem a Korunou o rozsah úřadů a hodností, které měl či neměl zdědit po svém otci, který nakonec skončil smírem.

[7] Uvádí se i Santo Domingo de Silos, España 1488 - Santo Domingo, 22.12. 1554.