Mrzká ohyzda Alzbieta – boj rytířů s démonickými silami u Strakonického hradu

Velmi příznačná pro dobu barokní jsou zděná boží muka v ulici v Lipkách na okraji Strakonic. Pamatují zápas maltézských rytířů s magií a pověrami v kraji v 17. století

Boží muka se nazývá drobná stavba nejčastěji ve tvaru sloupu nebo pilíře, někdy krytá stříškou. Mají symbolizovat sloup, u něhož byl z rozhodnutí Pontia Pilata bičován Kristus. V průběhu tří staletí bylo na území jižních Čech postaveno více než dvě stě zděných pilířků a sloupků božích muk. Označovala místa uložení ostatků padlých vojáků, byla využívána jako mezníky na hranicích katastrů obcí, sloužila jako rozcestníky, zejména ale byla místem určeným k modlitbě, zastavení a rozjímání na cestách, k prosbám vznášeným za úrodu, déšť, uzdravení, narození dítěte či mnoho dalších potřeb. Jsou dokladem snahy vepsat do krajiny část kolektivní paměti i projevem obecně lidské touhy po blízkosti Boží.[1]

V daném kontextu jsou velmi výjimečná a zároveň i příznačná pro dobu barokní zděná boží muka v ulici v Lipkách na okraji Strakonic. Na cestě mezi Strakonicemi a Sousedovicemi. Vznikla na konci 17. století na tehdejším panství Řádu maltézských rytířů a pojí se nimi střetávání lidské víry v pověry i snahu tehdejších autorit o vymýcení či alespoň usměrnění této víry a pověr v projevy katolické spirituality.

Strakonický hrad (fotografie v článku od pana Alana Šturm a autora)

Boží muka

V lokalitě dnešní ulice u Lipky téměř na dohled od Strakonického hradu a tamní komendy rytířů sv. Jana stával v 17. století přírodní kámen. Balvan měl nezvykle tvar jakési postavy s náznaky tváře. Či si je tam spíše promítala lidská představivost. Takových balvanů je v krajině mnoho, ale sem začaly chodit ženy, které se snažily o početí dítěte nebo ženy již těhotné. V okolí balvanu začali říkat Alžběta a nosit sem dary. Vytvořilo se tak místo opředené pověrami v zázračnou moc kamene, která pomáhá ve věcech těhotenství. Brzy tato věc neunikla pozornosti vrchnosti z nedaleké komendy. Velkopřevor Řádu maltézských rytířů Rudolf Colloredo-Waldsee skrze vyšetřování celé věci zjistil, že se zde konají věštby, zaříkávání a obětiny. Šetření proběhlo roku 1656 a byli vyslechnuti poddaní z obcí Sousedovice a Zborovice. Těhotné ženy sem dle jejich slov putovaly i z velmi vzdálených míst. A místo opředly pověsti, že se kupříkladu jedná o zkamenělou ženu, která se rouhala Božímu tělu, které kolem ní nesl kněz.

Zobrazení záznamu události a ilustrace Alžběty a božstev z Rosa Boemica – https://kramerius.lib.cas.cz/view/uuid:25357b22-f310-422e-8673-6449deac0133?page=uuid:33ca07e9-2d4e-4fc1-a11a-3be809f32a23

Rytíři nakonec nechali kámen odvézt na Strakonický hrad, kde dlouho ležel na nádvoří pod věží Rumpál. Později byl kámen rozbit a zapracován do zdi nově vystavěného zámku. Na místě balvanu u Lipek byl nejdříve vztyčen dřevěný kříž a později nejstarší dochovaná strakonická zděná boží muka, byla vyznačena již na plánu vojenského mapování z roku 1764.[2]

Dozvuky celého případu zaznamenal jezuitský páter z blízké Střely [3]Matěj Benedikt Bolelucký (+1690)[4], ve svém díle Rosa Boemica (1668). Alžbětu tam nazývá „mrzkou ohyzdou“ a událost na něj zjevně silně zapůsobila. „Azbietu“ staví na ilustracích vedle slovanských božstev Svantovíta či Radegasta. Je zřejmé, že tato pověra měla místní velký vliv a boží muka byla vztyčena, aby překryla „Alžbětu“ a zároveň vypudila možné magické či černé síly ze zdejšího místa.

Skoro naproti barokních božích muk je patrně starší kříž s novějším upomenutím na tragickou smrt. Letecký pozorovatel čet.asp. František Urban a pilot čet. Jindřich Weinschner zahynuli 13.3.1931 při letecké nehodě u Strakonic. Letoun zavadil při přílliš nízkém letu o strom, zřítil se a vzňal. https://www.vets.cz/vpm/32604-hrob-frantisek-urban/

[1] Více in HÁJEK, Pavel, Zděná boží muka v jižních Čechách, České Budějovice, 2009

[2] SKALICKÝ, Karel, FIBICH, Ondřej, Obrazy z dějin Strakonic: 650 let města, Strakonice, 2017,s. 52-53

[3] Zhruba 5 km západně od Strakonic se nachází zámek Střela s barokní kaplí a zříceninou starého hradu. Původně na tomto místě stál hrad, který měl dvě části. Z horní části zbylo jen torzo zříceniny. Dolní část, zvaná zámek, byla přestavěna do renesanční podoby v 16. století. Úpravy zámku do současné podoby byly provedeny řádem jezuitů. Součástí areálu se stala kaple zasvěcená svatému Janu Křtiteli. Po zrušení řádu v roce 1773 připadlo panství studijnímu fondu. V držení hradu se pak ještě vystřídalo několik majitelů. Po druhé světové válce zde byla umístěna zvláštní internátní škola, pak státní okresní archiv.

[4] Studoval jezuitské gymnázium a filozofii v Praze. Od mládí udržoval přátelské kontakty s B. Balbínem, T. Pěšinou z Čechorodu a dalšími osobnostmi vědeckého života. Farář u sv. Vojtěcha v Praze. - Autor životopisného spisu Rosa bohemica sive vita S. Woytechi (1668).