Poslední fotografie pana Mikuláše Mináře na pohřbu pana Luboše Dobrovského 7.2.2020 mě inspirovala k napsání tohoto krátkého článku. Domníval jsem se, že je u nás volba vhodného oděvu na pohřební obřady dostatečně známá.
Předně je třeba asi uvědomit, že pohřební obřad není o pohřebním hostu, ale je to hold zesnulému a projev soustrasti příbuzným. Proto by měl host odložit své ambice, běžné zvyky, běžný oděv a obléct se formálně a vhodně alespoň na pár hodin pohřebních obřadů. Pohřeb nemá být výstavní skříní a prezentací hostů.
Na pohřeb by si měl pán v ideálním případě obléct černý matný oblek a černé společenské boty, bílou košili a černou kravatu, případně bílý kapesníček do klopy saka. Samozřejmě pokud pozvánka vysloveně nepředepisuje formálnější oděv nebo oděv jiný. Je možné si vzít na sebe i tmavě šedý oblek nebo tmavě modrý, ale vždy košili bílou a kravatu černou, případně tmavě modrou ladící s oblekem, boty vždy společenské černé. Je vhodné se vyvarovat nápadným doplňkům, brýle raději s konzervativnějšími tmavšími obroučkami, a ne příliš výrazné hodinky, pokud je pán nosí.
Nevhodné je oblečení ve výrazných, světlých či dokonce křiklavých barvách. Není vhodná ani bílá košile s tmavým oblekem a barevnou kravatou. To je lepší kravatu odložit. Nevhodné jsou samozřejmě také tenisky nebo jiné sportovní boty.
Ale je třeba říci, že samozřejmě hlavně záleží na přání pozůstalých. A také, čemu se zesnulý věnoval za života. Pohřeb nekonformního výtvarníka jistě nebude vyžadovat tak formální oděv jako pohřeb bývalého diplomata - v pochybnostech je vždy třeba se obrátit na vypravitele pohřbu.
Dříve byl samozřejmostí na pohřbu lépe společensky postavené osoby u příbuzenstva černý redingote, černá kravata, černé rukavice a cylindr (výjimečně klobouk), kalhoty černé neb aspoň velmi tmavé. Hosté si dřív oblékali ne-li černý, aspoň tmavý šat, černou kravatu a černé rukavice, cylindr (výjimečně klobouk). Tato pravidla samozřejmě platí a také se dodržují, ale u nás již výjimečně. Jak je vidět dnes se oděv hostů neodlišuje od příbuzných, ale stále zůstává ladění do černé a formálnější oděv, méně je vždy více.
Pan Minář se oblékl zcela nezvykle a nevhodně způsobem, který hraničí se satirou, musím to takto říct. Oblékl si černý žaketový kabát (patrně), hořčičně žluté kalhoty, hnědé boty, samozřejmě neměl ani cylindr, ani černé rukavice (naštěstí) a žaketový kabát ozdobil jakousi „plackou“. Fotografii si čtenáři dohledají, nedisponuji k ní autorskými právy.
Osoba, která vystupuje jen soukromě nebo veřejně by nikdy neměla takto chodit oblečená na pohřeb. Je jedno, zda je to osoba mladá nebo starší nebo jakékoliv politické příslušnosti. Majestát smrti a úcta k zesnulému vyžaduje přístup, který ctí dobrý vkus a pravidla společenské etikety. Píšu o panu Mináři, protože si získal určitou popularitu i mezi mladší generací a měl by se snažit o určitý příklad jiným.
