Mezi zámkem a žalářem. Osudy posledních hrabat Wrbnů z Holešova

O zámku v Holešově, hraběnce Barboře Wrbnové a její lásce k Rudolfovi, nepřízni osudu a tragickému závěru jejího života i zániku celého rodu.

Dne 4. června 1936 smutek prostoupil nejen komnaty holešovského zámku, ale i srdce všech, kteří do moravského města přijeli, aby se zúčastnili jednoho ne zcela všedního pohřbu. Atmosféra byla prodchnuta nejen úctou k zesnulému, ale také tichem, které přerušovalo jen šeptání a tlumený pláč příbuzných. Hosté, oděni do tmavých šatů, skládali květiny a věnce k rakvi, zatímco služebnictvo tiše dbalo na průběh obřadu, aby vše proběhlo s důstojností odpovídající tradici rodu. V Černé kapli holešovského kostela Nanebevzetí Panny Marie zavládla slavnostní, zároveň však melancholická nálada, jako by se čas na okamžik zastavil v úctě k minulosti i nenávratně ztracené budoucnosti. Zesnulý hrabě Rudolf [1] ležel v prosklené rakvi, ve které bylo vidět jeho bledou tvář. Nad rakví stály dvě ženy. Pojil je zesnulý, kterému byla jedna matkou a druhá manželkou. Dělila je propast, přes kterou ani smrt nepostavila most. Její Královská Výsost Elvíra hraběnka Wrbna-Kounic, rozená princezna bavorská z rodu Wittelsbachů a hraběnka Barbora Wrbna-Kounicová.[2] Tehdy ještě nevěděly, že rodový pohřeb zde proběhne naposledy.

Černá kaple (wikipedie). Hlavní oltář a socha hraběte Rottala

Zesnulý hrabě, nejstarší syn princezny Elvíry, se během léčby válečného zranění v lazaretu seznámil s dobrovolnou zdravotní sestrou Bertou (Barborou) Wiedmannovou. Paní Barbora se narodila roku 1892 v Nových Strakonicích jako nejstarší z devíti dětí Václava Wiedmanna a jeho ženy Františky, otec byl hudebník, který později pracoval jako dělník – punčochář. Matka jí zemřela po porodu nejmladší dcery Vlasty a Barbora se musela starat o domácnost i mladší sourozence. Přibližně ve 20 letech odjela do Vídně k tetě, kde jí zastihla první světová válka. Zde si udělala zdravotní kurz a nastoupila jako dobrovolná zdravotní sestra do vojenského lazaretu. Kolem roku 1915 ošetřovala i mladého dragouna Rudolfa Bruntálského z Wrbna-Kounic-Rietbergu-Questenbergu, který se léčil z frontového zranění. Brzy se mezi nimi zrodila láska, ale Rudolf se až do třicátých let neodvážil vzepřít svým rodičům a vztah udržoval v tajnosti. Scházeli se téměř patnáct let napůl tajně. Osmělil se až po otcově smrti v roce 1927.[3] Jeho matka hraběnka z Wrbna-Kounic odmítla z titulu rozené bavorské princezny sňatek uznat a Holešov demonstrativně opustila a žila na zámku Jaroměřice nad Rokytnou se svým mladším synem Alfonsem. Roztržka mezi paní Elvírou a manželi se nikdy nezhojila. Manželství zůstalo bezdětné a trvalo jen krátce. Pouhých několik let žili novomanželé ve společné domácnosti na zámku Holešov, dokud je nerozdělila tragická smrt hraběte Rudolfa.

Barbora Wrbnová (autor) a Elvíra Wrbnová (wikipedie)

Barboru zasáhla nejen smrt jejího manžela, ale také tíha značných dluhů spojených s holešovským majetkem. Tyto finanční závazky byly důsledkem dlouhodobého a nákladného právního sporu hrabat Wrbů, týkajícího se dědictví po vymřelém rodu Kounic-Rietberg-Questenbergů. Významným faktorem byla rovněž vysoká úroveň životního stylu Barbořiny tchýně Elvíry a její rodiny, provozní náklady rozsáhlých zámků a omezené příjmy z menších statků po pozemkové reformě za ČSR, což výrazně oslabilo rodinné finance Wrbna-Kouniců – například rodový velkostatek Jaroměřice nad Rokytnou byl zatížen dluhem v hodnotě své nominální ceny. Současně se situace zhoršovala kvůli nedostatku schopností posledních členů rodu Wrbna efektivně spravovat svůj majetek. Z původního bohatství Wrbna-Kouniců nakonec zbyl pouze statek Dvorek a chátrající barokní zámek v Holešově. Elvíra Wrbna-Kounicová zemřela ve Vídni dne 1. dubna 1943; její syn Alfons v témže roce prodal zámek Jaroměřice nad Rokytnou, který přešel do vlastnictví říšských drah Německé říše. Uzavřel sňatek s mnichovskou rodačkou JUDr. Josefínou Kellnbergerovou, kterému by jeho matka pravděpodobně nevyslovila souhlas, ovšem společenské okolnosti se již výrazně změnily. Tragický požár v jejich mnichovském domě roku 1976 ukončil život obou manželů, čímž rod Wrbna-Kounic po meči vymřel.

Zámek Holešov (autor)

Paní Barboře se bývalé panství v Holešově rozpadlo pod rukama. Vše bylo zatíženo zmíněnými dluhy a pro jejich umoření musela rozprodat statek po statku. Nakonec jí zůstal jen zámek a zahrada, ale i část zámku musela pronajmout. Místní lidé jí však měli rádi. Žila zde se svou neteří Olgou a jistě jí s lidmi sbližovalo, že paní byla do rodiny Wrbnů přivdaná, sama pocházela ze zcela prostých poměrů. Kupříkladu cukrář pan Mišech jí každou neděli dodával na zámek zdarma rakvičky se šlehačkou a ovoce. Lidé na ní vzpomínali jako na pracovitou šikovnou ženu, která se vždy ráda elegantně oblékala a budila úctu svým dobrosrdečným chováním. Pravidelně navštěvovala hrobku svého manžela v Černé kapli a trávila zde dlouhý čas v rozjímání.

Průčelí zámku Holešov a erb hrabat Bruntálských z Wrbna (autor)

Po druhé světové válce holešovská veřejnost usilovala o přeměnu zámku na kulturní dům. Na jaře 1946 bylo založeno Družstvo kulturního domu v Holešově, které se snažilo sehnat peníze na zakoupení zámku. V mezičase paní Barbora pronajímala holešovským spolkům reprezentativní 1. patro zámku – roce 1946 se ve velkém sále zámku konal první krojovaný ples a v roce 1947 v sále místní ochotníci vybudovali divadelní jeviště. V roce 1948 došlo k zestátnění majetku Barbory Wrbnové a na zámku se střídaly divadlo, škola i okresní archiv. Paní Barbora obývala byt na zámku a žila i u své sestry paní Vlasty, provdané Davidové. Přivydělávala si pletením rukavic a šál a pomáhala s domácími pracemi. Bohužel se nakonec stala obětí kuriozního justičního procesu. Byla obviněna z pořádání spiritistických seancí ve svém bytě a šíření protistátních zpráv, které tam měla vyzvědět. Byť byla obvinění absurdní, tak Barbora Wrbnová byla v duchu doby 50. let v procesu v Uherském Hradišti odsouzena na tři roky nepodmíněného trestu a vykonávala ho ve slovenské Ilavě.

Hrob Barbory Wrbnové a průčelí kostela Nanebevzetí Panny Marie (autor)

Když se v roce 1960 vrátila, sužovala ji choroba ledvin, propuknuvší během jejího pobytu ve vězení. Jen v tichosti pak dožívala u své sestry, protože byt na zámku byl zabrán, ostatně inventář dávno zmizel. Dne 13.2. 1962 umírá v bytě Davidových na tehdejším náměstí Klementa Gottwalda 56. Má církevní pohřební obřad a je uložena na místo posledního odpočinku na hřbitově v Holešově, kde spočívá dodnes.

A vyprávění zakončíme znamením doby, které však hraběnka Wrbnová naštěstí nikdy neviděla. V roce 1958 proběhl bizarní trh na náměstí v Holešově, kde se ve stánku prodávalo její šatstvo, boty a dokonce i dámské spodní prádlo, ložní prádlo i ručníky. Holešovstí věci kupovali. Našli se aspoň někteří, kteří odnesli ručníky paní Davidové s tím, že se budou paní hraběnce přeci jen hodit po návratu z kriminálu. Paní Barbora po návratu z vězení nakonec neměla ani co na sebe…[4]

[1] Rudolf Wrbna zemřel ve Zlíně na následky zranění hrudníku, kdy ho ze sedla shodil dvouletý hřebec.

[2] Elvíra princezna bavorská (22. listopadu 1868, Mnichov – 1. dubna 1943, Vídeň) náležela k bavorskému královskému rodu Wittelsbachů. Byla vnučkou krále Ludvíka I. Bavorského (1786–1868). V rodových dějinách Wittelsbachů proslula jako princezna, která se nerovnorodě provdala za „pouhého“ rakouského hraběte s českými kořeny – Rudolfa Kristiána Bruntálského z Vrbna. Byla vzdálená sestřenice císařovny Alžběty (Sisi).

[3] Rudolf Kristián Vilém z Wrbna-Kounic ( 4. června 1864 Nemés-Kér, Uhry – 24. prosince 1927 Brno) byl rakouský šlechtic ze starobylého moravského rodu Bruntálských z Vrbna, jež svůj původ datovala do 13. století. Dosáhl hodnosti c. k. komořího a tajného rady u vídeňského dvora. Své postavení v řadách vysoké aristokracie upevnil společensky prestižním sňatkem s princeznou královské krve, Elvírou Bavorskou. Byl povýšen ad personam do bavorského knížecího stavu.

[4] Na základě monografie ROHÁL, Robert: Dáma každým coulem, Holešov, 2012