Matčin sen na Olšanech – pravdivý příběh jedné hrobky

Olšanské hřbitovy skrývají hned vedle hlavního vchodu sousoší tzv.Matčin sen od Františka Rouse (hrobka rodiny Hrdličků, VI - 6b). Snad kolem žádné hrobky není tolik legend a mýtů

Málokterý návštěvník Olšanských hřbitovů v Praze mine bez povšimnutí největší sousoší tohoto hřbitova. Je hned vedle hlavního vchodu a je zvané Matčin sen. Sousoší představuje matku zlomenou žalem ze smrti syna, kterou utěšuje její muž. Matka drží za ruku syna v uniformě. Anděl stojící za synem již otevírá dveře na věčnost. Černou mramorovou hrobku zbudovala firma Pupp a Škarka, sochy z bílého mramoru vytvořil František Rous.

Foto autor článku

V podstatě hned po zbudování hrobky začalo být toto smuteční místo určitou atrakcí pro Pražany. Dostalo se i na pohlednice. Jde o výjimečnou hrobku a velmi sugestivní sousoší, které začalo vytvářet mnoho legend, které jsou přebírány dodnes i v odborném tisku, až se skutečnost téměř překryla. Předkládám ctěnému čtenáři příběh hrobky bez legend.

Nejznámější pověst je o snu matky, která měla vidět syna vojáka zemřít na bojišti, syn měl však spáchat sebevraždu kvůli nešťastné lásce či dluhům v kartách a na sousoší podpírá matku sám císař František Jozef I.

Ve skutečnosti se jedná o hrobku rodiny soudního rady zemského soudu v Praze Aloise Hrdličky, jeho manželky Jindřišky a syna Jana. Syn Jan Hrdlička byl posluchačem druhého ročníku c. a k.  Konzulární akademie ve Vídni (dříve Orientální). Orientální akademie byla vysokou školou založenou Marií Terezií roku 1754 pro vzdělávání diplomatů Habsburské monarchie, existuje dodnes pod názvem Diplomatická akademie. Jedná se o vážený vzdělávací ústav s bohatou historií, Akademie byla jednou z prvních diplomatických škol na našem kontinentu. Ona pověst o vojákovi vznikla patrně díky uniformě, kterou má Jan. Dnešní návštěvníci mají uniformy spojené hlavně s bezpečnostními složka a armádou, ale v době úmrtí Jana měli v císařství svoje uniformy mj. i posluchači škol a civilní úředníci. Tradici civilních uniforem odstranila První republika. Tak tomu bylo i u diplomatů. Tradice uniforem diplomatů se v Evropě udržela mj. ze západních zemí ve Velké Británii a východních v Ruské federaci. U nás je to již desítky let věc zcela neznámá. Ostatně informace o posluchači Akademie je uvedena i na hrobce.

Jan dle oficiálního úmrtního oznámení zemřel na zápal plic (25.5.1900), bohužel to byla častá příčina smrti i mladých lidí tehdy, ale i dnes. Nic nenaznačuje sebevraždu mladého muže a nelze ji nijak dokumentárně podepřít.

Dle Hřbitovní matriky VI, hřbitova na Olšanech, odd. I-VI (uložené v Archivu hl. m. Prahy ve fondu „MHMP, referát XIV“) jsou uvedena jména pohřbených v hrobce (Jan Hrdlička, Alois Hrdlička, Jindřiška Hrdličková – předčasně zemřelý syn, otec a matka) a navíc poznámka, podle níž by nikdo další již do hrobky pohřben býti neměl. Pověst o císaři podpírající matku je nejvíce absurdní. Jedná se bezpochyby o rodinné sousoší. Muž podpírající matku není císaři vůbec podobný (snad kromě tehdy běžných licousů), ale hlavně byla hlava státu zobrazována pouze na úředně schválených oficiálních portrétech a sochách. Je nepředstavitelné, aby si tehdy císaře někdo „dal na hrobku“ a ještě v domácím oděvu (sic!).

Otec Alois Hrdlička zemřel 30. dubna 1906 na Královských Vinohradech a byl pohřben do rodinné hrobky na Olšanech. Roku 1924 zemřela vdova Jindřiška a byla pohřbena se svým manželem a synem.

Sousoší je skutečně výjimečná funerální plastika a stojí za pozornost a návštěvu. Jistě bude dál žít městská pověst o nešťastné lásce mladého muže, ale domnívám se, že smutný příběh je zajímavý i ve skutečnosti bez císařských příkras a karetních dluhů. Jistě by rodina Hrdličků chtěla, aby je lidé znali bez nánosů bajek a legend.

Pomník měl ale i dvě soudní dohry. Žalobu na Aloise Hrdličku podal sochař František Rous kvůli částce, kterou mu měl dlužit za zhotovení náhrobku. Cena celé zakázky byla podle něj 30.500 korun, z toho 18.000 na výlohy a 12.500 na honorář, přičemž Hrdlička mu zaplatil pouze 20.100 korun. Hrdlička se prostřednictvím advokáta hájil, že dohodnutá cena byla nižší, a že zaplatil naopak víc, než byl povinen. V průběhu tohoto procesu však Alois Hrdlička zemřel.

V dubnu 1905 byl také Alois Hrdlička obžalován pro podvod. Podle žalobce měl roku 1895 za úplatek intervenovat ve prospěch výrobce lihovin, roku 1901 pomáhat bohatému mladíkovi vyhnout se vojenské službě. Jako jeden z nepřímých důkazů údajného úplatkářství se uváděla i drahá hrobka, kterou si podle názoru žalobce nemohl ze svého platu dovolit. V žádném z těchto případů mu ale nebyla prokázána vina a porota ho velkou většinou osvobodila. Bylo ale proti němu zavedeno disciplinární řízení, v jehož důsledku byl propuštěn ze státní služby bez nároku na penzi; kasační soud ve Vídni ale v březnu 1906 rozhodl, že bude penzionován v hodnosti soudního rady s přiznaným důchodem.

O obou těchto kauzách informovaly Národní listy v letech 1904-1906.