Maltézská pouť do Lurd léta Páně 2026

Letošní pouť Českého velkopřevorství do Lurd se stala důstojným a hluboce duchovním svědectvím věrnosti řádovému poslání služby Bohu a bližnímu. Přinesla chvíle vroucí modlitby, liturgického slavení i obětavé péče o nemocné.

Letošní pouť Českého velkopřevorství do Lurd se stala důstojným a hluboce duchovním svědectvím věrnosti řádovému poslání služby Bohu a bližnímu. Přinesla chvíle vroucí modlitby, liturgického slavení i obětavé péče o ty, kdo do tohoto požehnaného poutního místa přicházejí s prosbou o posilu, útěchu a světlo naděje. Byla součástí 68. výroční pouti Maltézského řádu do Lurd a 168. výročí zjevení Panny Marie na těchto místech. Pouť vedl velmistr Maltézského řádu Fra’ John Timothy Dunlap, jehož přítomnost oznámil vlající prapor velmistra u Lurdského hradu. Přítomní byli i členové řádové vlády a kardinálové.

Fotky v článku autor a pan Jiří Strašek

Význam pouti a poslání Českého velkopřevorství

Letošní maltézská pouť do Lurd pod vedením vážené řádové dámy Ursuly Czerninové představovala pro účastníky z Českého velkopřevorství Suverénního řádu maltézských rytířů událost výjimečné duchovní hloubky i lidskosti. Jako maltézský dobrovolník jsem ji prožíval nejen jako cestu k jednomu z nejvýznamnějších mariánských poutních míst křesťanského světa, nýbrž též jako ušlechtilé svědectví o živé tradici řádu, jenž po staletí spojuje obranu víry s milosrdnou službou trpícím. České velkopřevorství zde znovu naplnilo své poslání v celé jeho šíři: umožnilo účast nemocným i zdravým poutníkům, zajistilo duchovní doprovod, letecký převoz a zdravotnickou péči i obětavou dobrovolnickou pomoc a vytvořilo prostor, v němž se řádové charisma služby stává viditelnou a konkrétní skutečností. Letošní pouti, konané od 30. dubna do 4. května 2026, se zúčastnili desítky poutníků a dobrovolníků, které provázeli čtyři kaplani - P. Rudolf Kopecký, P. Filip M. Suchán, Mons. Adolf Pintı́ř a několik lékařů. České velkopřevorství tak i letos důstojně navázalo na svou dlouholetou tradici doprovázení nemocných poutníků, o něž s oddaností pečují členové řádu, profesionální zdravotníci i obětaví dobrovolníci.

Liturgický a duchovní program pouti

Program pouti nesl výrazný duchovní a liturgický ráz a byl naplněn chvílemi společné modlitby při ranních chválách, slavením posvátné liturgie i tichou službou nemocným. Poutníci se účastnili mší svatých, adorací a modliteb v posvátném prostoru lurdské svatyně, kde se každodenní rytmus pouti přirozeně soustřeďuje kolem jeskyně zjevení, mariánské úcty a proseb za uzdravení těla i duše. K nejpůsobivějším okamžikům letošního programu patřil rovněž světelný průvod, jenž v Lurdech představuje jeden z nejvýraznějších projevů společně vyznávané víry a úcty k Panně Marii. Jedná se o večerní procesí za zpěvů mariánských písní na hlavním náměstí, kde se se světly v ruce sejdou stovky členů a členek Maltézského řádu a jeho pomocných organizací a poutníků. A to doslova z celého světa. Velký mezinárodní slavnostní ráz měla i nedělní papežská mše v Bazilice Pia X, kterou celebroval kardinál Arthur Roche , prefekt Dikasteria pro bohoslužbu a svátosti.

České velkopřevorství pak mělo své vlastní soukromé liturgie v Růžencové bazilice, kapli sv. Josefa a samozřejmě v lurdské jeskynní svatyni.

Vedle těchto slavnostních okamžiků měla pouť i svůj tichý, avšak neméně podstatný rozměr: doprovázení nemocných poutníků, pomoc při jejich přesunech, zajištění každodenní péče a vytváření prostředí pokoje, důstojnosti a bratrské blízkosti. Právě v této harmonii mezi liturgickým životem a pokornou službou se v plnosti ukázal charakter maltézské pouti i význam účasti Českého velkopřevorství.

Zázračné svědectví a duchovní odkaz pouti

Pro mne osobně byla letošní pouť do Lurd silným potvrzením, že řádová spiritualita nezůstává pouze v rovině vzácné tradice, nýbrž žije v konkrétních skutcích milosrdenství, péče a modlitby. Zřetelně se ukázalo, že České velkopřevorství tuto tradici nese s důstojností a odpovědností, jež přesahuje samotnou organizaci pouti: stává se nositelem společenství, v němž nemocní nejsou pouze doprovázeni, ale přijímáni s úctou a láskou, a v němž zdraví poutníci mohou svou účast proměnit ve službu. Lurdy tak ani letos nebyly toliko cílem cesty, nýbrž místem obnovy víry, naděje a řádové identity. V této pouti se zřetelně ukázalo, že poslání Českého velkopřevorství spočívá nejen v uchovávání tradice, ale především v jejím živém, důstojném a požehnaném naplňování ve prospěch těch, kdo potřebují pomoc, blízkost a povzbuzení.

Na závěr přísluší vyslovit upřímné poděkování všem, kdo se na letošní pouti podíleli: duchovním otcům, zdravotníkům, dobrovolníkům, organizátorům i samotným poutníkům, zejména pánům nemocným, jejichž přítomnost propůjčuje této cestě její nejhlubší duchovní smysl. Díky jejich obětavosti, trpělivosti, víře a tiché službě mohla být i letošní pouť do Lurd důstojným svědectvím o živé tradici Českého velkopřevorství a o křesťanské lásce, která se sklání k trpícím a proměňuje lidskou blízkost v opravdový dar milosrdenství.

Závěrečné slovo velmistra

„Příchod do Lurd neřeší problémy světa. Je to něco náročnějšího. Připomíná nám, kým máme být. Ve světě, který se ochlazuje, musíme být vřelejší. Ve světě, který izoluje, musíme doprovázet. Ve světě, který zapomíná na slabé, je musíme postavit do středu zájmu. To není dobrovolné. Je to naše povolání: Tuitio Fidei et Obsequium Uperum .“

Erb součanéjo velmistra a znak Řádu (wikipedie)