Luis de Tovar a mandlové oči španělských dam na pražském dvoře

český král Ferdinand I. Habsburský, choť Anny Jagelonské, byl kdysi vychován pro kastilský trůn a jeho mateřskou řečí byla španělština. Přišla s ním španělská šlechta. Příběh jednoho z dvořanů Luise de Tovar.

Je stále velmi málo známé, že český král Ferdinand I. Habsburský, choť Anny Jagelonské, byl kdysi vychován pro kastilský trůn a jeho mateřskou řečí byla kastilština. Ferdinand I. se narodil 10. března 1503 v arcibiskupském paláci Alcalá de Henares 40 km od Madridu jako druhorozený syn kastilského spolukrále a burgundského vévody Filipa I. Sličného a kastilské královny Johany (Juany) Kastilské, zvané Šílené. Jeho prarodiči byli Maxmilián I. Habsburský na jedné straně a Ferdinand II. Aragonský a Isabela I. Kastilská na straně druhé.

Ferdinand I (wikipedie)

Juana Kastilská (wikipedie)

Infant Fernando byl oblíbeným vnukem Ferdinanda Aragonského a byl vzděláván ve španělském stylu pod přísným a laskavým vedením svého aragonského dědečka. Ferdinand hovořil španělštinou jako mateřským jazykem a německý jazyk svých budoucích poddaných se naučil až ve vyšším věku, proto byl alespoň zpočátku přijímán rakouskými stavy jako „král cizinec“. Jeho učiteli byli dominikáni a krátce po nich biskup z Astorgy Álvaro Osorio ​ a humanista a lékař Juan de la Parra. Vzdělání bylo založeno na hispánské scholastice a rytířských ideálech. Jeho prvními přáteli byli členi španělské šlechty, jako děti Martína Sanze de Salinase , bývalého sekretáře jeho babičky Isabely. Později si do Střední Evropy dovezl i oblibu španělské kuchyně, španělské koně a nikdy neztratil spojení se španělskou literární produkcí té doby nebo uměním.[1] Španělský vliv se projevil i v tom, že po nástupu na český trůn bylo v jeho doprovodu a u dvora mnoho španělských šlechticů. Někteří se zde později oženili s manželkami ze středoevropské šlechty a zůstali v Čechách. Od doby vlády Ferdinanda I. se tedy u nás začal projevovat španělský vliv a stali jsme se předmětem zájmu španělské diplomacie.

Z druhé strany se i mnozí významní čeští šlechtici [2]začali orientovat na španělskou politiku a vytvořili tzv. „španělskou stranu“. U pražského dvora bychom nalezli významného bankéře Salamancu či renesančního humanistického básníka a intelektuála Cristobala de Castillejo. Castillejo byl jedním ze zakladatelů španělské národní poezie a u nás složil nejednu báseň. Cristobal byl cisterciák, páže a později sekretář Ferdinanda. Snad si můžeme dovolit zmínit, že byl velmi platonicky zamilován do srdce dámy Anny ze Schaumburgu, ale později i do španělské vévodkyně Anny de Aragón a věnoval své básně i dalším dámám. Shodou okolností se portrét Anny de Aragon dochoval až do dnešních dnů a je vidět, že v jejich velkých mandlových očích beznadějně utonul nejeden kavalír. Taková byla chuť Španělska v Praze doby poloviny 16. století. Politika evropské velmoci a její tajná diplomacie, zpěvný kastilský jazyk i pevná bojovná katolická víra a mandlové oči opěvovaných španělských dam. [3]

Anna de Aragon (wikipedie)

Marie Manrique de Lara y Mendoza provdaná z Pernštejna (wikipedie)

Mezi španělskými šlechtici pražského dvora byl i Luis de Tovar y Sosa de Vaca y Castilla (někdy nesprávně Tobar). Byl dokladem toho, že s Ferdinandem přicházel do Prahy výkvět španělské i portugalské šlechty. Luis byl přítelem dětství a mládí českého krále. Narodil se v Burgosu v Roa del Duero roku 1503. Jeho otec byl Alvaro de Sosa a matkou Ana de Tovar. Matka byla sestrou Inez de Tovar, dvorní dámy vévodkyně de Alburquerque. Jeho děd ze strany otce Luis de Vaca, který byl dvořanem vévody de Alburquerque. Babička z mateřské strany byla Blanca de Sosa, žena královské portugalské krve. Byla dvorní dámou Juany, manželky portugalského krále Jindřicha IV. Portugalského. Tovarové zastávali vysoké hodnosti ve Španělsku i Portugalsku.

Je možné zmínit příbuzného Luise - Sancheze de Tovar. Ten byl admirál Kastilie v letech 1374 až 1384. Velel mnoha kastilským flotilám v tehdejších válkách a zemřel při obléhání Lisabonu na mor. Byl pochován v Seville. Admirál Kastilie byl zástupcem kastilského krále v čele námořnictva. Byla to vojenská hodnost vytvořená v roce 1247, která trvala až do roku 1705. Admirál sídlil v Seville, protože zde byly vybudovány Královské loděnice a bylo to místo, kde byly vyzbrojovány a organizovány flotily a kde se také nacházel zvláštní námořní soud. Ústředním sídlem admirality Kastilie byl sevillský Alcazar. Právě tam můžeme spatřit erb Tovara v galerii praporů s erby ostatních admirálů Kastilie.

Alcazar v Seville (foto autor)

Luis žil se svými strýci ve Valladolidu a později u dvora Ferdinanda zastával dvorskou funkci stolníka (copero) a komorníka (camerero). Měl u pražského dvora velký vliv a v roce 1546 byl povýšen do říšského baronského stavu s titulem svobodného pána z Enzesfeldu, podle stejnojmenného dolnorakouského hradu a panství. Plnil společně s dalším pražským dvořanem Bernardinem de Menesesem (taktéž zemřel v Praze) různé mise pro krále v Itálii či Španělsku. Byl roku 1532 přijat do španělského rytířského řádu Calatrava a roku 1553 oblékl nachový plášť a kříž nejprestižnějšího španělského rytířského Řádu sv. Jakuba (Santiago). Roku 1553 umírá a je pochován v katedrále sv. Víta na Pražském hradě pod honosným náhrobkem, který tam můžeme vidět dodnes. [4]

Nalezl u nás i životní partnerku, kterou byla od roku 1534 šlechtična Zuzana rozená von Ottwein und Freienfeld (1510-1588) ze slezského šlechtického rodu. Jejich syn Bernard Ludvík z Tovaru a Enzesfeldu (1553-1596/99) byl komořím arcivévody Arnošta Habsburského, oženil se s Alenou Berkovou z Dubé a na Moravě přestavěl tvrz v Miloticích na zámek. Na rohu oranžerií je kamenný znak pánů z Tovaru, který byl patrně osazen až druhotně v baroku za Serenyiů.

Zámek Milotice (foto Mgr. Pavel Lasztovicza)

Na epitafu na stěně střední lodi katedrály sv. Víta v Praze je zobrazen Luis v úplné plátové zbroji s křížem Řádu svatojakubských rytířů na kyrysu adorující a klečící pod Ukřižovaným Kristem, společně s přilbou a čtyřmi štíty erbovního vývodu předků. Na náhrobku je zobrazen rodový erb Luise v prvním štítě ze čtyř znaků heraldického vývodu jeho předků, dokládajících šlechtickou urozenost v mužské i ženské linii. Horní dva znaky jsou jeho otce a matky (čili rodové erby obou dědečků), dolní dva znaky pak babiček (rodové erby manželek dědečků z otcovy i matčiny strany). Takže první štít je erbem jeho otce z rodu de Tovar (štít s břevnem ve lvích či dračích tlamách). Druhý štít je erbem jeho matky pocházející z rodu de Vaca (viz šachovaný štít s lemem s kravskými hlavami – cabezas de vacas). Třetí štít je erbem první babičky (tj. otcovy matky) rodu portugalského královského původu de Sosa (štít s opakujícími se čtyřmi půlměsíci a pěti portugalskými štítky). Čtvrtý štít pak erbem druhé babičky (tj. matčiny matky) z rodu Vélez de Guevara (poslední čtvrcený štít opakující hermelínová břevna a pětici listů). Takový vývod se španělsky nazývá „la plena hidalguía“, tj plný šlechtický vývod, kdy má zesnulý šlechtické předky ze stran obou rodičů.

Erb Tovara v Seville v Alcazaru a epitaf Luise de Tovar v katedrále sv. Víta (foto autor). Vpravo erb pánů z Tovaru (autor Mgr. P. Lasztovicza)

A skončit můžeme úsměvnou vzpomínkou na Luise a jeho přítele básníka Castilleja. Luis zasílal Castillejovi všelijaké plody ze svého panství Enzesfeld a španělský poeta je následně opěvoval v básni. „De Enzesfeld se me envía.El pescado muy copioso. Trucha y axe muy hermoso.Que en toda Austria no se cría. Otro tal ni sabroso…. „ Z Enzesfeldu mi poslali hojnost ryb, velmi nádherného pstruha, jaký se nerodí nikde v Rakousích,ani takový, ani tak chutný…“.

[1] Na začátku roku 1519 zemřel druhý Ferdinandův děd, císař Maxmilián I. Habsburský. Ten byl jediným vládcem v rakouských zemích. Rakousko nebylo tehdy jednotným státem, ale jednalo se o samostatná knížectví, které spojovala vláda příslušníků rodu Habsburků. Maxmilián ve své závěti nestanovil, jak mají být tyto země rozděleny. Roku 1520 Ferdinand získal wormskou smlouvou Horní a Dolní Rakousy, Korutany, Štýrsko a Kraňsko. Vláda v ostatních zemích, včetně bohatého Tyrolska, připadla jeho bratru Karlovi. Ten se zároveň stal králem Svaté říše římské (a od roku 1530 císařem). Aby se mohl plně věnovat vládě ve Španělsku a v Říši, jmenoval Ferdinanda svým místodržícím v ostatních rakouských zemích; plnou vládu mu v nich Karel přenechal až v roce 1522. Tím byl položen základ k rozdělení rodu Habsburků na starší španělskou větev (Karel V.) a mladší rakouskou větev (Ferdinand I.) a Ferdinand se stal jediným vládcem rakouských zemí a roku 1526 byl zvolen králem českým.

[2] Pernštejnové, Ditrichštejnové a jiní.

[3] ŠTĚPÁNEK, Pavel. Kapitoly z dějin česko-španělských kulturních styků a vztah. Praha.2018: str. 11-17

[4] MUR i RAURELL, Anna. La Mancha roja i La montaňa blanca, Praga, 2018: str. 65-67