Kuriozní erb Lloyda of Stockton a mýty o králi Artušovi a Walesu

Zajímavost britské, ale také evropské heraldiky. Erb rodu Lloyd of Stockton potvrzený roku 1894 britskou heraldickou institucí College of Arms. A čím je erb tolik zajímavý? Má totiž 323 polí a je spojen s králem Artušem

Rád bych čtenáře seznámil se zajímavostí britské, ale také evropské heraldiky. Jedná se o erb rodu Lloyd of Stockton potvrzený roku 1894 britskou heraldickou institucí College of Arms. A čím je erb tolik zajímavý? Má totiž 323 polí. V Británii bychom našli i erb s 719 poli,[1] ale erb Lloydů je spojen snad s celou legendární i skutečnou starou historií Walesu. Je jako román o králi Artušovi a jeho rytířích kulatého stolu.

Erb rodu Lloydů (archiv autora)

Tolika polí ve štítu bylo dosaženo heraldickým čtvrcením. Čtvrcení je metoda spojení několika různých erbů do jednoho štítu rozdělením štítu na stejné části a umístěním různých erbů do každého oddílu (pole). Poprvé bylo čtvrcení použito u znaku spojení španělských království Kastilie a Leonu roku 1230. V anglické heraldice platí přísná pravidla, a to jak pro to, jaké erby mohou být zobrazeny pomocí čtvrtin, tak pro pořadí, ve kterém mohou být zobrazeny. Muži a ženy jsou vždy oprávněni vystavovat erby své otcovské linie, ale obvykle nemají nárok na čtvrcení s erby rodin, z nichž pochází pouze ženská linie (například erby matky nebo babičky). Podobně používá čtvrcení i heraldika Španělska. Ve Španělsku čtvrcení odkazuje k linii mateřské i otcovské.

Znak Kastilie a Leonu (wikipedie)

Erb lorda Elphinstona – příklad čtvrcení (wikipedie)

Historicky za doby vlády Plantagenetů v Anglii[2] (v samých počátcích heraldiky) nebyly na štít obvykle umístěny více než čtyři čtvrtiny. V heraldických vizitacích anglických heroldů [3] máme příklady šesti, osmi a dokonce i většího počtu čtvrcení. Rekordní počet úředně zaznamenaných čtvrcení držela v 19. století rodina Lloyd of Stockton z Chirbury, hrabství Salop, ale mnoho čtvrcení v erbu této rodiny jsou pouhým opakováním kvůli neustálým smíšeným sňatkům a skutečnosti, že jediná velšská linie mužského původu často vede k řadě různých erbů. Velšské znaky neměly původně dědičnou neměnnost, na kterou jsme zvyklí v anglické a naší heraldice, a navíc velká část z nich jsou pozdější smyšlené výtvory označení původu a nejsou to znaky, které by byly skutečně používané. [4][5]

Podívejme se podrobněji na zvláštní erb rodu Lloyd of Stockton. Tento erb se v podstatě hlásí k snad každé polo legendární postavy ze staré velšské historie. Vidíme zde knížata, krále, náčelníky klanů i šlechtice z dávno zaniklých územních útvarů na území dnešního Walesu. A dle erbu rodokmen rodu Lloydů sahá až ke králi Artušovi a ještě dál.

Velšská příjmení se tvořila na základě klanové příslušnosti. Tvořila se tak, že muž měl za jménem označení AP - „syn XY“ a žena měla za jménem označení FERCH „dcera XY“. Kupříkladu Madog ap Gruffudd, čili Madog syn Gruffudda a Gwenllian ferch Ednyfed čili Gwenllian dcera Ednyfedy. A dále se ta jména řetězila. Tj. A syn B syn C syn D atd.

Většina zobrazených erbů jsou erby přiřazené. Tj legendární, které byly vytvořeny a zpětně přiřazeny k historických či legendárním postavám, které žily dávno před vznikem heraldiky.

Vidíme zde erby velšských královských rodů a království Deheubarthu a Gwyneddu, stejně jako erby Lestyna ap Gwrganta z království Morgannwg. Jsou tam tři koňské hlavy Brochwela Ysgithroga a kříž a kavky Edwina z Tegeinglu. Lev Madoga ap Gruffudd Maelora. Kříž a koruny jsou Coela Hena/Godeboga, krále Británie. Lev ve skoku je Kydovora Vawra a lev opásaný korunou je sira Arona ap Rhyse, rytíře Božího hrobu. Je zde také erb Belina Velikého, krále Británie, je zde i erb knížat z Powysu a Cardiganu.

Království Deheubarth (velšsky Teyrnas Deheubarth) bylo raně středověké království jižního Walesu, přesněji se však jednalo o svazek menších státních útvarů spojených osobou krále z dynastie Dinefwr. Vzniklo snad v roce 920 sjednocením dvou drobných království Seisyllwg a Dyfed za vlády deheubarthského krále Hywela Dda, který dosáhl vlády nad téměř celým Walesem.

Království Gwynedd ( latinsky : Venedotia / Norwallia / Guenedota, velšsky Guynet) bylo welšské království a nástupnický stát Římské říše, který vznikl v Británii v 5. století během Anglo- Saského osídlení Británie. Znak Gwyneddu měli užívat i vládci království. Nejznámějším byl král Llywelyn ap Iorwerth, který vládl v 13. století a bojoval s anglickým králem Janem o své království, které proti Anglii udržel i jeho syn Dafydd ap Llywelyn.

Království Gwynedd (wikipedie)

Znak Walesu (wikipedie)

Znak Deheubarthu (wikipedie)

Madog ap Gruffudd , nebo Madog ap Gruffudd Maelor , byl kníže z Powys Fadog, snad v letech 1191 až 1236 v severovýchodním Walesu. Byl zakladatelem opatství Valle Crucis v Yale.

Coil (také Coel the Old, Coil Hen , anglicky Coel the Old ) je jméno jedné nebo více historických postav keltské Británie, také jméno slavné folklórní postavy. Raná velšská tradice zmiňuje Col The Old jako prominentního vůdce v římské Británii během období odchodu Římanů a předchůdce několika královských rodin Yr Hen Ogledd (“Starého severu“) , keltské oblasti na severu Anglie a jižně od Skotska, jehož významnou část, soudě podle napůl bájných genealogických záznamů, Koil Hen pravděpodobně ovládal. Podle legendy je na jeho počest pojmenováno město Colchester .

Lestyn ap Gwrgant (nebo Jestyn ap Gwrgant ) (snad 1014–1093) byl posledním vládcem velšského království Morgannwg , hrabství Monmouth.

Brochwel ap Cyngen (zemřel snad roku 560), lépe známý jako Brochwel Ysgithrog , byl král království Powys ve východním Walesu . Neobvyklý přídomek Ysgithrog byl přeložen jako „psí zuby“, „tesák“ nebo „kel“ (možná kvůli velkým zubům, rohům na helmě nebo nejspíše jeho agresivnímu chování).

Sir Aron ap Rhys (narozen ca. 1140) byl šlechtic z Walesu. Oženil se s Gwenllian ferch Ednyfed Fychan. Stal se rytířem Božího hrobu.

Idwal Ywrch ap Cadwaladr, král království Gwynedd, kníže severního Walesu snad v letech 650-712

Belinus Veliký byl legendární král Britů. Byl synem Dunvalla Molmutia a bratrem Brennia. Pravděpodobně byl pojmenován po starověkém bohu Belenovi.

Kydovor Vawr Lord z Kylfantu, jeden z peerů Walesu, z královské krve Britů, potomek Belina, krále Británie.

Legendární podoba Coela (wikipedie)

Smyšlený erb Sira Arona (wikipedie)

Smyšlený erb krále Belina (wikipedie)

Tolik k zajímavému erbu krásné britské heraldiky spojeným s legendami a mýty starého Walesu.

[1] 719 polí erbu Georgeho Nugent-Temple-Grenville, 1. markýze z Buckinghamu (17. června 1753 – 11. února 1813)

[2] Plantageneti byla anglická královská dynastie původem z Anjouovců, která vládla v hlavní linii v letech 1154–1399, ve vedlejších větvích Lancasterů a Yorků do roku 1485.

[3] Heraldické vizitace byly cesty podniknuté Kings of Arms – heroldy po Anglii , Walesu a Irsku. Jejich účelem byla evidence a regulace erbů šlechty , patricijů a měst a evidence rodokmenů . Konaly se v letech 1530 až 1688 a jejich záznamy (podobně jako sčítání lidu vyšší třídy) poskytují důležitý zdrojový materiál pro historiky a genealogy .

[4] ARTHUR CHARLES FOX-DAVIES, A complete guide to heraldry, London, 1909, S. 546

[5] HENRY POHANKA, Heraldika v souvislostech, Praha, 2012, S. 206