Kterak se Jiřík stal Georgem Wagnerem a ženichem dcery purkmistra – Mezříč 17. století

Příběh Jiříka z Valašského Meziříčí, který zažil vzestup a vzdor zlému osudu 17. století se vypracoval na ženicha dcery purkmistra a váženého úředníka Žerotínů.

V 17. století po porážce stavovského povstání císařskou stranou dochází ve všech částech Zemí Koruny české k nástupu nových náboženských i kulturních poměrů, které se však opět brzy roztočí ve víru třicetileté války. A s ním i lidé. Nikoho neminula doba těchto proměn. Někdo ztratil život, někdo majetek, někdo zažil vzestup a jiný hořkost exilu daleko za hranicemi rodných míst. Již dávno dozněly bubny u popravčího lešení vůdců povstání roku 1618, ale ne tak na Valašsku v Moravském markrabství. Tento kraj byl v letech 1620 až 1644 svědkem několika rozsáhlých povstání evangelických Valachů proti císaři, dokud nedošlo k jejich definitivní porážce v bitvě u Vsetína.

Kostel Nejsvětější Trojice

Ve Valašském Meziříčí se dvacet let po konci těchto válek narodil Jiřík Kolář. Nebohého Tomáše Koláře z Choryně syn, jak je zaznamenáno v zápise o pozdějším sňatku Jiříka. Není zřejmé, zda byl syn řemeslníka koláře, nebo se jeho otec jmenoval Kolář. V každém případě byl Jiřík velmi schopným, a i ambiciózním mužem, který se dokázal prosadit ve Valašském Meziříčí a vstoupit mezi vážené měšťany. Mezříč bylo poddanským městem a olomouckým biskupským lénem, kde byli vrchností Žerotíni z meziříčské větve starého moravského rodu. Žerotínům se podařilo udržet zámek i panství od roku 1548 až do 19. století. Za nich se město dokázalo vzpamatovat z hrůzných událostí třicetileté války, kdy bylo vyrabováno i vypáleno oddíly švédského generálního komisaře Siegmunda Müllera v únoru 1648. Mnoho desítek obyvatel tehdy bylo zabito. Předtím roku 1623 město rabovali polští kozáci a oddíly Karla Hannibala, purkrabího z Donína. Roku 1624 pak město navštívil sám král mor a usmrtil mnoho obyvatel. Valonští žoldnéři Karla z Nassau roku 1624 donutili město vyplatit tučnou sumu peněz pod pohrůžkou vypálení.[1] Byla to doba zmaru a běd. Ale lidé jako otec Jiříka Koláře vždy našli sílu, aby znovu zaseli svá pole, postavili své domy a dál žili své životy jako podťatý kmen dubu, ze které raší zelené výhony nového života.

Svatba Georga

Jiřík se tak narodil do šťastnějších dob jako onen výhonek starého dubu. Dne 1. 2. 1661 uzavírá sňatek s Barborou, Martina Předmírského (purkmistr města Meziříčí v l. 1646–1647) dcerou. Svědky mu jsou Karel Jindřich a František Ludvík svobodní páni ze Žerotína.[2] Vidíme, že syn Tomáše Koláře zažil velký společenský vzestup. Byť nevíme přesně, čím byl zaměstnán jeho otec, tak sňatek s dcerou purkmistra napovídá, že již otec musel být v postavení kupříkladu váženého člena cechu dobré pověsti. Purkmistr by jinak své dceři neumožnil sňatek s jeho synem. Navíc Jiřímu svědčí samotní zámečtí pánové. Což byla velká pocta. V pozdějších dokumentech je již nazýván jako Georg Wagner a polesný Žerotínů. Stal se tak žerotínským úředníkem a váženým měšťanem Mezříče. Jeho dětem jsou pak kmotry Žerotínové. Z Jiříka se tak stal Georg Wagner, vážený polesný Žerotínů, který byl symbolem obnovy po zlých letech 17. století. Spolu s ním zažívalo kulturní a hospodářský vzestup žerotínské panství a město.

Pohřeb Jirzik Wagner

Jiříka – Georga můžeme dnes vidět, a to skoro doslova. V kostele Nejsvětější Trojice se totiž dochoval vzácný portrétní epitaf jeho a jeho ženy Barbory, který nechal zhotovit jejich syn. Pohřeb měl 26. 2. 1692 – údajně zemřel ve věku 45 let (* asi 1647 – což je ale evidentně nesmysl – ženil se r. 1661, což by znamenalo, že před oltářem by stanul jako třináctiletý chlapec), ale tyto věkové údaje tehdy nebyly spolehlivě udávány, nebyly pro lidi až tak důležité.[3] Na epitafu vidíme ležícího Jiřího. Vlevo pak klečí polesný v tehdy módním kabátci s pláštěm s precizně vyvedenými detaily kapsičky a knoflíků kabátce. Vidíme tvář muže s delšími vlasy a pěstovaným knírem, působí blahobytně. Vpravo pak jeho milou ženu Barboru, dceru purkmistra. V oděvu měšťanky té doby. Obě postavy mají výrazně individuální rysy tváře. Dílo zručného mistra kameníka.

Epitaf Georga a Barbory Wagner

Nechť Jiřík s rodinou v klidu vyčkává Vzkříšení a Bůh ať chrání město i požehnaný valašský kraj.

[1] Pamětní kniha Meziříčská: paměti Ondřeje Sivého a jeho následovníků / přepsal: František Dobeš, Valašské Meziříčí, 2021, s. 18, 19,24

[2] Odkaz

[3] Odkaz