Kdo nám to vyměnil „pilotku“ Naďu Savčenkovou?

Představovat paní Savčenkovou jistě není třeba. Nicméně po návratu z ruské věznice zatím nijak nenaplňuje očekávání radikálních kruhů o ukrajinské Johance z Arku.

Prvotní prohlášení po vstupu na půdu Vrchní rady Ukrajiny se ještě neslo v bojovém duchu, padala slova o umírání a nezapomínání na hrdiny války v Donbasu. Postupně však bojové výzvy nahradily výzvy, které nyní radikální skupiny nerady slyší, strana války je přijímá rozpačitě, na sociálních sítí dokonce čelí nenávistným výpadům, kdy je obviňována, že je agent Kremlu, vyměněný kyborg, že jí zlomili Rusové tajnými metodami působení na psychiku a podobné více či méně ne/uvěřitelné historky.

Poslední její prohlášení jsou naopak o snaze ukončit konflikt na Ukrajině mírovou cestou, výzvy k přímým jednáním s vůdci odštěpeneckých území, ukončení plošných sankcí vůči Rusku a jejich nahrazení sankcemi vůči jednotlivcům, prohlášení, že dokud bude válka, tak na Ukrajině nebudou peníze na jiná odvětví, včetně sociálních programů, že jsou vojáci unaveni z války a navrhuje i amnestii pro bojovníky odštěpeneckých území, kteří se nedopustili válečných zločinů. A nakonec je i proti dodávkám útočných zbraní na Ukrajinu, aby nebyla vyvolána třetí světová válka.

Takže Johanka z Arku zatím nesedá na BTR a s ukrajinským praporem nejde kosit šiky ruských kacířů. Proč?

Zdá se, že velmi dobře cítí nálady běžných Ukrajinců (nelze podcenit vliv jejího okolí – blok Tymošenkovové, její ambice nikdy nespí a moc dobře ví, že popularita postmajdanovských politiků není nijak závratná), nejvíce jsou slyšet samozřejmě radikálové a militanti, ale jak to obvykle bývá, je zde velká část obyvatel, která vnímá hlubokou sociálně-ekonomickou krizi na Ukrajině a jsou unaveni z nekonečné militantní propagandy Kyjeva a přejí si stabilitu a ukončení krize. Toto je velká skupina voličů, o kterou se může opřít nyní i v budoucnu. Ostatně popularita p. Porošenka stabilně klesá. Myslím, že pí. Savčenková hledá svoje místo na politické scéně. Radikální křídlo je plně obsazené a umírněná část obyvatel je zklamaná „postmajdanovskými politiky“. Ona je tváří „nesystémovou“, po takových je ostatně poptávka i u nás, natožpak na Ukrajině, kde je politika po desetiletí tvořena oligarchy a zájmovými skupinami, tato její podoba je samozřejmě přijatelnější i pro západ, no a jistě i Moskvu. Ovšem její pozice je ještě nestabilní a nyní čelí a bude muset čelit tlaku radikálních politiků, kteří se jí budou snažit vyloučit z veřejného života její diskreditací. Ona se může opřít o umírněné voliče, má jistě slovo i u dobrovolnických vojenských oddílů, jejichž vojenského vlivu se samozřejmě v Kyjevě obávají.  

Podaří-li se jí odolat a získat podporu voličů, tak se stane stabilní osobností na ukrajinské politické scéně, ale v poněkud jiné podobě než od ní očekávaly radikální skupiny.