Kde potok šeptá a čas se zastavil. Rajnochovické náhrobky rytířů z Deblína

O hřbitově v Rajnochovicích, rytíři z Deblína, slečně Kateřině von Gaymann a divém muži v jejich erbu

Hned vedle monumentálního chrámu Narození Panny Marie a sv. Anny v Rajnochovicích u Bystřice pod Hostýnem je malý hřbitov. Pokud poutník dorazí ze strany od západu, spatří úzkou cestu, která ke hřbitůvku vede přes zurčivý potok. Je to jen vyšlapaný pruh v trávě, tak úzký, že po dešti připomíná blátivou stružku. Potok, který pod cestou tiše šumí, je starý známý místních. Voda tu nikdy nezamrzá úplně, a když se v zimě zvedne mlha, vypadá to, jako by se po hladině potoka vznášely přízraky. Hřbitůvek je obehnaný nízkou kamennou zídkou. Každý, kdo po této cestě kráčí, cítí zvláštní klid – zdá se, že tu čas plyne pomaleji, smířený a laskavý.

Chrám v Rajnochovicích a hřbitov (autor článku)

U vchodu na hřbitov nás po levé ruce zaujme malá bílá márnice, která se po poledni krčí ve stínu rajnochovického chrámu. Právě tady, za kamennou zídkou starého hřbitůvku, odpočívají členové kdysi slavného šlechtického rodu Deblínů. Nebo tomu alespoň napovídají zabílené zvětralé epitafy opřené o zeď márnice. [1] Páni z Deblína byli velmi starý moravský panský rod, jenž odvozoval svůj původ od hradu Deblína u Tišnova. První známější člen rodu Ratibor obdržel roku 1234 od moravského markraběte Přemysla rudné doly u Deblína, zastával různé důležité zeměpanské úřady. Někdy na počátku devadesátých let 13. století však deblínský rod vymřel po meči.

Náhrobníky

Rekonstrukce náhrobku (autor Mgr. Ondřej Štěpánek)

Pozorný návštěvník se však nedá zmást. Epitafy jsou barokní, ne středověké, a označují snad místa nedalekého posledního odpočinku potomků moravského šlechtického rodu Šramů (též Schrambů, Schrammů, Šrambů) z Deblína, kteří neměli nic společného se středověkým moravským rodem pánů z Deblína. Nejstarším známým předkem tohoto rodu byl brněnský měšťan Matouš Šram, který v roce 1573 spolu se svým bratrem Valentinem obdržel erbovní list a přídomek „z Deblína“. Podobně jako řada dalších šlechtických rodin usilovali o posílení společenské prestiže deklarováním údajné návaznosti na starší rody. Je zde pohřben Antonín František rytíř z Deblína a Kateřina Josefa svobodná paní von Gayman. Antonín František, syn Maxmiliána Františka z Deblína († 1691) a Marie Magdaleny z Hofu († 1706), působil jako vojenský důstojník, účastnil se protitureckých válek i potlačení povstání Imricha Tökölyho v Uhrách v letech 1678–1686. Během bojů padl do tureckého zajetí, ze kterého se sám vykoupil, a v Sedmihradsku utrpěl těžké zranění paže. Po povýšení do rytířského stavu v roce 1699 a ukončení vojenské služby zastával četné úřední funkce ve správě Moravského markrabství. Držel též biskupský lenní statek Loučku, ležící v blízkosti Rajnochovic, kde také na tamním zámku dne 9. června 1749 zemřel. Jak prozrazuje matriční záznam, v Rajnochovicích byl pohřben čtyři dny poté.[2] Zámek Loučka později vlastnil hrabě Leopold z Lambergu. Tehdy se z nevelkého venkovského sídla stalo jedno z center moravského osvícenství, navštěvované četnými hosty. Vážení čtenáři si jistě vzpomenou na starší článek, v němž jsme se osvícencům z Loučky společně věnovali.[3]

Erb rodu von Gaymann a erb rodu Schramm z Deblína (autor Mgr. Pavel Lasztovicza)

Manželka Antonína Františka z Deblína, paní Kateřina, pocházela z rodu svobodných pánů von Gaymann (i Geyman) původem z Dolního Rakouska, konkrétně z oblasti u města Krems, český inkolát získali roku 1682 a v polovině 18. století vymřeli. Svatba rytíře z Deblína se slečnou z Gaymannu proběhla 13. dubna 1701 v brněnském kostele sv. Jakuba a není bez zajímavosti, že jedním z jejich svědků byl i tribunální rada, pan Cyril Josef Košínský z Košína, bratr pozdějšího královehradeckého biskupa Václava Františka Košínského.[4] Ačkoliv se novomanželům narodilo několik potomků, deblínovský rod vymřel po přeslici ještě na konci 18. století v osobě jejich vnučky Eufemie, provdané za hraběte Želeckého z Počenic.

Matriční záznamy o úmrtí Antonína Františka a jeho sňatek se slečnou von Gaymann

A tak můžeme v Rajnochovicích vedle chrámu navštívit i tento malý hřbitov se zvětralými náhrobky rytířů z Deblína, které odnesl čas spolu s jejich středověkými jmenovci, stejně jako odnáší vodu potok, přes nějž jsme na hřbitov přišli. Občas místní lidé nacházejí před náhrobky listí z nedalekého hvozdu. Přičítají to větru, ale jednou do roka, v tiché noci, přichází lesní muž a zeleným listím uctívá památku obou zesnulých – vždyť v erbu nosili znamení divého muže, o němž se my, prostí smrtelníci, domníváme, že žije jen v bájích a pohádkách...

[1] PAVLŮ, Miroslav: Rajnochovické náhrobníky Deblínů, Genealogické a heraldické informace roč. 23, 2023, s. 77 a násl.

[2] Úmrtí a pohřeb Antonína Františka rytíře z Deblína: MZA Brno, fond E 67 Sbírka matrik, inv. č. 8245, pag. 79 (https://www.mza.cz/actapublica/matrika/detail/9075?image=216000010-000253-003374-000000-008245-000000-00-B05111-02730.jp2)

[3] https://blog.idnes.cz/kolackovsky/maxmilian-josef-z-lambergu-moravsky-demokritos.Bg25020669 (dostupné online 20.9.2025)

[4] Sňatek Deblína s Kateřinou z Gaymannu: MZA Brno, fond E 67 Sbírka matrik, inv. č. 16886, pag. 860 (https://www.mza.cz/actapublica/matrika/detail/7819?image=216000010-000253-003381-000000-016886-000000-00-B02323-04760.jp2)