Kachlová kamna s valdštejnským erbem: maltézský rytíř František Augustin z Valdštejna

Kachlová kamna s valdštejnským erbem v prostorách dnešního Senátu otevírají příběh Františka Augustina z Valdštejna — šlechtice, dvořana Leopolda I. a maltézského rytíře, jehož identita sahala daleko za hranice českých zemí.

Kachlová kamna s erbem Valdštejnů v historických prostorách dnešního Senátu v místnosti za Mytologickým sálem, působí na první pohled jako krásný detail starého interiéru. Jenže právě takové detaily bývají často nejvýmluvnější. Erb na kamnech není pouhou ozdobou; je to malý heraldický podpis doby, v níž se rodové jméno, víra, služba panovníkovi a společenská prestiž spojovaly do jednoho obrazu. Valdštejnský palác na Malé Straně si obvykle spojujeme především s Albrechtem z Valdštejna, ale rodová paměť v něm žila dál. A mezi osobnostmi, které si zaslouží připomenutí, stojí František Augustin z Valdštejna — šlechtic, dvořan a především maltézský rytíř.

Kamna s erbem Valdštejnů (fota autor)

Šlechtic z hrádecké větve Valdštejnů

František Augustin z Valdštejna se narodil roku 1628 jako syn hraběte Maxmiliána z Valdštejna a Kateřiny z Harrachu. Patřil k hrádecké větvi rodu, tedy k větvi, která sdílela prestiž velkého valdštejnského jména, ale zároveň si budovala vlastní místo v mocenském světě habsburské monarchie. Pobělohorská doba byla pro českou šlechtu tvrdou školou loajality i přizpůsobení. Kdo chtěl obstát, musel umět mluvit jazykem dvora, katolické zbožnosti a rodové reprezentace.

Portrét Valdštejna (wikipedie) a erb na kamnech

Maltézský rytíř: duchovní prestiž a evropské kontakty

Právě tady začíná nejzajímavější kapitola jeho života. Roku 1647 vstoupil František Augustin do Řádu sv. Jana Jeruzalémského, později známého jako Maltézský řád. Pro mladého aristokrata to nebyla jen prestižní položka v životopise. Pobyt na Maltě a v Itálii jej uvedl do světa, který byl mnohem širší než česká panství nebo vídeňské audienční sály. Maltézský řád v sobě spojoval starobylou rytířskou tradici, katolickou zbožnost, vojenskou disciplínu i mezinárodní kontakty. Nicméně se mu v Řádu nepodařilo dosáhnout vysokých funkcí. Byl komturem ve Vídni.

U Františka Augustina proto nelze řádové členství chápat jako pouhou ozdobu titulu. Maltézský kříž, který podkládá erb, je zde odznakem profesního rytíře a zároveň klíčem k pochopení jeho sebeprezentace. Vedle valdštejnského znaku vystupuje druhá rovina jeho identity: příslušnost k rytířskému řádu, jenž měl své kořeny ve středověku, ale v 17. století stále nesl značnou společenskou váhu. Právě spojení rodového erbu a maltézského kříže dává kamnům osobitý význam. Neukazují jen, komu patřil prostor; připomínají také, jak chtěl být jeho nositel čten.

U dvora Leopolda I.

Po návratu z Itálie se Valdštejn pohyboval v blízkosti arcivévody Leopolda, pozdějšího císaře Leopolda I. Roku 1654 byl jmenován císařským komořím. Následovala služba v císařské tělesné stráži, velení pěchotní a později jezdecké gardě, jmenování tajným radou a nakonec i vysoká funkce nejvyššího dvorského maršálka v letech 1683–1684. Na jeho kariéře je dobře vidět, jak se v baroku prolínala vojenská zkušenost, dvorská služba a schopnost reprezentovat vlastní rod na nejvyšší úrovni.

Třebíč, Dobrovice a barokní stopa v krajině

Jeho postavení se opíralo také o majetek, bez něhož by dvorská kariéra zůstala jen poloviční. K Valdštejnovu majetku patřila panství Třebíč a Dobrovice. V Třebíči se jeho jméno spojuje s barokní přestavbou bývalého klášterního areálu na zámek. Je to příklad proměny, která pro 17. století tolik znamenala: starší duchovní nebo šlechtické prostory dostávaly novou podobu a stávaly se jevištěm rodové paměti. Palác, zámek, erb i portrét tu neexistovaly odděleně. Dohromady vytvářely obraz toho, kým šlechtic byl — nebo přesněji kým chtěl být v očích ostatních. Šlechta totiž vytvářela, a to velmi pečlivě, obraz vlastní sebeprezentace, což přetrvalo až do počátku 20. století. Skutečnost samozřejmě ne vždy odpovídala této prezentaci.

Erb na kachlových kamnech jako paměť rodu

Kamna nejsou jen kusem historického vybavení ani pouhou ukázkou řemeslné práce. V jejich erbu je zakreslen příběh šlechtického života. František Augustin z Valdštejna nebyl pouze dvořanem Leopolda I. a členem významného českého rodu. Byl také maltézským rytířem — a tento fakt jeho obraz výrazně mění. Přidává k němu rozměr evropské katolické tradice, vojenské služby a symbolického světa, v němž měl znak na kachlích větší váhu, než bychom mu dnes na první pohled přisoudili.