Na Smíchovském hřbitově (Malvazinském) na Praze 5 najdeme několik náhrobků vyšších důstojníků c. a k. armády. Mezi jinými i plukovníka Ferdinanda Freiherr von Tunkl
Na Smíchovském hřbitově (Malvazinském) na Praze 5 najdeme několik náhrobků vyšších důstojníků c. a k. armády. Mezi jinými i plukovníka Ferdinanda Freiherr von Tunkl (Tunkl von Asprung a Hohenstadt).[1]
Ferdinand von Tunkl se narodil v Čechách 18. května 1823 v Panoším Újezdu v rodině Josefa barona Tunkla a Marie, rozené Malypetrové. Rodina byla sice šlechtická, ale majetkem se jednalo spíše o bohatší sedláky. Ferdinand nastoupil jako chlapec v prosinci 1835 na vojenskou akademii Wiener-Neustadt, absolvoval jako plukovní kadet a byl přidělen k pluků hulánů Sachsen-Coburg-Uhlanen. V srpnu 1847 byl povýšen na poručíka, v březnu 1849 na nadporučíka, v roce 1854 na rytmistra druhé třídy, v červnu 1855 na rytmistra první třídy a v srpnu 1861 na majora pluku. V dubnu byl 1865 přeložen jako podplukovník k pluku kyrysníků č. 8, k 1. květnu 1868 byl dočasně penzionován. Reaktivován 23. dubna 1869 k pluku dragounů č. 5. 24. října 1869 jmenován plukovníkem a velitelem pluku dragounů č. 14, v této funkci byl trvale penzionován a žil v Gorici. Zemřel 29.4. 1909 a byl pohřben na Malvazinkách.
Bojoval v Uhersku/Maďarsku v tažení v roce 1849 a za své zásluhy v bitvě u Peredu 21. června mu byl udělen císařský ruský řád svaté Anny s meči. V roce 1859 se zúčastnil tažení do Itálie, v roce 1866 byl těžce raněn v bitvě u Königgrätzu/Hradce Králové a 3. července zde byl vyznamenán Vojenským záslužným křížem.[2]
Tento vynikající důstojník pocházel ze starého moravského rodu Tunků z Brníčka. Respektive patrně pocházel z větve rodu, která si své šlechtictví zachovala nepřetržitě. V 19. století se totiž objevili žadatelé Tunklové o renobilitaci, tj. obnovení šlechtictví s odkazem na to, že pocházejí z baronského rodu Tunklů. Ferdinandův otec Josef mezi těmito žadateli nefiguroval,[3] je tedy předpoklad, že se zde jednalo o nepřetržité šlechtictví Tunklů.
[1] V centrální části
[2] Biographische Lexikon des Kaiserthums Oesterreich , Ročník: 48 (1883), str.112.
[3] ŽUPANIČ, Jan – Fiala, Michal a Koblasa, Pavel, Šlechtický archiv c. k. ministerstva vnitra – Erbovní listiny, Praha 2014, ISBN 978-80-86781-24-2, str. 247-251
