Jan Vokolek – věrný zahradník baronky Sidonie Nádherné

Zámek Vrchotovy Janovice je velmi znám především díky své poslední šlechtické majitelce Sidonii Amalii, svobodné paní Nádherné z Borutína, jejímu literárnímu salonu a krásnému parku. Ten zůstal zachován i díky panu Janu Vokolkovi.

Poslední šlechtičtí majitelé panství svobodní páni Nádherní z Borutína se parku hodně věnovali a na úpravách se zde podílel i významný rakouský dendrolog a krajinářský architekt Camillo Karl Schneider (1876–1951), který spolupracoval například s hrabětem Arnoštem Silva Taroucou (Průhonický park) a byl činný v rakousko-uherské dendrologické společnosti. Také několik let pracoval v Bostonu v Arnold Arboretum se světově známými dendrology (Sargent, Rehder, Wilson). Park byl tedy na vskutku špičkové evropské úrovni. Park má romantický charakter s důrazem na detaily – průhledy na zámek přes rybník a zátiší k posezení. Parkem také protéká potok, palouky jsou lemovány starými stromy a v zadní části parková úprava přechází v les.

Sidonie a park

Se zvláštní péčí a láskou se parku věnovala krásná paní Sidonie, konzultovala a osobně dohlížela na všechny úpravy parku, zvláště měla ráda azalky a rododendrony, jejichž výsadbu i osobně prováděla a často pracovala v parku spolu se zahradníky. Za ní se z parku stal skvost celého kraje, nevelký park rozlohou, ale velký svojí duší, kdy na každém kroku se lze setkat s osobností Sidonie Nádherné, překrásné ženy ve víru tragických dějin Střední Evropy.

Setkávala se zde s R. M. Rilkem, K. Krausem a dalšími významnými umělci ve stínu památných stromů, bohužel první předzvěst budoucích tragických událostí přišla již s prvorepublikovou pozemkovou reformou, kdy díky rozdělení velkostatku se přestávalo dostávat financí na údržbu parku, válečné události pak prohloubily chátrání parku. Pobyt vojsk SS a jejich kasárna s opravnou tanků, kráký pobyt Rudé armády po konci války a nakonec drancování místních obyvatel obce zámku i parku, kdy místní bezostyšně odcizili mobiliář a park používali jako zdroj palivového dřeva, dokončily dílo zkázy. Sidonie marně a možná i naivně vzdorovala, nakonec zlomená dramaticky opouští republiku v roce 1949 s pomocí Maxe Lobkowicze a o rok později umírá v anglickém Denhamu.

Zámek převzalo v roce 1950 Národní muzeum a umístilo zde své sbírky. Naštěstí jsou Vrchotovy Janovice příkladem, kdy se podařilo díky osvícené péči nadšených lidí zachránit ducha místa, a to doslova. O park od 80. let minulého století pečoval místní správce parku pan Jan Vokolek, muž velkého ducha a rozhledu, který ihned pochopil, že v parku je uložen skvost genia loci Sidonie Nádherné, obnova byla postupná a náročná, hodiny a dny studia původní podoby a měsíce a roky těžké práce v parku. Z usilovné práce tehdejší kastelánky zámku, pana Vokolka a někdy větší, někdy menší insitucionální podpory Národního muzea vykvetl park do své původní podoby. Pan Vokolek, velký obdivovatel paní Sidonie a jejího odkazu byl také jedním z neúnavných iniciátorů převozu ostatků baronky na rodinný hřbitov Nádherných v parku. I tento cíl se podařil. V roce 1999 se paní Sidonie Nádherná vrátila z exilu a spočinula ve svém milovaném parku vedle svých blízkých.

Dnes je pan Jan Vokolek na zaslouženém odpočinku v ústraní svého domova v Babicích u Mukařova. Věřím, že za tichých nocí vzpomíná, jak se v zámecké knihovně skláněl nad plány parku a vdechoval vůni rozkvetlých azalek pod okny zámku a přes rameno se mu možná tiše dívala i Sidonie. Kdo ví...........

Až navštívíte park, tak si vzpomeňte i na posledního věrného zahradníka paní Sidonie Nádherné. Jana Vokolka.

Více publikace: J. Kutová, J. Vokolek, Zámecký park ve Vrchotových Janovicích, Národní muzeum, Praha, 1999