Hradčany mezi katedrálou a kasárnami

Hradčany nebyly vždy jen kulisou paláců a chrámů. Na přelomu 19. a 20. století se zde prolínal svět svatovítské kapituly, klášterů, kasáren, ústavů a starých rodů, mezi nimiž své místo zaujímali také Küfferové von Asmansvilla.

Hradčany byly kdysi jiným světem než dnes. Nešlo jen o malebnou čtvrť paláců, ale městský prostor, kde výrazně převažoval život armády a církve. Na přelomu 19. a 20. století by tu návštěvník potkal spíše vojáky, řeholníky, kněze, chovance různých ústavů a úředníky než běžné měšťanské obyvatele. Tento ráz určovaly rozsáhlé klášterní areály, církevní domy a výchovné či kázeňské ústavy, stejně jako kasárna a další vojenské objekty soustředěné kolem Pražského hradu.

Nejvýraznějším příkladem církevního světa Hradčan byl Strahovský klášter, rozsáhlá premonstrátská kanonie s bazilikou Nanebevzetí Panny Marie. Podobně i Loreta na Loretánském náměstí, významné poutní místo se Svatou chýší, kostelem Narození Páně, ambity a zvonicí, jehož okolí přivádělo na Hradčany poutníky, duchovní i obslužný personál.

Náhrobek rodu hřbitov Břevnov, Praha (foto autor)

Erb rodu (sbírka autor)

Vojenský rozměr čtvrti určovaly především objekty využívané jako kasárna. Výmluvným příkladem je Černínský palác naproti Loretě, který sice vznikl jako velkolepé šlechtické sídlo, ale později sloužil i řadě praktických účelů včetně lazaretu, útulku, nájemního domu, dílen a také kasáren. Právě takové proměny ukazují, že hradčanské paláce nebyly vždy jen šlechtickými sídly, ale často se měnily v rozsáhlé instituce s vojenským, správním nebo sociálním provozem.

Hradčany tak nebyly zcela městskou čtvrtí v dnešním smyslu, nýbrž územím, kde se běžné bydlení dlouho podřizovalo potřebám Hradu, církve, šlechty a vojska.

Církevní život Pražského hradu určovala, vedle arcibiskupství, především metropolitní kapitula svatovítská, tedy sbor kanovníků působících při katedrále sv. Víta. Právě ona zajišťovala každodenní liturgický provoz nejvýznamnějšího chrámu v zemi a po staletí tvořila jednu z nejstálejších institucí hradního areálu. Její přítomnost připomínaly nejen samotná katedrála, ale také Staré proboštství u třetího nádvoří, pozdější Nové proboštství na náměstí U Svatého Jiří a kapitulní domy, v nichž žili a pracovali kanovníci, úředníci a další osoby spojené s provozem kapituly.

A mimo jiné zde žil[1] a působil také kanovník sv. Víta a děkan kapituly rytíř Albert Johann Emanuel Küffer von Asmansvilla (1813 - 1891).

Záznam o úmrtí děkana Alberta

Byl součástí sboru duchovních hodnostářů, kteří se podíleli na liturgickém, správním i reprezentativním životě Pražského hradu. Kanovníci a děkani kapituly se pohybovali mezi katedrálou, proboštstvím a kapitulními domy a jejich každodenní přítomnost spoluutvářela charakter hradního areálu.

Rod Küffer von Asmansvilla pocházel z Porýní. První příslušník rodu v našich zemích byl Petr, který přišel do Prahy ve službách Viléma Florentina knížete ze Salm-Salmu, ten byl biskup v Tournai v dnešní Belgii a později od roku 1794 arcibiskup pražský. Na Hradčanech zanechal svoji stopu výstavbou paláce Salmů naproti Arcibiskupského paláce a dvojí záchranou stříbrného náhrobku sv. Jana Nepomuckého v katedrále, který měl padnout na válečné kontribuce, ale Salm náhrobek vyplatil. Petr byl ředitelem jeho arcibiskupské kanceláře a dvorním radou. Zemřel roku 1854 a byl pohřben na Břevnovském hřbitově spolu se svojí manželkou Františkou, rozenou Walcherovou. Jemu byl také na základě vývodu potvrzen rytířský stav.

Pobytová přihláška děkana Alberta

Jejich synem byl kanovník Albert. Albert dosáhl církevní hodnosti děkana svatovítské kapituly a arcibiskupského vikáře. Stal se rytířem Řádu Františka Josefa a parmského Řádu sv. Konstantina. Byl 30 let členem Muzea království českého, zemský prelát. Jeho švagrem byl Vincenc František Kostelecký. Profesor medicínsko-farmaceutické botaniky na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy, který v letech 1851–1852 a 1867–1868 zastával funkci rektora Karlo-Ferdinandovy univerzity. Specializoval se na farmakologii a botaniku a byl i ředitelem univerzitní botanické zahrady. Albert, Vincenc i jeho manželka Vilemína jsou pohřbení na Břevnovském hřbitově [2]. Spolu s nimi tam spočinula i další dcera Petra: Eleonora Küffer von Asmansvilla.

Z rodu dále vynikli generálmajor Albert rytíř Küffer von Asmansvilla (+ 14.3. 1918 Vídeň), který byl v roce 1898 velitelem Císařsko a královského pěšího pluku č. 3 a jeho bratr podplukovník Bedřich Vilém (+ 1.6.1897), z jeho sňatku s Adélou Bauer vzešli dědicové rodu Alice a Rudolf [3].

Příběh Hradčan tak není jen dějinami slavných staveb a institucí, ale také dějinami lidí, kteří mezi nimi žili, sloužili a zanechali zde své stopy. Osudy rodu Küffer von Asmansvilla ukazují, jak se v prostoru kolem Pražského hradu kdysi proplétal svět církevní správy a armády.

[1] https://katalog.ahmp.cz/pragapublica/permalink?xid=EE1F30CF305B11E1818C002215111B5A&scan=1#scan1

[2] https://katalog.ahmp.cz/pragapublica/permalink?xid=6DFD19C9BB3245D98513E03B53E6A0CE&scan=215#scan215

[3]

Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2021.Karel Vavřínek · Zdeněk Vavřínek, str. 245