Gotický květ v Bratislavě – kaple sv. Jana Evangelisty a rod Esterházy

Pokud je gotická rozeta katedrál podobná růži, pak jsou gotické skvosty v Evropě okvětní lístky tohoto slohu, který všude roznesli kameníci jako vítr vanoucí z pařížského opatství Saint Denis a Sainte Chapelle.

Takový barevný květ vrcholové gotiky inspirovaný Sainte Chapelle je v historicky a architektonicky nejvýznamnější kapli františkánského Kostela Zvěstování Páně v Bratislavě na Františkánském náměstí, který byl postaven ve druhé polovině 13. století v tehdejším Prešpurku uherským králem Ladislavem IV. na památku vítězství nad českým králem Přemyslem Otakarem II. v bitvě na Moravském poli v roce 1278. Gotická kaple svatého Jana Evangelisty byla přistavěna k severní stěně kostela mezi lety 1360 - 1380 na místě původní stavby z konce 13. století. Jde o dvoupodlažní, původně pohřební kapli, která svým architektonickým ztvárněním patří k nejkrásnějším sakrálním stavbám v celoslovenském měřítku. Motiv žebrové klenby, dekorativních panelů a vysunutých svorníků, které byly při stavbě použity, představují velmi rané uplatnění konstrukčních a výtvarných detailů, patřících k vrcholům gotické sakrální architektury na dnešním Slovensku. Předpokládá se, že jejím inspiračním zdrojem byla královská pohřební kaple Sainte-Chapelle v Paříži, jejíž typ byl svého času velmi oblíbeným a rozšířeným po celé západní Evropě. Za jejího zakladatele se považuje Jakub II., vnuk rychtáře Jakuba I.

Kaple v. Jana Evangelisty (všechna fota v článku autor)

Výzdobu kaple dotvářejí sochy světců uctívaných ve františkánském řádu, umístěné na kamenných konzolách pod baldachýny mezi okny: svatého Františka, svatého Ludvíka, svatého Antonína Padovského, svaté Alžběty a svaté Kláry. V kapli je na severní stěně umístěn původní kamenný erb uherského palatina (nejvyššího zástupce krále v zemi) knížete Pavla I. (Pála) Esterházyho de Galanta.

S rodem Esterházy je totiž spojena další kaple tohoto významného kostela, a to barokní kaple Panny Marie Loretánské (též kaple Černé Madony) z roku 1708 přistavěná k severní lodi kostela, která ve zjednodušené formě napodobuje mariánskou kapli (tzv. Svatou chýši) renesančního architekta Bramanteho z roku 1509 v italském městě Loreto. Jejím zakladatelem byl taktéž kníže Pavel I. Esterházy na popud tehdejšího řádového gvardiána Jana Sebachera. Pavel byl velkým ctitelem Panny Marie. Základní kámen kaple byl položen 20. května 1708 a stavba byla částečně dokončena již na svátek patrona řádu františkánů 4. října 1708, kdy ji posvětil ostřihomský arcibiskup Christian August Saský. Donátora kaple připomíná kolorovaný rodový erb umístěný na vnější západní fasádě. Kaple však nebyla rodem Esterhazy využívána jako pohřební, byť jí Pavel zamýšlel jako rodové mauzoleum.

Loretánská kaple a průčelí kostela

Esterházyové patřili k nejmocnějším rodům Uherska a byli vždy oporou rodu Habsburků. Postupně se rozdělili do několika větví a získali rozsáhlé majetky od Chorvatska, Sedmihradska, Uhry až po Rakousko. Pavel Esterházy (1635-1713) byl syn Mikuláše a jeho druhé manželky Kristíny Nyáry. Dosáhl, stejně jako otec, hodnosti palatina Uherska, byl rytířem Řádu zlatého rouna a získal povýšení na říšského knížete. Účastnil se protitureckých válek a mnoha bitev. Byl dvakrát ženatý, poprvé s neteří Uršulou, dcerou jeho vlastního bratra Štefana a podruhé s Evou, rozenou Tököly. Původní knížecí erb Pavla byl na Loretánské kapli zrestaurován roku 1987, originál je nyní v Kapli sv. Jana Evangelisty a na fasádě je kolorovaná kopie. Knížecí erb rodu má v 1. a 4. poli původní rodový erb gryfa s růžemi, 2. a 3. pole obsahuje figuru lva s růžemi, což byl erb spřízněného vyhaslého rodu Nyáry de Bedegh, srdeční štítek obsahuje písmeno L, jako císař Leopold, který udělil Pavlovi knížecí titul v primogenituře.

Kopie erbu na Loretánské kapli

Pavel I (wikipedie)

Kostel Zvěstování Páně a klášter Františkánů byly významné i z historického pohledu. Prostory kláštera se využívaly i na důležitá jednání. V roce 1530 zde volili prešpurského rychtáře a městskou radu. 17. prosince 1526 zde uherské stavy zvolily za nového panovníka Ferdinanda I. Habsburského. V roce 1601 zasedal v klášteře uherský sněm. Kostel plnil významnou funkci i během aktu korunovace nového uherského krále. Po všech korunovacích přicházel z Dómu svatého Martina nově korunovaný král ke kostelu, aby zde pasoval na rytíře Zlaté ostruhy vybrané uherské šlechtice.[1] Tak byl pasován na rytíře Zlaté ostruhy i otec Pavla – Mikuláš Esterházy, a to roku 1618 Ferdinandem II. Rytíři zlaté ostruhy byli osoby pasované na rytíře během obřadu korunovace uherských králů. Nejednalo se o běžný rytířský řád, jeho členství neznamenalo žádné zvláštní výsady ani povinnosti. Rytířský titul nebyl dědičný. Rytíři však byli oprávněni nosit při obřadu skutečné zlaté ostruhy připevněné k botám a také nosili malou zlatou ostruhu na kloboucích. Řád byl udělován při korunovacích až do konce monarchie. Osoby k pasování na rytíře navrhoval palatin a později, od konce 19. století, uherský ministerský předseda. U nás byli při korunovacích českých králů obdobně pasování šlechtici na rytíře sv. Václava.

Při návštěvě Bratislavy tak nelze minout tento skvost gotické architektury a kostel velmi těsně spjatý s dějinami celého Uherska, byť je daleko méně známý než korunovační Dom sv. Martina.

[1] ORŠULOVÁ, Jana, Heraldické pamiatky Bratislavy, Bratislava, 2007, s. 51-60