Gabriela von Stein, roz. Zierotin. Hraběnka z Bludova a gestapák ze Šumperka

Hrůzná doba druhé války na chvíli spojila dva úplně odlišné osudy. Hraběnku a gestapáka. Kapky lidskosti v moři nekonečného zabíjení a brutality.

Na podzim 1939 německé vojsko obsazovalo celé zbylé Československo. ČS úřady postupně nahrazovaly úřady německé a spolu s vojáky přicházela i tajná státní policie, přičemž území se integrovalo s Třetí říší.

10. března roku 1939 tak byl do Šumperka jako vedoucí služebny gestapa přeložen z Opavy vrchní kriminální tajemník Karl Albert Wilhelm Braun. Později byl povýšen do hodnosti kriminálního inspektora. Nahradil ve funkci svého předchůdce Weigenta, který odešel do protektorátního Prostějova, kde převzal tamní gestapo jako vedoucí služebny. Braun se narodil v Berlíně 3.4.1893. Vstoupil do NSDAP a ke gestapu, kde dosáhl kariérního postupu.

Z počátku příliš práce v regionu neměli a Braun se nevyznačoval brutalitou a v několika případech i zadrženým pomáhal nebo je propustil na svobodu. Ovšem organizovaný a cílevědomý odboj na Šumpersku se začal vytvářet až v roce 1941, přičemž naplno vyvrcholil teprve na přelomu let 1943 a 1944. Od dubna do června roku 1944 Braun vykonával činnost vedení zvláštního Kommanda, které mělo na starost zatýkání v šumperském okrese. Zejména tehdy se dopustil mnoha případů brutality, mučení a nelidského zacházení se zatčenými, které byly později potvrzeny mnoha svědeckými výpověďmi před soudem v Opavě. [1]

Ve stejné době žila na zámku v Bludově dáma z losinsko-vízmberské větve Zierotinů, a to hraběnka Gabriela von Zierotin-Lilgenau, později provdaná von Stein. Gabriela byla dcerou Karla hraběte Zierotina, svobodného pána von Lilgenau. Karel Emanuel byl politik, poslanec Moravského zemského sněmu a Říšské rady, počátkem 20. století moravský místodržící, dědic velkostatků Bludov, Chromeč, Prusy a Valašské Meziříčí. Manželkou mu byla jeho mladší neteř Zdenka svobodná paní Podstatzky-Prussinowitz und Thonsern. Gabriela přišla na svět 19. května 1900 na rodovém sídle v Bludově. Studovala privátně na německé národní škole císaře Františka Josefa I. v Šumperku. Poté nastoupila, taktéž jako soukromá studentka, na šumperskou dívčí měšťanskou školu, kterou dokončila v předvečer I. světové války, koncem června 1914. Od září téhož roku pak začala navštěvovat soukromou církevní dívčí školu v Pressbaumu u Vídně, zřizovanou kongregací paní Nejsvětějšího srdce Páně. Jazykově jí byla bližší němčina, ale ani čeština jí cizí nebyla, neboť její matka pocházela z prostředí spíše českojazyčného. Po otcově smrti musela převzít některé otcovy povinnosti a pomáhat matce s vedením zámecké domácnosti, jakož i se starostí o zbytky otcovských majetků, okleštěných pozemkovou reformou. Podobně by jí plynul život i nadále, ale rok 1939 a válka vše proměnily. [2]

Erb hrabat ze Žerotína po spojení s erbem svobodných pánů z Lilgenau na majestátu císaře Karla VI. (1740)(wikipedie)

Přišel čas hrdinství i zběsilosti. A někdy se osudy promíchávaly v jednom víru.

Události se dotkly též potomků šlechty žijících na území tehdejšího ČSR. Ti, kteří existenci Československa přijali (např. Schwarzenbergové, Bubnové z Litic, kostelečtí či chlumečtí Kinští nebo Podstatzký-Thonsern), snášeli Mnichovskou dohodu a její důsledky těžce. Naopak valná část šlechticů, žijících v tzv. Sudetech, zaujala k Mnichovské dohodě i připojení k Německu kladný postoj a zániku ČSR napomáhala. Gabriela v únoru 1942 zažádala o vstup do NSDAP, důvody nejsou zcela zřejmé, avšak je pravděpodobné, že byly motivovány snahou uchránit rodinný majetek před případnými zásahy německých úřadů. Podle přihlášky byla angažovaná v Nacionálně socialistickém motorovém sboru a v Německé pracovní frontě. Z dokumentů dále vyplývá, že Gabriela hodlala svůj díl majetku v budoucnu přenechat synovci von Arcovi, který tou dobou bojoval ve válce jako voják Wehrmachtu. Podobně jako její rodiče a sestra Helena, se i Gabriela přihlásila k německé národnosti při sčítání lidu v roce 1921.[3]

A právě v průběhu války se protkly osudy hraběnky Gabriely a vedoucího gestapa v Šumperku Karla Brauna. A velmi nečekaným způsobem, byť ne tehdy ojedinělým.

Za války se Gabriela nechovala nijak špatně k českému obyvatelstvu, naopak se snažila dle svých možností lidem pomáhat. Dokonce se neváhala přimlouvat u skoro všemocného gestapa. Za tzv. pobuřující proruské výroky totiž byli zatčeni pracovníci z jejího panství. Jednalo se o jistého Havlíčka, Heděnce a Daška, kteří byli převezeni do věznice na Mírově. Gabriela tehdy prosila Brauna o jejich propuštění. Všichni tři byli na rozkaz vedoucího gestapa v Šumperku po třech měsících propuštěni na svobodu. Braun Zierotinové v žádosti o shovívavost vůči jejím zaměstnancům vyhověl i v době, kdy se již v Šumperku nenacházel. V roce 1942 byl zatčen její hajný Josef Linhart a mělo dojít také ke zatčení lesmistra Vepřeka, u kterého gestapo provedlo i domovní prohlídku. Díky Braunovi byl pak po měsíci věznění hajný Linhart propuštěn. Podobný byl také osud děkana Štěpána Novotného z Rapotína, ale díky zapojení Brauna byl děkan také propuštěn. O pomoci vedoucího gestapa v Šumperku poskytnuté zatčeným po válce vypovídala hraběnka Gabriela i před soudem. [4]

Mimořádně vzácná fotografie svatby paní von Zierotin a pana von Stein. Za laskavé poskytnutí děkuji panu Mgr. Pavlu Lasztoviczovi

V květnu 1945 se nacistická hrůzovláda zřítila, ale po roce 1945 byl Zierotinům zkonfiskován veškerý majetek v Bludově a okolí. Stejná rána postihla rovněž sestru Margaretu von Arco, toho času již žijící v Rakousku, která přišla o velkostatek Valašské Meziříčí. Důvodem ztráty majetku byla německá národnost sester Zierotinových. Gabriela ani její matka však, coby Němky, odsunuty nebyly; přišly sice o zámek, ale znovu ustanovené ČS úřady jim povolily obývat jeho přízemí. U žen bylo zohledněno, že nikomu za války neublížily a Gabriela dokonce lidem pomáhala přímluvami u gestapa. Tamní životní podmínky však byly nehostinné, což vedlo k nemoci a následnému skonu Zdenky Podstatzky, která umřela 4. března 1947. Gabriela následně pojala úmysl emigrace. Pomoci měl zjevně sňatek, který uzavřela 29. 4. 1947 v Brně s německým vojenským kartografem a majorem v záloze Chlodwigem von Stein. Gabriela následně úspěšně emigrovala. Stein byl úředně prohlášen za mrtvého 10. května 1951, za místo úmrtí byl stanoven Krimmel u Salzburgu. Gabriela se nikdy více neprovdala a dožila v Rakousku. Její sestra Helena zůstala žít i s manželem panem Mornsteinem a jejich synem Karlem v Československu. Dle možností pomáhala finančně příbuzným, kteří zůstali v Československu a nikdy na Bludov nezapomněla. Dokonce zde za normalizace i jednou byla. Gabriela zesnula 25. června 1982 ve Vídni, zádušní mše proběhla 1. července ve vídeňském kostele sv. Michaela.[5]

Po válce byl Karl Braun za svou aktivitu v rámci opavského a šumperského gestapa souzen Mimořádným lidovým soudem v Opavě. Braun konec války strávil v bavorském Ambergu. Dne 11. června 1945 byl zajat Američany a předán Československu. Karl Albert Wilhelm Braun tak byl 28. dubna 1947 odsouzen podle § 7/I retr. zákona se zřetelem na § 34 tr.z.k. k trestu smrti provazem. Odsouzen byl za prokazatelné skutky brutality a nelidského zacházení se zadrženými a vyslýchanými. K popravě však nedošlo, jelikož Karl Braun spáchal ve vězení sebevraždu oběšením. [6]

Hrůzná doba na chvíli spojila dva úplně odlišné osudy. Kapky lidskosti v moři nekonečného zabíjení a brutality.

[1] BURYŠEK, Tomáš. Venkovní služebna gestapa v Šumperku v letech 1938-1945 a poválečné osudy příslušníků služebny. Online. Diplomová práce. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, Přírodovědecká fakulta. 2020. Dostupné z: https://theses.cz/id/jyh37o/, s. 133 a násl.

[2] LASZTOVICZA, Pavel, ZIEROTINOVÉ MEZI BLUDOVEM A DÁLNÝM VÝCHODEM, Hraběcí rod Zierotin-Lilgenau a šlechtická společnost střední Evropy 20. století pohledem životních osudů Přemyslava Augusta von Zierotin-Lilgenau a Gabriely von Zierotin-Lilgenau, Seminární práce – dějiny 20. století, Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta, 2020, S.15-21. Za poskytnutí textu práce děkuji panu Mgr. Pavlovi Lasztoviczovi

[3] LASZTOVICZA, Pavel, ZIEROTINOVÉ MEZI BLUDOVEM A DÁLNÝM VÝCHODEM, S.15-21

[4] BURYŠEK, Tomáš. Venkovní služebna gestapa v Šumperku v letech 1938-1945 a poválečné osudy příslušníků služebny. Online. Diplomová práce. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, Přírodovědecká fakulta. 2020. Dostupné z: https://theses.cz/id/jyh37o/, s. 67,68

[5] LASZTOVICZA, Pavel, ZIEROTINOVÉ MEZI BLUDOVEM A DÁLNÝM VÝCHODEM, S.15-21

[6] BURYŠEK, Tomáš. Venkovní služebna, S. 133-138