Francouzské markýzy andělů, králů i románů

Titul markýza je ekvivalentem žen půvabných a inteligentních, bezpochyby femmes fatales. Proč tomu tak je?

Šlechtická hodnost markýz (marquis) a markýza (marquise) byla součástí šlechtické hierarchie zejména ve Francii[1], Itálii, Španělsku[2] a Velké Británii. Kdysi byly udělovány také papežské tituly markýzů. U nás v této podobě tato hodnost neexistovala, kromě titulů zahraničních šlechticů použitých na našem území nebo titulů uznaných[3]. Největší proslulosti však u evropské veřejnosti získal francouzský titul. A to i kvůli literární či filmové tvorbě. U nás určitě díky slavné francouzské filmové sérii o Angelice, s podtitulem „markýza andělů“, kde zářila herečka Michele Mercier. Románová postava markýzy de Morteuil je také spojena s epistolárním románem francouzského spisovatele Choderlose de Laclose Nebezpečné známosti. I ty mimo jiných zpracoval náš věhlasný režisér Miloš Forman. Každopádně je titul markýza ekvivalentem žen půvabných a vysoce inteligentních, bezpochyby femmes fatales. Proč tomu tak je?

Markýza de Pompadour (wikipedie)

Markýza de Montespan (wikipedie)

Původně ve středověku byl markýz jmenován králem a spravoval a bránil tzv. marquisat, tj. pohraniční území Francie. Jednalo se skoro bez výjimky o zkušené válečníky. Markýz je vyšší hodností než condé (hrabě) a nižší než duc (vévoda). Titul markýze nebyl jen šlechtickým titulem, ale také tzv. titre de fonction, titulem, který označoval i vojenskou funkci. Markýz měl rozsáhlejší práva než hrabě, ale menší než vévoda, který ve středověku mohl spravovat své vévodství do značné míry zcela autonomně. Vojenská jednotka, které velel markýz, se jmenovala maréchaussée a byla jakýmsi dobovým pořádkovým sborem.

Postupně na úsvitu novověku se titul markýz stal dědičným a podmínkou platnosti bylo přijetí markýze provinčním sněmem šlechty.[4] To, jak „vznešený“ byl konkrétní markýz, už nezáleželo pouze na jeho titulu, ale také na tom, kolik půdy vlastnil a jak dlouho jeho rodina držela šlechtický titul. A taktéž se oddělila funkce vojenská a markýz již nemusel být zkušeným vojákem. Avšak teprve na počátku šestnáctého století se markýz stal běžným francouzským šlechtickým titulem spojeným s lénem určité velikosti a udělovaným dekretem od krále. Prvním z nich byl v únoru 1503 markýz z Trans en Provence, který udělil Ludvík XII. Louisi de Villeneuve, seigneuru de Trans, a to za jeho účast v italských válkách. Od 17. století se tak titul markýz rozšířil do celé aristokratické společnosti, od finančníků až po pozemkové vlastníky. Tehdy začal titul ztrácet na vysoké prestiži ve francouzské společnosti.

Zámek Pompadour (wikipedie)

Zámek Montespan (wikipedie)

Titul markýza mohl být výjimečně udělován i ženám nebo je ženy získaly samotné (sňatkem, koupí panství spojeného s titulem). Byly to buď princezny – dědičky titulu markýz, který muži neužívali, nebo často favoritky králů. Jindřich IV., Ludvík XIV. a Ludvík XV. někdy odměňovali a povyšovali své favoritky stavem markýzy, ale nebylo tomu tak vždy. Některé z nich získaly titul dříve bez krále. Známé byly favoritka Ludvíka XIV. markýza de Montespan[5], slavná favoritka Ludvíka XV. markýza de Pompadour [6] , favoritka krále Ludvíka XIV. markýza de Maintenon.[7]

Tyto markýzy, které žily ve Versailles, byly dvorními dámami par excellence a těšily se nesmírně velkému vlivu. Byly krásné a velmi inteligentní. Postavení dvorní dámy bylo povinné, aby mohly být u dvora. Dvorní dáma musela být z vyšší šlechty. Jinak postavení dvorní dámy ve Versailles bylo náročné – byl zde sice výhled na dobrý sňatek (na věno přispíval král či královna), ale dvorská apanáž byla velmi malá a ženy si musely platit vysoce nákladnou reprezentaci ze svých prostředků a téměř neměly soukromí.

Erb markýzy de Pompadour

Erb markýzy de Montespan

Proslavily se i jiné markýzy. Mezi nejznámější patří ty, které pořádaly umělecké salony a jsou uznávány i v literatuře (markýza Julie d’Angennes, markýza de Sévigné[8]) nebo dokonce nabyly proslulosti ve vědě (markýza du Châtelet[9]).

Je zajímavé, že ve stejné době žila i Marquise-Thérèse de Gorla, známá také pod svým uměleckým jménem Mademoiselle Du Parc (1633 – Paříž, 11. prosince 1668), která byla skvělou francouzskou herečkou a baletkou. Nebyla sice šlechtičnou, ale jednou z hvězd Molièrovy divadelní společnosti se jménem Marquise-Thérèse. Byla také známá svými milostnými aférami a jako objekt náklonnosti a lásky mnoha slavných lidí, včetně Ludvíka XIV. Dochovalo se i následující svědectví: „Udělala několik pozoruhodných pohybů, protože jsme viděli její nohy a část stehen přes její rozstřiženou sukni na obou stranách, s hedvábnými punčochami připevněnými k horní části kalhotek“. Jak vidno, kromě své umělecké tvorby, byla i průkopnicí v používání dekorativních dámských podvazků, jistě k radosti mužů. Byl jí inspirován film Markýza z roku 1997, kde jí ztvárnila Sophie Marceau.

Zejména díky výše uvedeným ženám nabyl titul markýza proslulosti, která trvá dodnes. Markýzy nahradily meče mužů markýzů jinými zbraněmi, a to pronikavou inteligencí, půvabem a mnohé i uměleckým a vědeckým talentem.

Trans en Provence (wikipedie)

Koruna markýzů (wikipedie)

[1] Ve Francii lze formálně užívat tituly. Francouzské ministerstvo spravedlnosti vede registry titulů a zkoumá oprávněnost užití a vydává souhlas s jejich převody. Tituly byly zrušeny roku 1789, poté opětovně roku 1848. Následně král Ludvík Napoleon dekretem z 24.1. 1852 dekret z roku 1848 odvolal. Francouzská republika samozřejmě nevydává žádné šlechtické tituly. Nicméně uznává a chrání je jako příslušenství jmen. Mohou se tedy objevit v osobním příjmení a na správních dokumentech. Tituly uznané ministerstvem se mohou objevit v matričním rejstříku jako příslušenství jména. Nicméně vzhledem k tomu, že nové tituly nevznikají, tak počty šlechtických rodin se spíše pomalu ztenčují. Odhaduje se, že rodin šlechty je kolem 3000 (potomci šlechty s tituly před rokem 1789 a potomci šlechty 19. století)

[2] Juan Carlos I. uděloval téměř výlučně tituly markýzů

[3] https://blog.idnes.cz/kolackovsky/erbovni-a-slechticke-peripetie-a-omyly-markyze-albrechta-kubinzky-z-hohenkubina.Bg23080468

[4] Francouzské historické kraje měly před rokem 1789 své provinční sněmy, které rozhodovaly mj. i věcech místní šlechty.

[5] Françoise-Athénaïs de Rochechouart de Mortemart měla titul markýza díky sňatku s Rogerem Hectorem de Pardaillan de Gondrin, markýzem d’Antin, hrabětem z Miélan a markýzem de Montespan. Titul Montespan zanikl sjednocením s Korunou v roce 1757

[6] 24. června 1745 jí král daroval titul a panství a zámek Pompadour, které předtím vykoupil. Jednalo se o tzv. uvolněný titul markýze de Pompadour, který nebyl užíván pro nedostatek dědiců. Titul Pompadour zaniká sjednocením s Korunou roku 1760.

[7] 27. prosince 1674 koupila za 150 000 liber (za peníze z prodeje tabákové plantáže), zámek Maintenon od Françoise d’Angennes, manželky Odet de Riantz, markýze de Villeroy a dědičky Charlese Françoise d’Angennes , markýze z Maintenon. S panstvím získala i titul markýza z Maintenon. Titul zanikl vyhasnutím bez dědiců.

[8] Markýz de Sevigne byl titul zdvořilostní, ve skutečnosti neexistoval a byl uzurpován manželem madame de Sevigny Henrym de Sevigny, který se tituloval baronem a později markýzem.

[9] Nejvýznamnější byly její práce fyzikální (Institutions de physique), její pojetí kinetické energie podle některých komentátorů předjímá relativistické pojetí Einsteinovo. V práci Dissertation sur la nature et la propagation du feu předpověděla infračervené záření. Titul Hay du Châtelet zanikl roku 1985.