Frá. Antonín Voráček, O.Melit. Bojovník za lidskost ve znamení maltézského kříže

Rád bych vzpomenul na mimořádnou osobnost spojenou se strakonickou komendou a farou Maltézských rytířů, a to Fra Antonína Voráčka, O.Melit. Byl to zejména nesmírně dobrý a laskavý člověk, který vstoupil do kolektivní paměti lidí. 

Rád bych vzpomenul na mimořádnou osobnost spojenou se strakonickou komendou a farou Maltézských rytířů, a to Fra Antonína Voráčka, O.Melit. Ten byl jako strakonický děkan zvolen převorem a tajně infulován (byla mu předána mitra a berla) ve Velkopřevorském paláci v Praze 1.5.1950. Byl to zejména nesmírně dobrý a laskavý člověk, který vstoupil do kolektivní paměti lidí.

Narodil se 20. června 1889 ve Švihově. Antonínův otec Josef Voráček byl měšťanem ve Švihově, matka Kateřina byla dcerou švihovského tesaře. Pocházel z tehdy běžných poměrů, ale oslovila jej maltézská spiritualita, a tak Antonín Voráček vstupuje roku 1911 do pražského konventu Maltézských rytířů za infulovaného převora Fra Josefa Hammerschmieda. "Noviciát Antonínu Voráčkovi začal 3. října 1911 a trval do 6. října následujícího roku. O den později požádal o připuštění k jednoduchým slibům, což bylo schváleno dne 8. října 1912 kapitulou. Složení slavných slibů kleriků Antonína Voráčka a Františka Domka povolil 17. ledna 1916 kníže-velkopřevor Hardegg, a tak byl dne 30. ledna téhož roku završen proces plnoprávného přijetí Antonína Voráčka do Maltézského řádu, přičemž od tohoto dne směl rovněž před jménem používat zkratku „Fra“ a stal se obedienčním kaplanem. Členem Řádu se tedy stal krátce před osudovým zlomem, neboť po konci první světové války se hospodářská i personální pozice pražského konventu začala výrazně zhoršovat a sám řád se jen těžce a složitě vyrovnával s novými společenskými a hospodářskými poměry v nové republice, kdy začalo docházet ke ztrátě majetkových základen a členů.

Nedlouho po složení slavných slibů byl Fra Antonín Voráček vysvěcen na kněze a nejprve působil v duchovní správě v Libni, v Košířích a na Vinohradech, později, dne 31. března 1919 přešel jako kooperátor na řádovou faru do Strakonic. Ve Strakonicích byl mimořádně oblíbený pro svou laskavost, dobrotu a ochotu pomáhat lidem v těžkých situacích, kromě duchovní péče (nejprve byl kaplanem, později děkanem v chrámu sv. Prokopa) rovněž vyučoval na zdejší městské škole a později i na gymnáziu zpěv, latinu a náboženství. Byl také členem několika městských spolků, mimo jiné hudebního spolu Zvon, kde mohl uplatnit své pěvecké nadání, na něž upozorňoval již jeho učitel z dětství. Působil zde od roku 1919, s přestávkou v rozmezí let 1934–1938, kdy vykonával duchovní službu u Pražského Jezulátka, až do svého zatčení roku 1954. Ve Strakonicích působil i během druhé světové války a při příchodu americké armády se uplatnil jako tlumočník. Dne 22. července 1945 také sloužil děkovnou bohoslužbu, na níž pozval i velitele amerického vojska.

Vrcholu řádové kariéry dosáhl 15. července 1948, kdy jej velmistr jmenoval infulovaným převorem řádového konventu. Infulován byl 5. ledna 1950 ve velkopřevorském paláci – do úřadu byl uveden tajně za zavřenými dveřmi a okenicemi. Fra Antonín Voráček svou funkci prakticky nevykonával, namísto toho byl perzekuován a pro jeho protikomunistické vystupování byl záhy penzionován a vystěhován z děkanátu, později byl StB zatčen a 27. března 1953 odsouzen ve vykonstruovaném procesu za velezradu, vyzvědačství a neoznámení trestného činu na 8 let do vězení. Propuštěn byl na amnestii v květnu roku 1960. Po amnestii se vrací se do Strakonic, kde mu bylo mu dovoleno být výpomocným duchovním u sv. Prokopa na strakonickém hradě, ve městě u sv. Markéty a v poutním chrámu na Podsrpu. O osm let později se snaží obnovit činnost maltézského řádu u kostela Panny Marie Vítězné v Praze. Jeho snaha je přerušena srpnovou okupací vojsky Varšavské smlouvy.  Zemřel 16. dubna 1978 a je pohřben v rodném Švihově." 1

Pamětníci na něj dodnes vzpomínají a vstoupil do všeobecného povědomí ve Strakonicích. Málokdy se stává, aby se nějaká osobnost stala součástí kolektivní paměti lidí. U Fra Antonína Voráčka, O.Melit. se to stalo beze zbytku. Byl skutečným rytířem a bojovníkem za lidskost v nelidské době. Nicméně ke konci musím říci, že je smutné, že ve Strakonicích není jediná ulice či instituce, která by byla po něm pojmenována, a to za stavu, kdy ulici Pohraniční stráže tam nalezneme. On by si to zasloužil, protože ono rytířské „sloužím“ u něj došlo skutečného naplnění ve srdcích lidí.

1. citace: Martin POLA,  Řád Maltézských rytířů a jeho působení v českých zemích v letech 1874–1938, disertační práce, FFUK, 2022