Dnes byl završen životopisný cyklus o císařovně Marii Terezii Habsburgské z produkce české ČT, rakouské ORF, slovenské RTVS a maďarské MTVA. Mnoho dosud napsaných recenzí pominulo některé věci, které jsou dle mého velmi zásadní.
Seriál je cenný tím, že přináší tolik vzácný náhled do našich dějin 18. století a ukazuje život jedné z nejvýznamnějších osobností našich dějin, která zformovala a ovlivnila náš stát. Exteriéry, interiéry, herečky a herci, vše hraje barvami a zkrášluje tento filmový počin. O výstřihy barokních dámských kostýmů není nouze, ale mezi nádhernými kostýmy se někdy film ztrácel.
Za laskavé poskytnutí fotografií portrétů Marie Terezie děkuji vážené paní Janě Mackové, neúnavné návštěvnici míst spojených s životem panovnice a jejich dvořanů. Veškeré fotografie byly zhotoveny s povolením příslušných institucí, kde jsou vystaveny portréty.
Po zhlédnutí seriálu musím, ač upřímně nerad, učinit dvě výtky. Menší či zásadnější historické chyby snad ještě lze pominout (i když byly zcela zbytečné a nepochopitelné), ale dle mého jsou zcela zásadními chybami marginalizace katolické víry panovnice a odsunutí císařské dvorské etikety tzv. mimo záběry kamer.
Panovnice jako zbožná a přesvědčená katolička denně navštěvovala mši svatou, v neděli a o svátcích i dvakrát denně. Přísně dodržovala všechna náboženská pravidla a vykonávala dobročinnou zbožnost. Také ráda navštěvovala poutní místa – k jejím nejoblíbenějším patřilo štýrské Mariazell, kde uchovávali sošku Panny Marie nazývanou „Velká matka Rakouska“. Pro pražské Jezulátko (původně španělskou sošku, kterou do Prahy přivezla roku 1603 Polyxena z Lobkovic, rozená z Pernštejna, dcera dvorní dámy španělské královny Marie Manrique de Lara y Mendoza) sama vyšila obleček a štědře obdarovala mnoho kostelů. Čili velkou část dne trávila v modlitbách a rozjímání. Byla skutečně hluboce věřící a přesvědčená katolička a víra byla pro ni zásadní motivací jejího jednání. Zde musím říci, že ukázané nevěry panovnice (o kterých dokonce vypráví svému okolí (sic) jsou v tomto světle zcela absurdní. Nevím, co k tomu tvůrce seriálu vedlo, ale je to hrubé zkreslení obrazu Marie Terezie. Navíc mnohdy se panovnice v seriálu vyjadřuje o mších a víře s určitým odstupem, což je nesmyslné. Pominutí hlubokého náboženského přesvědčení císařovny velmi zkřivilo její historický obraz.
Dále pak byl seriál přespříliš tzv. „zaktualizován“, lidé tam u dvora hovoří a jednají velmi bezprostředně, bez respektu k hierarchii, uvolněně, protože tvůrci velmi málo dbali na jeden ze základních prvků císařského dvora Hofburgu, a to dvorskou etiketu, která byla převzata od španělského dvora v Madridu. Za Karla VI. byla tato etiketa velmi přísná. Po jeho smrti došlo k mírnému uvolnění. V těchto přísných pravidlech se odráželo hierarchické uspořádání dvorské společnosti - odrážela blízkost k císaři, urozenost a moc účastníka. Jedinci se od sebe odlišovali nejen oblečením, ale i tím, zda šli po svých nebo jeli na koni či v kočáře, na jejichž výběr se rovněž kladl velký důraz. Dvorské vztahy byly spletitou, ale organizovanou, symbolikou gest a chování. Můžeme si to ilustrovat na slavnostech u dvora. Na vídeňském císařském dvoře je v raném novověku možno rozeznat dva druhy dvorských slavností, a to veřejné slavnosti, kterých se účastnila dvorská společnost včetně zahraničních vyslanců a komorní slavnosti. Těch se účastnila pouze panovníkova rodina a jí pozvaní hosté, dvorní dámy, nejvyšší úředníci, komorníci a tajní radové. Veřejné a komorní slavnosti je možné dále dělit na slavnostní dny (Gala-Tage), kam patřily narozeniny a další slavnostní události členů královské rodiny, slavnosti Řádu zlatého rouna, různé náboženské festivity, a kratochvíle, mezi něž se řadily bály, lovy, jízdy na saních. Samozřejmě i jednání v soukromí mezi partnery nebylo až tolik uvolněné jak je zobrazováno. Čili scény, kdy se dáma u dvora hádá s panovnicí, lidé se oslovují zcela náhodně, jednají jako na trhu, to je velmi nereálné. A aby František Štěpán Lotrinský kontroloval dámám spodničky, to je vrcholem ahistoričnosti.
Nerespektování výše uvedeného přespříliš posunulo seriál do současnosti a diváky ochudilo o nahlédnutí do způsobu chování a uvažování lidí tehdejšího dvora. Zároveň se domnívám, že zkreslení osobnosti Marie Terezie ohledně jejího náboženského přesvědčení dovedlo tvůrce v některých momentech až na hranici dobrého vkusu. Seriál totiž může ovlivnit vnímání široké veřejnosti této ženy na českém trůně na dlouhou dobu a je škoda, že se tyto chyby dostaly do filmu.
