Dům rhodských rytířů v Římě

Dům rhodských rytířů v Římě spojuje antické základy, středověké klášterní prvky a renesanční architekturu do jednoho celku, který dobře ukazuje, jak se Řím po staletí proměňoval, aniž by zcela ztratil vazbu na svou minulost

Dům rhodských rytířů v Římě, italsky Casa dei Cavalieri di Rodi, je pozoruhodná historická budova nacházející se v prostoru bývalého Augustova fóra. Její jedinečnost spočívá v tom, že vyrůstá přímo ze starověkých pozůstatků chrámu Marta Ultora a dalších staveb antického fóra. Už v raném středověku zde vznikl klášter baziliánských mnichů a kostel svatého Basila, který využil antické konstrukce jako základ nové zástavby. Ve 13. století přešel areál do rukou johanitů, tedy řádu svatého Jana Jeruzalémského, později známého i jako rhodští a maltézští rytíři – podle svých ostrovních sídel. Právě jejich dlouhodobé působení dalo budově jméno. Významnou podobu získal objekt zejména v 15. století, kdy byl za kardinála Marca Barba upraven v renesančním duchu a proměnil se v důstojné řádové sídlo.

Marco Barbo pocházel z benátské šlechtické rodiny a byl bratrancem ze třetího kolena Pietra Barba, který se stal papežem Pavlem II. Byl mj. jmenován kardinálem protektorem Rhodských rytířů, pro které zbudoval důstojné sídlo pro jejich římské převorství.[1] Velmistr Řádu Giovanni Battista Orsini tehdy také jmenoval Barba správcem římského převorství. Mezi lety 1467 a 1470 kardinál provedl radikální přestavbu, která budově dala podobu, kterou si zachovává dodnes.

Foto Veronika Kučerová

Další historii místa ovlivnil rok 1522. Obléhání Rhodu v roce 1522 byl druhý a nakonec úspěšný pokus vojsk Osmanské říše pod vedením sultána Sulejmana o vypuzení rytířů svatého Jana z jejich sídelní pevnosti na ostrově Rhodu, čímž Turci završili svou vládu nad východním Středomořím. Jejich předchozí pokus v roce 1480 byl neúspěšný. Ztráta ostrova Rhodos snížila zdroje a majetek Řádu v Římě, a tak v roce 1566 přenesl kardinál Michele Bonelli sídlo římského převorství na Aventin do Magistrální vily (vila Maltézského převorství). [2]

Na stavbě je cenná především její zcela mimořádná vrstevnatost, a to i na římské poměry. Dům spojuje antické základy, středověké klášterní prvky a renesanční architekturu do jednoho celku, který dobře ukazuje, jak se Řím po staletí proměňoval, aniž by zcela ztratil vazbu na svou minulost. K nejzajímavějším částem patří lodžie obrácená směrem k císařským fórům, odkud se otevírá působivý pohled na archeologickou oblast Říma. Vnitřní prostory zahrnují reprezentační sály, kapli i části starších stavebních struktur, které připomínají, že objekt nebyl vystavěn najednou, ale postupně vznikal přestavbami a úpravami. Po odchodu rytířů v 16. století budovu užíval dominikánský konvent, později byla během úprav oblasti Fori Imperiali částečně dotčena demolicemi a ve 20. století obnovena. Od roku 1946 je znovu spojena se Suverénním řádem maltézských rytířů. Dům rhodských rytířů tak není jen architektonickou památkou, ale také svědectvím o nepřetržitém využívání jednoho místa od antiky až po současnost. V současnosti se jedná o jeden ze tří komplexů staveb, které užívá Maltézský řád - vedle Magistrální vily na Aventinu a Magistrálního paláce na Via dei Condotti, kde sídlí velmistr a řádová vláda.

[1] Kardinál patron (dříve protektor) je v katolické církvi kardinál jmenovaný papežem, který působí jako zástupce a poradce papeže u určitého řádu či instituce, nejznáměji u Suverénního vojenského hospitálního řádu sv. Jana v Jeruzalémě, na Rhodu a na Maltě. Kardinál patron podporuje zájmy řádu, zejména v duchovních záležitostech, a zajišťuje dobré vztahy mezi řádem a Svatým stolcem. Papež František v červnu 2023 jmenoval jezuitského kardinála Gianfranca Ghirlandu novým kardinálem patronem Maltézského řádu.

[2] Dnes je Magistrální vila exteritoriální území a velvyslanectví Řádu v Itálii a Vatikánu. Dříve se jednalo o majetek templářů. Je zde i řádový kostel Santa Maria del Priorato.