- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
neměly by tam nikdy být... ale byly. Je dobré odtajńovat zvyky staré ,,dobré,, Evropy a také, že vždy záleží na lidech a směru jejich cílů..Nakonec J. Hřebejk smrt dětského hrdiny dezertéra bere jako jeden významný moment filmu Musíme si pomáhat...Píšete pořád moc zajímavé blogy, děkuju. ŕekla bych dokonce, že by se měla média vůbec víc zaměřit na téma dětí - se zbraněmi i ty postižené válkou... pro mne jedna z možností, jak otvírat oči na všech stranách a brzdit roztočené kolo.
Děkuji. Máte pravdu.
Tak strašlivé barbarství - učit děti střílet do lidí...
Ano, je to pravda. Můj dědeček František Pešík se narodil v roce 1899. Když v roce 1916 vypověděla Itálie Rakousko-Uhersku válku, byl jako sedmnáctiletý odveden do války. Celou válku pak strávil na italské frontě a byl i zraněn. Zpívával i písničku, která zněla nějak takto: "sedmnáctiletí, jsou to ještě děti, už je vedou do boje ...." Když v roce 1918 1.světová válka skončila, byl válečným veteránem ve svých devatenácti letech. Když pak v roce 1919 maďarští bolševici vtrhli na Slovensko, bojoval proti nim na Slovensku jako dobrovolník spolu s československými legionáři. Ve svých dvaceti letech byl tak veteránem ze dvou vojenských konfliktů.
děkuji za velmi zajímavý příspěvek!