Branka u Růžového sadu na Konopišti – půvabná památka na Františka a Žofii

U Růžového sadu na Konopišti se dochovala půvabná památka na Žofii a Františka Ferdinanda d’Este. Branka s arcivévodským erbem.

Konopiště založil nedaleko svého rodového sídla Benešova kolem roku 1294 pravděpodobně pražský biskup Tobiáš z Benešova, a to podle vzoru francouzských pevností (kastelů), s válcovými věžemi, s parkánem, čtyřmi bránami a padacím mostem. Po vymření Benešoviců přešlo Konopiště v roce 1327 na do rukou Šternberků. V 17.–19. století se pak v držení Konopiště vystřídala celá řada vlivných šlechtických rodů: např. Hodějovští z Hodějova, po bitvě na Bílé hoře na krátkou dobu Albrecht z Valdštejna, Michnové z Vacínova, Vrtbové z Vrtby a Lobkovicové a další.

V roce 1887 koupil zámek s celým panstvím od Lobkoviců arcivévoda František Ferdinand d´Este, od roku 1896 následník císařského trůnu. Arcivévoda dal zámek přestavět v historizujícím stylu a jeho okolí přeměnil v krajinářský park. Na ploše bývalé barokní zahrady založil Růžovou zahradu se skleníky. Do zámku umístil své rozsáhlé sbírky, které získal jednak jako dědictví po svých italských předcích, jednak vlastní sběratelskou činností.

Řůžový sad na Konopišti (foto autor)

Žofie Chotková (wikipedie)

Jeho příběh je dostatečně znám, i příběh jeho manželství a vztahu s hraběnkou Žofií Chotkovou, pozdější kněžnou z Hohenbergu.[1] Navzdory tlaku a odporu ze strany habsburského dvora se František Ferdinand rozhodl svoji lásku Žofii vzít si za ženu. Po dlouhých a složitých jednáních bylo jejich manželství schváleno císařem Františkem Josefem I. pod podmínkou morganatického sňatku, což znamenalo, že Žofie a jejich děti nebudou mít nárok na trůn. Sňatek se konal 1. července 1900 na zámku Zákupy. Po svatbě se Žofie stala Františkovou věrnou společnicí a podporovatelkou. Spolu žili na zámku Konopiště, který František Ferdinand přestavěl a zmodernizoval. Sofie se věnovala charitativní činnosti a péči o rodinu. Měli spolu tři děti: Žofii, Maxmiliána a Ernesta. Život Žofie byl spojen s hlubokou láskou, ale i s tragédií, která vlastně ovlivnila dějiny celého světa. Dnes je připomínána jako oddaná manželka, matka a šlechtična, která zanechala svůj nezapomenutelný odkaz.

Rodokmen Františka Ferdinanda d´Este. S poděkováním autorovi Mgr. Petru Nohelovi, Ph.D.

Konopiště se tak stalo malým a uzavřeným světem obou manželů, který si vytvořili jen sami pro sebe. Daleko od vídeňského dvora a jeho intrik. Zámek i park byly uzavřeny před zraky veřejnosti. Proto celý areál můžeme vnímat jako intimní prostor obou, který zrcadlil jejich vkus i zájmy. Najdeme zde množství menších sochařských děl, na jejichž výběru i umístění se bezpochyby manželé podíleli.

K takovým artefaktům patří branka u Růžové zahrady na Konopišti zdobená erbem arcivévody Františka Ferdinanda d’Este, je jedním z mnoha architektonických skvostů, které zdobí tento historický zámek a park. Erb, který na brance dominuje, je symbolem moci a postavení rodiny následníka trůnu a rodiny d’Este, původně italského šlechtického rodu. Poukazuje na význam a prestiž, kterou František Ferdinand přinesl na Konopiště díky svým rodovým kořenům a významným italským sbírkám rodu d’Este. Brána je klenutá z červené arkózy (červený pískovec). Oblouková římsa s krajními horizontálními úseky je ve vrcholku překryta korunovanou kartuší s erbem. V dolní části vně pilastrů jsou čtvercová pole se sochařsky ztvárněnou lví hlavou, nad nimi soklíky koulí (chybí). K bráně vedou tři stupně schodů. V bráně byla osazena ozdobná mříž: dolní část dvoukřídlá (chybí), horní část zakončená půlkruhovým obloukem.[2]

Erb na brance (foto autor)

Branka (foto autor)

Znak arcivévody Františka Ferdinanda v podobě před rokem 1896 je v kartuši. Na čtvrceném štítě je malý střední štítek, který je již setřelý (vyobrazoval znak habsbursko-lotrinské dynastie). 1. pole je polcené, pravá část je sedmkrát dělená, levá část vyobrazuje trojvrší s korunou a patriarším křížem (Uherské království). V 2. poli je lev, jehož horní polovina je kompletně setřelá (České království) . Ve 3. polceném poli napravo korunovaný had požírá chlapce (Milánské vévodství), nalevo je setřelý lev sv. Marka (Benátské království). Pravá část polceného 4. pole je dělená břevnem, nad kterým je vyobrazená kavka a pod ním jsou tři korunky (Haličsko-vladiměřské království). V levé části jsou dvě šachovaná břevna, již setřelá (samostatný znak Vladiměřského království). Kolem štítu jsou kolany řádu sv. Štěpána a řádu Zlatého Rouna. Nad štítem je položena císařská koruna.

Po roce 1875, kdy získal estenské dědictví[3], byl jeho znak upraven. Změna se týkala pouze malého středního štítku, který byl polcen. Vpravo byl habsburský erb a vlevo stříbrná korunovaná orlice se zlatou zbrojí na modrém poli (rod d’Este). Tato upravená podoba byla platná od roku 1875 do roku 1896.

Od roku 1896 (po smrti otce Karla Ludvíka se stává následníkem trůnu) již velký štít neobsahoval znaky Milánska a Benátska ve 3. poli. Ze 4. na 3. pole byla přemístěna Halič s Vladiměřskem a do 4. pole bylo vsazeno 5 zlatých orlic na modrém poli, které reprezentují Dolní Rakousy (Dolní Rakousy ve znaku zastupují všechny alpské země). Tento znak používal následník trůnu od roku 1896 až do jeho smrti.

Erb arcivévody před rokem 1896 (wikipedie)

Znak arcivévody po roce 1896 (wikipedie)

Branka byla oblíbeným místem rodiny. Dochovala se půvabná fotografie, na které před brankou stojí usměvavá Žofie.

Manželství arcivévody a tragický konec obou partnerů jsou důležitou součástí evropských dějin a připomínají nám, jak láska a politika mohou být neoddělitelně propojeny. Každé místo v parku je je však dokladem jejich šťastných intimních chvil, které zde zůstávají zachované.

[1] Císař ustanovil Žofii kněžnou z Hohenbergu s předepsaným oslovením Její Jasnost (Ihre Durchlaucht) a roku 1909 ji císař povýšil na vévodkyni (Herzogin) ad personam s oslovením Její Výsost (Ihre Hoheit). Na erb si měla právo umístit vévodskou korunu. Byla první a poslední s tímto právem v Rakousku – Uhersku. Vévodskou korunu mohl v erbu užívat i vévoda zákupský, ale tato nikdy nebyla v praxi použita. Za panování císaře Karla I. dostaly děti následnického páru 31. srpna 1917 nový dědičný erb a primogeniturně dědičný vévodský titul.

[2] https://pamatkovykatalog.cz/branka-proti-brane-ruzove-zahrady-s-reliefy-lvich-hlav-13438424

[3] Arcivévoda František Ferdinand d’Este se narodil roku 1853 jako nejstarší syn arcivévody Karla Ludvíka. V roce 1875 se stal dědicem majetku posledního modenského vévody Františka V., po kterém získal rozsáhlý majetek, nárok na vládu v Modeně a spojení jmen „Österreich-Este. Množství sbírek a soch z tohoto dědictví nechal převést na Konopiště.