Albínové a kanovníci na Hradčanském náměstí v Praze - erbovní památka

Tři krásné renesanční polychromované erby na domě Hradčanské nám. č.p. 58/14 připomínají kanovníky a pražské arcibiskupství v minulosti. Drobná památka, která rozhodně stojí za pohled zblízka. 

„Dvoupatrový dům č.p. 58/14 na Hradčanském náměstí v Praze byl do dnešního rozsahu vystavěn na přelomu 17. a 18 století. Fasáda pochází z doby po přestavbě z roku 1769. Dům je nárožní dvoupatrový. Zvalbenou mansardovou střechu prolamuje segmentově ukončený zvlněný vikýř s oválným okénkem; přístavek je zastřešen valbou. Pod kordonem jsou tři renesanční kamenné erby.“[1] 

Právě tyto erby dokumentují historické poslání tohoto domu a jiných na severní straně náměstí. Jednalo se o kanovnické domy. Kanovnické domy v Praze jsou od středověku do současnosti zčásti dochované obytné domy obývané kanovníky, děkany i jinými preláty Metropolitní kapituly u sv. Víta v Praze. Dodnes na fasádách vidíme znak zlatého břevna v černém poli – znak arcibiskupství pražského, které označovaly domy kanovníků.

Tři polychromované erby renesanční erby na domě č.p. 58/14 připomínají i konkrétní historické osobnosti. Jsou sem umístěné druhotně, původní místo není známé. Jedná se o krásné barevné provedení heraldické památky, která stojí za prohlédnutí zblízka.

Nejvýše je umístěn erb arcibiskupa Zbyňka II. Berky z Dubé a Lipé O.Cr. Byl to katolický duchovní, 10. arcibiskup pražský (1592–1606) a 25. velmistr řádu Křižovníků s červenou hvězdou. Zbyněk Berka pocházel ze známého českého rodu Ronovců. Byl v pořadí třetím mužem, který spojil personální unií úřady arcibiskupa pražského a velmistra Křižovníků s červenou hvězdou. Řád fungoval jako hlavní finanční opora pražského arcibiskupství zchudlého v době husitských nepokojů, a to až do roku 1694. Toto postavení odráží i jeho erb. V středním čestném štítku je jeho rodový erb – ostrve,[2] v 1. a 4. poli je znak Křižovníků s červenou hvězdou a 2. a 3. poli je znak arcibiskupství pražského - úřadu arcibiskupa.

Vlevo dole pak vidíme znak arcibiskupství pražského. Vpravo je zajímavý erb. V modrém štítu je zobrazen muž stojící za šedým pahorkem, na rameni drží rybu, která je prostřelena šípem. Jednalo se o rodový erb Albínů z Helfenburka. Slávu, původně poddanského rodu u Rožmberků, založil Václav Albín z Helfenburka, který v roce 1522 vstoupil do rožmberských služeb a poté, co se stal kancléřem Rožmberků, byl spolu se svými syny Tomášem a Janem povýšen do šlechtického stavu. Jeho první syn Tomáš Albín z Helfenburka (zemřel 1575) sloužil Vilémovi z Rožmberka, kterého doprovázel na cestách a byl jím vysílán i na diplomatické mise. Po smrti své manželky vstoupil do duchovního stavu, poté co vystřídal řadu církevních funkcí, byl roku 1574 zvolen olomouckým biskupem. Mezi jinými církevními úřady zastával i funkci arcijáhena Metropolitní kapituly u sv. Víta v Praze, proto jeho erb vidíme i na kanovnickém domě. S duchovním světem Hradčan byla spojena i dcera  Tomáše Albína - Žofie Albínka z Helfenburka, která se stala roku 1600 významnou abatyší kláštera sv. Jiří, v úřadu nahradila zemřelou Juditu z Eibenstolu. Korunovala dvě soudobé české královny: roku 1616 královnu Annu Tyrolskou, manželku císaře Matyáše, a roku 1627 pak Eleonoru, choť Ferdinanda II. A nakonec byl duchovním i syn Tomáše Albína - Václav - zastával funkci probošta ve Staré Boleslavi,  později děkana na Vyšehradě, byl i kanovníkem zdejší kapituly sv. Víta, proto není vyloučeno, že erb je jeho.[3]

Je vidět, že smrt zcela jistě hluboce milované manželky Tomáše Albína znamenala pro celou rodinu velký duchovní zlom. Rod však vyhasl kolem roku 1630 ve víru třicetileté války. Ale na Hradčanském náměstí nám je jejich erb bude připomínat do doby, dokud budeme jejich heraldickou památku zachovávat.

[1] https://www.pamatkovykatalog.cz/kanovnicky-dum-15542192

[2] Obecná heraldická figura, již tvoří sukovitý kmen s pahýly po osekaných větvích. Ten sloužil jako jednoduchá forma žebříku při zlézání nepřátelských hradeb.

[3] MALÝ, Jakub,  Vlastenský slovník historický,  Praha, 1877, s. 945. https://cs.wikisource.org/wiki/Vlastensk%C3%BD_slovn%C3%ADk_historick%C3%BD/Alb%C3%ADn_z_Helfenburka