Mediální gilotina aury populárních politiků společnosti svědčí

Určitě se to stalo a ještě stane každému z nás. Objeví se nový, nadějný politik, který vypadá akčně, promlouvá normálním jazykem a nezapadne hned na počátku do té nudné šedi českého veřejného života. A chtě nechtě získá naše sympatie (což nemusí ještě znamenat, že jej volíme)…..   Jsou to média, kdo tyto šikovné a dosud neokoukané politiky prodají veřejnosti. Z velké části jim to nemějme za zlé – nabídky kvality je u nás mizerná, a pokud se najde někdo nevšední, má z velké části vyhráno. A jsou to – naštěstí – také média, kdo tyto naděje, ve chvíli kdy se ukáže jejich pravé jádro, dokáží poslat na politický hřbitov.

Zpět k „nadějím“. Takový Stanislav Gross byl v devadesátých letech jednou z největších politických hvězd, do klubu špičkových talentů jej zařadil i tehdejší prezident Václav Havel. Gross byl šéfem mladých sociálních demokratů a předsedou poslaneckého klubu. Měl před sebou velkou budoucnost, kterou i záhy naplnil, když se stal historicky nejmladším českým premiérem.

Pád byl ještě rychlejší a okolnosti jsou všeobecně známy. Gross to sice „myslel upřímně“, ale nebyl schopen vysvětlit okolnosti koupě svého bytu. Pak náhle zbohatl obchodem s akciemi firmy, která patřila miliardáři, jemuž Grossova vláda schválila státní pomoc. Zmiňován je současně i v kauze privatizace někdejší Mostecké uhelné společnosti na přelomu tisíciletí.  

Příběh se uzavírá téměř po šesti letech. I špičky sociální demokracie v době, kdy jejich bývalý šéf má nulovou moc, prozřely a uznávají, že Grossovo zbohatnutí  je opravdu nenormální. Místopředseda ČSSD Lubomír Zaorálek před dvěma týdny v přímém televizním vysílání dokonce prohlásil, že byl idiot a hlupák, když věřil Grossovým povídačkám o tom, jak legálně k majetku přišel. Byť pozdě, zaplať Bůh alespoň za takovou reflexi.

Po Grossově pádu poptávka po „nadějích“ načas ustala, a znovu byla vybuzena po dalších letech plných zklamání a „tradičních“ politiků před minulými volbami. Bojovníci s dinosaury z Věcí veřejných takových nadějí měli ve své stáji hned několik. Jejich guru chtěl být vnímán jako největší bojovník s korupcí a pak se ukázalo, že sám platí vlastní poslance. Další v řadě je pak třeba bojovník za životní prostředí, rovněž poslanec a litvínovský starosta Milan Šťovíček.  Umí si stoupnout před dav a pojmenovat špatnosti a navrhnout rychlé řešení…

Jenže i jemu zhasíná aureola, když se ukázalo, že hezky potichu souhlasil s navezením desítek tisíc tun jedů na okraj města, kde starostuje. Namísto aby proti tomu bojoval, jak u něj bývalo obvyklé, nepodal proti kšeftu s jedy ani odvolání a hledá obvyklé politické vytáčky, poukazujíc na chyby v Praze.  

Média naštěstí v této zemi stále fungují. Před lety novináři dotlačili do kouta Grosse, když ho svým tlakem donutili ke zkratkovitému jednání. A jsou to opět noviny, které lidem v severních Čechách ukazují, že jejich oblíbený starosta klidně obětuje jejich zdraví za prospěch soukromých firem v obchodě s jedy.  Určitě by se podobných příkladů našlo ještě více. To jen tyto dva jsou nyní aktuálně probírány médii. 

Noviny a média jsou v zemi, kde justiční systém funguje kulantní rétorikou nedobře, bohužel instancí poslední záchrany.  Budou odolávat i nadále…? S nastávající krizí lze jistě čekat příchod nových „nadějí“. Je dost děsivé si představit, kdo to tentokrát bude. Standardní politické strany v tomto směru nemají co nabídnout a v podstatě nevinní populisté typu VV jsou naštěstí v silné defenzívě. Tak aby nepřišel nějakej novej, kterej už se nezakecá……. Takovej, na kterýho už noviny nebudou moci nic hledat……………