Vyvolení jsou zpět

Jirka Mlejnek napsal zásadně odmítavý text k stále opakovanému uvadění série Vyvolení. Kritizuje soutěžící nebo spíše účinkující za to, že pro peníze a slávu jsou ochotni udělat cokoliv. Plně souhlasím, ale chtěl bych zapřemýšlet o jejich motivacích trochu hlouběji.

Často, když vidím v televizi současné úspěšné umělce, moderátory atp. typu Donutil, Bílá, Eben (jmenujme ty nejúspěšnější) aj. , tak nevidím jejich slávu a úspěch. Vidím hlavně cestu, kterou museli projít, než se na svoje současné pozice dostali. Vždy, kdy mám tendenci jim závidět jejich úspěch, si na toto vzpomenu.

A na druhé straně se náhle objevují hvězdičky zrozené ze soutěží typu Vyvolení nebo Superstar. Jde zjevně o zcela rozdílný typ soutěží. Zatímco vítěz Vyvolených získá velmi pěknou cenu a o publicitu již logický nestojí, poražení se snaží všemi způsoby připomínat a prodat se. Jde to těžko, protože musí nabízet něco jiného, než s čím soutěžili. Slzy, nadávky, hysterie jsou mimo vilu nezajímavé.

Superstar má "vítězů" možná i víc. Protože nejen opravdový vítěz, ale i někteří poražení mají velmi usnadněnou cestu ke slávě. Pohybují se ale v oblasti, kde je po čertech silná konkurence.

Oproti neznámému herci nebo zpěvačce má většina účinkujích nespornou výhodu, že jsou obecně známí. Nemusí se prošlapávat dlouhou cestou. Musí však prokázat svoje kvality. Jakmile to nedokážou a nepřijdou s něčím co zaujme, nutně propadají a za pár měsíců si nikdo na jejich jména ani nevzpomene. Proto je těch úspěšných, řekněmě ze čtyřicítky účinkujících v obou pořadech, tak málo.

Proto nejen ceny a krátká sláva, ale možnost nastartovat svoji kariéru je možná tím největším stimulem.