Právní povědomí a respekt k zákonům

Tchán kdysi říkával. Musíme s tím kouřením něco udělat. Ireno, přestaneš kouřit. Že to nemá se zákony nic společného? Já myslím, že to naopak plně vykresluje současnou situaci v oblasti práva u nás. Ať konají hlavně jiní.

Co je v právní oblasti ve hře? Řekl bych, že:

1) Tvorba nových zákonů a jejich novelizace.

2) Právní povědomí

3) Respektování zákonů

4) Volání po právním státu.

5) Vymáhání práva.

Tvorba nových zákonů vyžaduje jasnou koncepci státní správy a právní schopnosti předkladatele.

Právní povědomí chápu jako základní znalosti práva a jejich respektování.

Respektování zákonů by měla být základní a neoddiskutovatelná občanská vlastnost (ne povinnost).

Po právním státu volají všichni hráči, kterých se týkají předchozí body a s vymáháním práva máme často trpké zkušenosti.

Tyto jednotlivé bloky musí být poskládány tak, aby umožňovaly vzájemnou interakci, zpětnou vazbu  a sankce za narušení vzájemných vazeb. Jakmile je jeden článek nefunkční, nakazí se celý systém, který postupně degraduje. Obávám se, že to je právě situace v Čechách. Myslím tím samozřejmě i Moravany, ke kterým se ostatně hlásím.

Nejde se donekonečna vymlouvat na totalitu, kdy porušování zákonů mohl někdo považovat div ne za vzpouru proti režimu. Ta doba je chvála Bohu pryč a my se musíme hodně snažit, aby se nějaká její mutace nevrátila zase zpět.  Snaží se o to až moc.

Obcházení zákona, jeho nerespektování nebo dokonce autoritativní negování je vlastnost, kterou jsou Češi, zdá se, prolezlí skrz naskrz. Platí to bez výjimky a nejhorší je, že se týká i státní správy, ministrů, náměstků atp. Ve svém bývalém zaměstnání, v nedávno zrušeném ministerstvu, jsem často slýchal: „Zákon je špatný, proto ho nemusíme dodržovat“. Co na to říct?

Tato věta svědčí o absolutní nekompetentnosti. Aroganci a o právním bezvědomí. Porušuje principy oprávněnosti výkladu práva.  Bohužel nekončilo to jen verbálními projevy, ale i  ryze praktickým, zcela neprávním konáním. Použil jsem tento konkrétní příklad, ale nedělám si iluze, že šlo o výjimku. Určitě ne. Obávám se, že tuto nebo podobnou větu lze v různých obměnách slýchávat na chodbách mnoha úřadů a institucí. Že je zakořeněna do morku kostí většiny politických a veřejnosprávních pracovníků.

Jak se má v takové situaci chovat občan, který to jen trochu vnímá? Pokud má jen částečně narušenou  morálku, pak dost protiprávně. Dál nebude dodržovat silniční vyhlášku, bude jezdit s kolem po chodníku a kouřit na nádražích. Bude hledat, kde jsou vysázeny brambory a kde cibule, aby si mohl něco pro sebe urvat. A ještě se tím chlubit. Jsou to, můžete říct, prkotiny. Ale ty prkotiny mohou být základem jeho závažnějších deliktů. A při tom všem bude volat po právním státu. Ne, bude ale volat po ochraně svého majetku a svých práv.

Je z toho všeho cesta ven?

Určitě ano, ale bude to běh na dlouhou míli. Náš právní řád by měl projít zásadním zjednodušením, odstraněním mnoha zbytečných výjimek. Měl by být čitelný. Nesmí se vydat zákon, který se hned vzápětí dehonestuje.

Chce to neustálou diskuzi a výchovu už od jeslí. A co je nejdůležitější osobní příklad. Politik, na které lpí podezření z nemorálního nebo protizákonného jednání nemá ve státní správně, samosprávě nebo Parlamentu co dělat. Pak by to šlo.

Zatím jsme ale možná ani nedopadli na dno. Co si o tom myslíte?