Politické strany vers. občanská hnutí

Rád bych inicioval drobnou diskuzi o úloze politických stran a možnostech občanských hnutí ve společnosti. Nebo o možnostech jak změnit strany tak, aby byly blíž k lidem. To jak probíhá v posledních letech a zejména v posledním roce politická diskuze a  jak se chovají opoziční strany  mě silně irituje. Je z tohoto stavu nějaká cesta ven?

O co mi jde? Domnívám se, že v Čechách převládá představa, že vše co vymyslela jedna strana je absolutně špatné a je třeba to pošlapat. Co si myslí lidé, kterých se to týká nejvíce, je nezajímavé.

Chci si ověřit, zatím bez příkladů, jestli i toto moje chápaní není stranické. Ale myslím že ne. Podle mě se stejně chovala ODS v posledních letech, stejně jako se teď chová ČSSD. Obě s cílem podupat a očernit návrh druhého. Bez jakéhokoliv hledání kompromisů a společných cest. Výsledek je, že to, co se horko těžko prosadí v jednom volebním období, se při změně poměrů hned ruší. Připadám si jako zcela bezvýznamná součást celého systému. Jistě, je to princip zastupitelské demokracie, ale zastupitelé by měli brát ohled na moje přání. Snad tu nejsme jen pro placení daní.

Občanské hnutí, úřednická vláda. To jsou pod dojmem předchozího odstavce jasná řešení. Mají však zřejmě jenom krátkodobou účinnost. Časem se nutně začnou uvnitř každého hnutí polarizovat názory. A dostaneme se po spirále nutně zpět a je otázka zda vývojově výš.

Takže vláda jedné strany nebo možná trochu přijatelnější osvícený vůdce? Jako vlastně třetí varianta?

Společnost je zdá se rozdělena na dvě zhruba stejně silné poloviny. Mají však jednotlivci při tomto "názorovém" rozdělení také opačné představy o budoucnosti, mají snad zásadně jiné požadavky? Chci vyjádřit názor, že ne. Všichni přece chceme prosperitu, všichni chceme žít lépe a bez stresů. Bez stresů finančních, z jednání na úřadě, z byrokracie, z fušerství, arogance  atp. Připadá mi, jako by nám tuto pravdu chtěl někdo zatajit a v zájmu svých osobních ambicí, být někým o kom se mluví, vytváří prostředí konfrontace.

Tady je možná ten zakopaný pes. V rámci agitace hledáme rozdíly mezi jednotlivými programy, ne jejich společná témata. Tak nepřímo i malé rozdíly ještě více prohlubujeme. Vytváří se strany rolníků a dělníků, strany inteligence, strany pro střední vrstvy, strany důchodců. Ve snaze najít tu voličskou masu. Ale žít tady musíme všichni, jeden bez druhého nejsme nic. Bankéř bez klienta a podnikatel bez dělníka jsou jen pojmy.

Řekl bych, že jsem si, alespoň pro sebe, našel možné východisko. Oslovovat většinu lidí. Nedělit je nuceně třídně, ekonomicky a bůh ví jak ještě. Najít společnou řeč a v jejím rámci řešit specifické problémy jednotlivých vrstev. Je-li toto řešení, najde se někdo, kdo to uchopí?

Jaký je váš názor? Snad to alespoň za diskuzi stojí.