Neckář udával, Dvořák donášel...

Podobné nápisy mně vždycky hnou žlučí. Ale ne kvůli Vaškovi nebo Pepíkovi, ale kvůli tomu pořád bezejmennému hajzlovi, který vše, v rámci svých pracovních povinností, osnoval. A hlavně kvůli tomu, kdo s takovou objevnou informací přišel.

Ten řídící (či jak se jim říkalo) pracovník však autory těchto „senzačních“ odhalení nezajímá. Jeho jméno zná jen rodina a pár přátel. Stejně jako nikdo nezná ty další stovky tzv. obyčejných spolupracovníků. Ale Neckář nebo Dvořák, to je jiné. To nám zcela jistě zvedne náklad.

Považuji takto podávané informace za důkaz stupidity jejich autorů. Za naprosté zaprodání se bulváru a komerci na úkor redaktorské cti a etiky.

Páni novináři se rozčiluji, že jsou někdy nazýváni poněkud vulgárně. Ale za to jejich zveřejňování slov poskytnutých mimo oficiální rozhovor, za ten jejich zájem o senzaci na úkor reality, za to tlačení do kouta při debatě si to mnozí opravdu zaslouží. Vždyť si snad ani neuvědomují, že jim ten, s kým rozhovor vedou, vlastně dává chleba. Pomáhá jim naplňovat jejich pracovní povinnosti. Přijde znovu? Já bych to neudělal. A co myslíte, přijdou Neckář s Dvořákem?

A neříkejte mně, že čtenář má právo znát pravdu. Takové informace jsou jen polopravdou ala Rudé Právo (nebo snad jen Právo?; nebo Blesk?). Zamlčení ostatních okolností je pro úplnost podávané informace nepřípustné.

Omlouvám se za ty možná příliš radikální názory. Věřím však, že nejsem úplně mimo mísu.

PS. Opravdu mě zajímá, kdy někdo poodkryje konkrétní postupy přesvědčování konkrétními pracovníky nechvalně známé správy MV. Ono by se tak také snadněji poznalo, jak vážně byla ta spolupráce myšlena.