Nečitelné strany

Všimli jste si? Blogy jsou plné Paroubka a trochu ČSSD. ODS jako strana nic moc. A ostatní strany jsou zastoupeny většinou pouze reakcemi na činy svých jednotlivých členů. Čím je to asi způsobeno? Co to může znamenat?  

            Nejjednodušší vysvětlení je, že je to dáno politickou orientací blogařů. Řekl bych, že „blogyidnes“ jsou zcela jednoznačně protiparoubkovské.

Osobně se ale spíše přikláním k názoru, že jde o vztah, který ve fyzice pojmenováváme akcí a reakcí. Zvláště p. Paroubek je přece velmi aktivní přispěvatel snad do všech možných médií. A jeho články jsou právě tou akcí, která pak nutně vyvolává reakci.

            ČSSD je svou barnumštinou zřetelně čitelná. Spěchá pryč ze současnosti, která ji nevyhovuje. A v tom spěchu dává přednost slovům před činy. Přesněji její slova předbíhají myšlenku. A často jsou to jen silácké řeči, bez reálné možnosti je naplnit skutky. To se to panečku kritizuje. To je látky pro blogy.

Zajímavé je, že pokud se takto choval například p. Tlustý, bylo to z počátku chápáno spíše jako vrchol taktiky. Teprve v poslední době se dostává jeho expozé přesnějšího ohodnocení.

Další dvě parlamentní strany, KSČM a KDU-ČSL,  žijí v médiích hlavně díky minulosti svých členů nebo lídrů.  Díky činům, které jsou ještě starší, než včerejší noviny. Nebo v případě komunistů svojí snahou cpát se někam, kam by jim to stud neměl dovolit. Ale kampak na komunisty se studem. Jinak nic. Jen pí. Parkanová prý nemá zpívat. V současné době to jsou poněkud nečitelné strany. Moc se toho o nich nedá přečíst.

O straně Zelených se říká, že jsou moderní strana. Pokud je to pravda a pokud se to dá hodnotit podle posledních zpráv, máme naději, že politika dostane lidštější podobu. Nerozebírají se její politické priority. Má vůbec nějaké? Ale mluví se o Bursíkově dovolené a o sex-apealu pí. Jacques. Konečně by mohla být politika bez politiky. Ale aby to pak nebylo jako kdysi s Pitem. To se svého času charakterizovalo jako pivo bez piva. A v tomto kontextu to pak zas až tak moc pozitivně nevyznívá.

Pro alespoň nějaký závěr nesmíme zapomenout na jeden velmi významný, řekl bych až signifikantní, aspekt. A sice. Komu to prospívá?

Tady zjevně p. Paroubek sází na slogan, že žije ten, o kom se mluví. Křičte si na mě, pomlouvejte mě, ale hlavně ať jsem vidět. On si ten volič většinou při volbách stejně vzpomene jen na název strany. Ostatní mu z té jeho hlavy vyšumí.

            Jak, pane Jene? Bylo by to dobré pro vás Werichy? Asi moc ne. Musíme se proto moc snažit, aby to tak nakonec nedopadlo!