Moje trampoty se sekačkou – lehké povídání víkendové

Koupil jsem si motorovou sekačku. Z druhé ruky. Brzy nastaly problémy. Nečekejte něco jako komunální satiru, chci se chválit, jak jsem šikovný.

            Pokud jste někdo již četl některé moje blogy možná víte, že bydlím na venkově v domku se zahradou. No, spíše s pozemkem. A někteří sousedi by možná volili i jiný název. Něco jako cesta. Ale ten pozemek je nutno v každém případě udržovat.

Vždycky jsem snil o benzínové sekačce. To musí být paráda volně a bez omezení se rozjet a netahat za sebou prodlužovačku, která se kroutí a jinak překáží. Je roztažená jako na potvoru vždycky tam, kde bych potřeboval sekat. A při každém mém zamyšlení nad krásami přírody a života, prostě při každé chvilkové nepozornosti, hrozí její přeseknutí. Kdepak není nad volnost.

Koupil jsem nakonec tu nejméně výkonnou, ale v podstatě nepoužívanou a hlavně levnou. Za 3000 Kč, kdo o tom něco ví, udělá si obrázek sám.

Kupoval jsem v únoru a hned ten den jsem sekal. Trávu jsem měl z loňska přerostlou a silně zanedbanou. Elektrická sekačka na ni neměla. Byla trochu handicapovaná tím, že v ní byl slabší kondenzátor a tak se jen zahlcovala a točila naprázdno. Tahle moje tří koňová (a možná i tří kilowatová, ani nevím) mašinka, to bylo něco jiného. O několik tříd vyšší kvalita si s tou mojí džungličkou snadno poradila. Jak říkám, prostě paráda.

Úplně jsem proto přehlédl, že to nějak špatně startuje. A časem to bylo stále horší. V předposledním stádiu jsem ji nastartoval, ale jakmile jsem musel měnit koš, už to nešlo. Až někdy za hodinu. Úplně jinak, než by se tento motor měl chovat. Ale to bylo ještě dobrý, protože nakonec jsem to nenatočil skoro vůbec. Protože jsem si myslel, že o tom něco vím, pustil jsem se do opravování. Jak jsem tu sekačku všelijak natáčel, natekl olej Bůh ví kam a to bylo  teprve dílo, když jsem dokázal znovu nastartovat. Z motoru se strašně kouřilo, sekačka dělala hrozný randál, protože jsem ji zkoušel s povolenými šroubky, tak se všechno klepalo a mlátilo o sebe. Věděl jsem, že vypálení oleje chce čas, tak jsem jezdil a sekal a opravdu, za chvíli byl výfuk v pořádku. Pak se naplnil koš, motor chcípl a od té doby ani neškytl.

Trávil jsem nad tím spoustu času, telefonoval jsem si o rady, měnil svíčky, přívody k nim, doléval benzín, kontroloval olej, neustále jsem ji rozdělával, zase skládal a nic. Určitě to znáte. Ty stavy rezignace a náhlého osvícení. A u mě to vždycky končilo zase tou rezignací. Blbče, co jsi to koupil? Kdybys připlatil, bylo po problémech. Hlavně, že jsi se vytahoval, kolik jsi ušetřil.

Chtěl jsem vyměnit tzv. magneto. Ale ten kousíček železa s namotaným drátem stál 2 500 Kč. Nový motor 4 000 a nová sekačka 5 500 Kč. Tak to ne. To je nesmysl.

Možná to byl už poslední, trochu rozumem řízený pokus. Z toho magneta vede přece jakýsi drátek. A kam vlastně? Třeba není dobře upevněný.

Konec drátku jsem našel snadno. Vedl k jakémusi mechanismu, který se měl pohybovat při uvolnění brzdy rotoru sekačky. Tedy on je v té sekačce ještě jeden mechanismus, o kterém si myslím, že je zcela nefunkční.  Tam to není tak jisté, ale tenhle tedy nefunkční stoprocentně byl. Jak to ale má vlastně fungovat? Uvažuji, že se zřejmě  k tomu drátku má přitláčet jakýsi kontakt. Proč? To už je lepší, když jej přichytím pěkně natvrdo a je vystaráno.

Pak to přišlo. Nebylo to to slavné heuréka! Přicházelo to postupně, spíš bych řekl, že se to poznání dralo ven hodně těžko. Ale nakonec přišlo. Už jsem to někde viděl. Přece Pepíček Šmotků tu svoji sekačku vypínal jakýmsi volně plandajícím drátkem, který ukostřil na řidítka. Jasně, ten drátek nesmí být ukostřený, on musí být volný!

Nechal jsem drátek plandat, připevnil jsem víko motoru se startovací šňůrou a všem bych přál zažít ten slastný pocit, kdy se motor na první škubnutí rozběhl.

A protože mě doma nikdo moc nechválí a neříká, jak jsem šikovný, musel jsem to říct vám. Ale prosím nekomentujte to tak, že bych měl raději zalézt do kouta a vůbec se tím nechlubit. To vím, při svém vzdělání, taky.