Jiří Paroubek vers Mirek Topolánek

Chtěl bych se pokusit porovnat neporovnatelné. Respektive pojmenovat vady na kráse obou politiků.

Předem upozorňuji, že ač se tomu budu bránit, bude můj pohled jistě rozostřený optikou mých vlastních politických preferencí. Ostatně něco jsem o  tom už napsal.

Vstup Jiřího Paroubka do vrcholné politiky byl bezesporu impozantní. Ze strany, která se téměř hroutila, dokázal udělat rovnocenného partnera tehdy zcela suverénní ODS. Myslím, že to byla hlavně jeho zásluha. V poslední době mně však předseda Paroubek připadá jako poněkud unavený muž, který se omezuje jen na útoky proti svým protivníkům.

Domnívám se, že oproti svým počátkům ve vedení strany nemá žádnou vizi. Nemá program nebo představu, za kterou by stál a kterou by chtěl v politice prosadit. Stal se z něj upocený muž, který má obsedantní obavy, aby svými názory nenarazil. To snad opravdu není fyziologický projev, ale pocit strachu, který ho pronásleduje. Jen neudělat chybu. Pokud již nějaký názor vysloví, okamžitě jej koriguje. Buď podle výsledků veřejného mínění nebo podle názoru spolustraníků. V tom couvání, neustálém měnění a upravování názorů bez zřetelného prvního plánu vidím jeho hlavní problém. Mám představu, že vedoucí politik strany musí mít vizi, že musí být vůdčí osobností při reorganizaci strany. „Jenom“ vyhrát volby je žalostně málo. Musím přece alespoň vytvořit dojem, že něco svým voličům nabízím.

Jen abych se nemýlil. Třeba tu vizi má, ale není publikovatelná. Něco ve smyslu jeho projevu po, jak to tehdy vypadalo, vítězných volbách, proneseným v přítomnosti a se souhlasem vedení strany. Ten projev by se měl vysílat snad každý den v televizi. Na to by lidi neměli zapomenout.

Taky by to mohl být dobrý námět na předvolební spot ODS.

Mirek Topolánek je muž z poněkud jiného těsta. Je to bodrý, rozšafný kus chlapa, který je schopen říct svůj vyhraněný názor. Ale řekl bych, že  je při tom někdy až příliš syrový. Mám problémy najít politika podobného ražení. Možná před lety Fidel a jemu podobní revolucionáři. Z dnešních jsou to spíš ti, co stojí na krajích politického spektra. Současní zahraniční politici vytváří image spíše umírněných intelektuálů.

Topolánek jistě nemá problém zformulovat jasně myšlenku a vyhmátnout podstatu problému. Neumí ji ale prodat. Na dotazy reaguje spíše zbrkle a unáhleně. Neslyšel jsem projev určený široké veřejnosti, ve kterém by klidně a jasně formulovat představy ODS a vlády. Politicky zaměřené články na webu nečte až zas tak významné procento obyvatel a když, tak jde zejména o lidi, kteří jsou poměrně politicky vyhranění. Je třeba oslovit také ostatní.

Mám představu, že vláda (ale pro rovnováhu jistě i opozice) by měla pravidelně vystupovat v televizi a předkládat lidem své konkrétní plány. A diskutovat o nich. Vysvětlovat proč a co za to.  Nedělní debaty byly a jsou o ničem. Jde, podle mého názoru, jen o plané nezávazné tlachání.

Bohužel vláda a ani jednotliví ministři se samostatně v televizi neukazují. Výsledkem ale může být, že tím u lidí pomalu ale jistě prohlubují názor, že (tedy ti politici) jsou nějaká jiná kasta. Jedině oni přece znají všechny souvislosti, oni ví co mají dělat. Vy lidi, nám do toho nemluvte.

To je špatně. Špatně pro politiky, ale hlavně špatně pro nás občany.