Ve Finsku falešné podpisy u petic nejsou. Aneb co je Open Ministry

V Česku jediná dostupná metoda navrhování kandidátů na prezidenta, tedy papírové petice, se aktuálně ukazuje jako velmi problematická. Přitom v našem právním systému existuje několik dalších nástrojů přímé demokracie, jejichž využití by vhodné e-nástroje dokázaly občanům zjednodušit, přiblížit je tak rozhodování a eliminovat problémy papírových podpisů. Inspirace z Finska navíc ukazuje, že vhodná technologie umožní v rámci přímé demokracie i další – a z pohledu rozvoje demokracie inovativní – kroky, jako je zákonodárná iniciativa občanů.

Papírové petice? Nefunkční a sporné

Základním nástrojem pro výkon přímé demokracie v našem právním řádu je petice. Prostřednictvím nich je možné nejen vznášet obecné připomínky a požadavky vůči veřejným orgánům, slouží také jako jediný nástroj legitimizace nároků běžných občanů např. pro konání referend, nominace pro prezidentské, senátní či komunální volby, k zaregistrování politické strany či hnutí a k některým specifickým krokům ve správním řízení při projednávání uzemního plánu (stanovení oprávněného zástupce veřejnosti).

Zákony předepisují, kolik podpisů je nutné pro ten který akt získat, přičemž v některých případech je požadovaný počet pro výkon občanských práv natolik vysoký, že fakticky brání výkonu tohoto práva. Např. při snaze o nominaci nezávislého kandidáta pro komunální volby ve větších městech je často jednodušší získat 1000 podpisů pro založení nového politického hnutí než násobně vyšší počet pro registraci kandidáta.

Problémem papírové petiční formy je jednak velmi slabá ochrana vůči zvůli státu (inciátoři místního referenda v proti stavbě obchodního centra Corso v Plzni zveřejnili několik sporných případů, kdy úřad neuznal podpisy, které byly jasně čitelné), slabá je samozřejmě i ochrana proti fiktivním nebo neoprávněně získaným podpisům. Úředníci totiž ověřují data pouze vůči registru obyvatel, tzn. je pro ně důležité, aby se data o daném člověku shodovala s registrem, ovšem pravost jeho podpisu není jak ověřit. Což v kombinaci s obrovským množstvím veřejně dostupných údajů např. v obchodním rejstříku na důvěryhodnosti celému systému nepřidá. Ostatněproblémy s ověřováním podpisů pro volbu prezidenta v současné době jsou také jen důsledkem zastaralé metody sběru podpisů.

Potřebné počty podpisů na petici pro jednotlivé úkony:

Volba prezidenta 50 tisíc občanů ČR Místní referendum: do 3 000 obyvatel.....alespoň 30% oprávněných voličů, do 20 000 obyvatel....alespoň 20% oprávněných voličů, do 200 000 obyvatel...alespoň 10% oprávněných voličů, nad 200 000 obyvatel..alespoň 6% oprávněných voličů. Nezávislý kandidát do senátu 1000 oprávněných voličů z obvodu, kde kandiduje Obecní zastupitelstvo do 500 obyvatel.................5% oprávněných voličů od 500 do 3000..................4%, nejméně 25 oprávněných voličů od 3000 do 10 000 obyvatel......3%, nejméně 120 oprávněných voličů od 10 000 do 50 000 obyvatel....2%, nejméně 600 oprávněných voličů od 50 000 do 150 000 obyvatel...1%, nejméně 1000 oprávněných voličů nad 150 000 obyvatel............0,5%, nejméně 1500 oprávněných voličů Platí pro jednotlivce, sdružení nezávislých kandidátů musí vždy nasbírat 7% podpisů. Zástupce veřejnosti v územním plánování
Složitější počítání, obecně deset procent občanů obce nebo 500 občanů kraje (více zde)

Technologie ze 16. století novou generaci nezajímají

Vedle zmíněných procesních problémů je ale největší překážkou větší participace občanů celková náročnost sběru podpisů. Aktivní občané jsou tak nuceni věnovat obrovské množství času fyzickému obcházení potenciálních petentů a sběru podpisových archů, to vše v době, kdy vše ostatní ve svém životě řeší pomocí počítačů a rukou psaný text mizí pro většinu lidí z jejich života s druhým stupněm základní školy. Je pak více než pravděpodobné, že pro generaci, která vyrostla online, je papírová petice jen reliktem ze starověku a její ochota participovat jejím prostřednictvím na demokratické správě státu je velmi nízká.

Pomiňme některé otázky právně-technologické, jako že papírová forma petice vytváří mezeru mezi jinak rovnocennými formami komunikace s veřejnou sférou prostřednictvím elektronického podpisu či datových schránek, a podívejme se na to, jak problematiku vyřešili ve Finsku a Lotyšsku.

Finská cesta: zákonodárná iniciativa občanů

Finsko bývá dáváno za příklad jak ve kvalitě své demokracie, tak v rozvoji technologií. Zákonodárná iniciativa občanů, kterou na jaře 2012 schválil finský parlament, je důkazem prvního tvrzení. Pokud se během šesti měsíců podaří posbírat občanům pětimilionového Finska nejméně 50 000 podpisů, jejich návrh zákona musí závazně projednat finský parlament. A technologickou vyspělost Finska pak potvrzuje forma, kterou je možné daný počet podpisů záskat – Finové totiž mohou potřebnou podporu vyjádřit i prostřednictvím internetu.

Toho využila skupina aktivistů a vytvořila nezávislou platformu Open ministry (http://www.avoinministerio.fi/), jejíž volně dostupný kód prošel certifikací vládních úřadů a platforma tak může sloužit jako prostředník mezi občany a parlamentem a usnadňovat sběr podpisů.

Článek vyšel původně na webu DataBlog.cz