To jsou ale "jandákoviny"

Výraz "čunkovina" zlidověl a stal se synonymem pro nepravost nebo zlodějnu. Vítězslav Jandák by mohl propůjčit svoje jméno pro označení hloupé výmluvy.

Vítězslav Jandák vysvětluje, proč loni tak málo hlasoval ve Sněmovně: „Bohužel většinou jsou ty zákony tak blbé, že nemá cenu hlasovat ani pro, ani proti.“ Jenže často nehlasoval ani pro návrhy předložené jeho vlastní stranou!

Vítězslav Jandák se ohradil proti přehledu účasti poslanců na hlasování, podle něhož je poslancem se třetí nejmenší účastí v roce 2011 (více zde).

„Ta stupidita návrhů člověka uráží,“ prohlásil. Zajímavé je, že nehlasoval ani pro řadu návrhů ČSSD. Namátkou jsme vybrali deset z nich:

1. novela zákona o veřejném zdravotním pojištění,
2. návrh ústavního zákona o celostátním referendu,
3. novela zákona o zrušení listinných akcií na majitele,
4. novela zákona o spotřebitelském úvěru,
5. novela zákona o přiznání k registrovanému majetku,
6. novela zákona o vysokých školách,
7. novela zákona o v místě a čase obvyklém nájemném z bytu,
8. novela zákona o loteriích,
9. novela zákona o daních z příjmů,
10. novela zákona o zahraničním obchodu s vojenským materiálem.

Některé z těchto návrhů přitom předkládal sám Vítězslav Jandák. Jsou i tyto návrhy „tak blbé, že nemá cenu hlasovat ani pro, ani proti“?

Vítězslav Jandák dnes řekl serveru Česká pozice, že podle jeho názoru nemá smysl hlasovat, protože vládní koalice disponuje velkou většinou hlasů: „Když už při cigaretě před hlasováním nyní vím, jak to dopadne, proč bych měl ještě hlasovat?“

Na takový názor má jistě právo, ovšem je třeba podotknout dvě skutečnosti:

1. Ostatní poslanci ČSSD jeho poněkud poraženeckou náladu nesdílí, účastnili se totiž těchto hlasování v obvyklé míře.

2. Vítězslav Jandák chyběl i při hlasováních, kdy byl výsledný poměr sil mezi koalicí a opozicí vyrovnaný nebo kdy byl návrh ČSSD dokonce schválen. Jeho vysvětlení proto poněkud pokulhává.

Dále čtěte

Kdo (ne)chce imunitu? Díl 6.

Urbanův dáreček pro developery

Kdo (ne)poslouchá české ministerstvo pravdy? Díl 2.