Nový a účinný prostředek na boj proti korupci?

V České republice se, stejně jako dříve v některých státech, diskutuje o vytvoření nového úřadu informačního komisaře. Co by takový úřad přinesl? jaké jsou zkušenosti z ostatních zemí? Více se dočtete v článku.

Současná vicepremiérka pro boj s korupcí Karolína Peake je jeho zastáncem. Do konce tohoto roku by měla předložit nový zákon o přístupu k informacím, ve kterém bude mimo jiné obsažen návrh na vytvoření zmiňovaného úřadu.

Samotný zákon by měl vést k větší informovanosti veřejnosti o rozhodování orgánů veřejné moci a to by přispělo k efektivnější kontrole a snadnější identifikaci případů podezřelých z korupce. Proč by mělo být zřízení úřadu informačního komisaře účinné? A jaké výhody by nám přineslo jeho vytvoření?

Úřad infokomisaře by měl fungovat jako univerzální odvolávací orgán s možností prosazovat přístup informacím. Tato nezávislá instituce by měla zlepšit jednu ze systémových vad, čili nízkou vynutitelnost práva. Jinými slovy podle jeho zastánce pana Kužílka „by tento úřad fungoval jako účinná kontrola státních zakázek, protože úřady často právo a zákony nerespektují.“ 

Dalším argumentem v jeho prospěch je prvek demokracie, který by nám tento úřad přinesl. Informovanost je totiž jedním z důležitých atributů demokracie. Bez informací je totiž moc občanů téměř nulová. S vytvořením tohoto úřadu by se to mohlo ale změnit. Jednou z důležitých věcí, kterou bychom měli zvážit před vytvořením takového úřadu, je hledat inspiraci v zahraničí a poučit se z chyb.

Úřad infokomisaře se nachází v řadě vyspělých zemí jako je Velká Británie, Německo, Austrálie, Nový Zéland, Slovinsko, Estonsko a dokonce i Maďarsko. Ve Spojeném království tento úřad funguje od roku 2005 a doposud je hodnocen velmi pozitivně. Na jeho stránkách se uvádí, že většina úřadů a veřejných institucí tuto svobodu informací bere vážně. Našly se ovšem takové úřady, u kterých tohle tvrzení neplatilo, a proto na ně bude kladen důraz v příštím období.

Velmi dobře se daří informačnímu komisaři na Slovinsku, kde byl tento úřad zřízen už v roce 2005, kde dohlíží jak na ochranu osobních údajů, tak i na přístup k veřejným informacím. Podle výroční zprávy informačního komisaře Slovinka za rok 2010 vzrostlo procento případů týkajících se přístupu k veřejným informacím. Slovinsko vidí díky tomuto úřadu řadu změn a pozitivních věcí.

Kromě toho, že se pro aktivní transparentnost stává tématem aktuálním ve slovinské společnosti, tak se postupnými kroky dosáhlo důležitého posunu ohledně průhlednosti i v politice. Na druhé straně se řada orgánů vyhradila vůči určitým požadavkům informačního komisaře. Jedním z příkladů je prohlášení mluvčího prezidenta, který odmítl zveřejnit korespondenci poslanou mezi premiérem a prezidentem za posledních deset let. To strhlo obrovskou diskusi mezi oběma tábory.

Samotný úřad se obhajuje, že každý člověk má sice podle Ústavy právo na ochranu osobních údajů, ale na druhé straně máme také právo na informace o těch, kteří nás přímo ovlivňují. A právě korespondence mezi premiérem a prezidentem ovlivňuje každého člověka na Slovinsku.

Na závěr bych ráda shrnula, jaké by byly výhody pro Česko zřízením tohoto úřadu, ale v první řadě je nutné poukázat na nebezpečí, které by eventuelně mohlo hrozit s jeho vytvořením. Jako největší problém se ukazuje stranickost, respektive nestrannost informačního komisaře. Na to reagoval pan Kužílek, když oznámil, že „v rámci mé analýzy vyšlo jasně najevo, že je třeba tento problém důrazně hlídat. Rozhodně to nesmí být člověk, který je napojený na veřejnou správu, jež má dané informace poskytovat. V řadě zemí je velmi jasně formulováno, že ten člověk například nesměl být předchozích osm let součástí exekutivy či nějaké stranické struktury“.

Na druhé straně dodal, že nestrannost nejde nikdy sto procentně zajistit. Dalším důvodem, proč ministerstvo vnitra zatím výrazně nepodpořilo tento návrh, je údajně finanční náročnost tohoto úřadu. K tomu se pan Kužílek ohradil tím, že díky informacím zveřejněním na internetu, by se ročně mohlo více ušetřit než utratit.

Jaké jsou ale výhody tohoto úřadu? Je to zmiňované právo na informace, což je jedním ze základních lidských práv. Další výhodou je poměrně účinný boj s korupcí. A v neposlední řadě to nepřímo zajišťuje větší důvěru lidí ve svůj vlastní stát, protože třeba na Slovinsku více jak polovina dotázaných odpověděla kladně na otázku, že tomuto úřadu důvěřuje. Pouze 12% lidí důvěru v tento úřad nevyjádřilo. Posledním pohledem by měl být ten do zahraničí. A ten je velmi pozitivní, jak z ostrovní Anglie, tak například také ze Slovinska.

 Zdroje:

ČeskáPozice.cz. 2012. „Má vzniknout další úřad: Na „sto šestku“ dohlédne informační.“  komisař.“ Dostupné zde.

Otevřete.cz. 2008. „Informační komisař ve Spojeném království-příklad pro ČR?“. Dostupné zde.

Information Commissioner. 2010. „Anual Report.“ Dostupné zde.

Šárka Ševčíková, KohoVolit.eu, podpořeno fondem Otakara Motejla.

Libí se Vám naše články? Můžete je pravidelně dostávat na Facebooku.

Dále čtěte:

Ministerstvo zahraničí vyjednává prodej Lobkovického paláce

Jak zmařit pokus o omezení imunity

Angličtinu obohatí nové české slovo: Hašek