Nedůvěra v politiku. Neprůhledné financování politických stran. Nízké mínění o vymahatelnosti práva v oblasti korupce. Korupce nikoliv jako individuální jev, ale organizovaný zločin. To vše analyzuje Studie národní integrity, kterou vydala Transparency International ČR. Pojďme se na ní podívat.
Projekt Studie národní integrity (NSI) má být přínosem pro boj s korupcí v České republice a zároveň relativním měřítkem pro srovnávání se zeměmi ostatními. V tomto dvoudílném článku si stručně představíme její obsah. V prvním dílu jsme se zaměřili na problematiku korupce. Ve druhém se podíváme na fungování dvou pilířů: Parlamentu a politických stran.
Parlament
Ve Studii národní integrity (NSI) čteme: „Přijímané zákony a další rozhodnutí parlamentu příliš často ignorují předvolební sliby, názory odborníků i veřejné mínění. Na úroveň parlamentu se přenášejí kvazidemokratické rozhodování, klientelistické vazby a prosazování osobních zájmů, které jsou příznačné pro fungování uvnitř politických stran.“
Transparency International hodnotila parlament, potažmo i politické strany, na základě tří kritérií: potenciál, vnitřní správa a role v systému. Zatímco za potenciál získal parlament 94/100, propadl ve vnitřní správě (29/100) a nezazářil ani v kritériu role v systému, kde obdržel 25/100.
Jako problematické vnímá studie obsazování klíčových pozic ve vedení nezávislých institucí na základě stranického klíče namísto odbornosti. Za absurdní označuje nemožnost bezplatného přístupu občanů k činnosti parlamentu. Neduhem parlamentu je i značně malá politická vůle ke změně.
Studia zkoumala i nezávislost parlamentu, kterou ohodnotila kladně. Poslanci disponují volným mandátem, tj. právem a povinnosti vykonávat funkci osobně a v souladu se svým slibem bez vázanosti na další příkazy. Rovněž mají poslanci rozsáhlou imunitu, kterou se pokusili v polistopadové době několikrát omezit, byť bez většího úspěchu.
Přes tyto pozitiva se uvádí, že nezávislost poslanců omezuje stranický tlak na loajalitu. Typickým příkladem je strana Věci veřejné, která před volbami v květnu 2010 nechala své členy podepsat smlouvu o loajálnosti, za jejíž porušení může poslanec dostat pokutu ve výši sedmi miliónů Kč. Stranický tlak způsobuje nulovou toleranci v české politice.
V analýze transparentnosti dopadl parlament hůře. Zákonodárci totiž nemají povinnost zveřejňovat svá čestná prohlášení o střetu zájmů. Navíc za zveřejňování zákonů neodpovídá parlament, ale ministerstvo vnitro, které při novelizaci zveřejňuje pouze změny, nikoliv celá změní zákonů.
Studie v rámci odpovědnosti poukazuje na chybějící etické kodexy. Problematické jsou i tzv. přílepky. Právo podat pozměňovací návrh má i jednotlivý poslance a co více, nemusí odůvodňovat své pozměňovací návrhy. K většímu zprůhlednění finančnímu fungování parlamentu, by měli zákonodárci zveřejňovat přehled výdajů jednotlivým asistentům a expertům, které si najímají. To v současnosti činit nemusí.
Studie kritizuje i tzv. fenomén otáčivých dveří, který „umožňuje politikům vstupovat bezprostředně po skončení mandátů do funkcí, s nimiž byl zakázán souběh“. Jedná se o justici a veřejnou správu. Na druhé straně ale mají povoleno sedět v řídících a dozorčích orgánech státních podniků v průběhu funkčního období.
V českém politickém prostředí neexistuje regulace lobbingu, přesto mají lobbisté na rozdíl od obyčejných občanů možnost pohybovat se volně po budově bez doprovodu. Pod kritiku se dostaly i interpelace, které podle TI probíhají ve formě ‚zeptejte se mě, na co chcete, odpovím vám, na co chci‘.
Poslanecká sněmovna má možnost ustanovit vyšetřovací komise k prověření nestandardních kroků poslanců. V letech 2006-2010 byly zřízeny komise čtyři. První ohledně firmy Kapsch, druhá zkoumala případ poslance Moravy (ta ovšem nikdy nezahájila činnost), třetí se zabývala okolnostmi policejního spisu Krakatice (ustanovila se 1. dubna 2009 a rovnou se zrušila - možná šlo o aprílový žert) a čtvrtá měla prošetřit situaci ohledně udělování akademických titulů na plzeňských právech (činnost nikdy nezapočala). To potrhuje politickou vůli k prošetření kauz.
V protikorupčních reformách působí parlament spíše jako brzda než motor. „Jediným schváleným zákonem s protikorupční tematikou za rok 2009 je novela zákona o veřejných zakázkách, která dává možnost uložení zákazu plnění již uzavřených smluv mezi zadavatelem a vítězem veřejné soutěže a zavádí tzv. černé listiny,“ zhodnotilo sdružení Oživení.
Politické strany
„Vnitrostranická demokracie nefunguje, jednou z příčin je malá důvěra veřejnosti a nezájem o dění ve stranách. Politické strany v České republice fungují spíše jako tržiště s privilegii než jako zdroj vizí a dobrých řešení pro celospolečenské problémy.“
Systém podle studie podporuje zřejmé klientelistické vazby, což vede k uzavřenosti a kartelizaci stran. Politické strany jsou rovněž málo nakloněné veřejné kontrole. Mají dostatek nezávislosti a finančních zdrojů, ale chybí řádná pravidla, např. regulace volební kampaně.
V hodnocení potenciálu získaly politické strany 69/100. Ve vlastní správě a roli v systému dopadly lépe než parlament, byť se nejedná o radikální zlepšení. Vlastní správa politických stran byla ohodnocena 33/100 a role v systému 38/100.
Státní podpora politických stran znevýhodňuje malé strany a nově vznikající. Navíc politické strany nemusí danit členské příspěvky. K financování politických stran dochází mnohdy i prostřednictvím platů a odměn politiků v dozorčích radách.
„Politologové se shodují, že strany v ČR se etablovaly jako zvláštní druh podnikání, které ve skutečnosti sleduje jiné cíle než politickou soutěž.“ Nezávislost politických stran je institucionálně zakotvena dostatečně, je ale ohrožována ekonomickými partikulárními zájmy.
Studie kritizuje chybějící povinnost uveřejňovat výroční zprávy fungování stran na internetu. Navíc neexistuje nezávislý státní orgán, který by na financování dohlížel. Výroční zprávy o hospodaření stran se předkládají Poslanecké sněmovně, de facto členům politických stran. Strany navíc nedostatečně uveřejňují své sponzory.
Podle politologa Michala Klímy se „politické strany staly do značné míry firmami, které prosazují osobní a skupinové zájmy manažerů na celostátní, regionální a komunální úrovni. Hlavním smyslem jejich existence není prosazování ideových hodnot a zájmů společenských skupin, ale dosažení ekonomického a mocenského profitu úzké skupiny stranických manažerů.“ Studia v tomto ohledu zmiňuje faktického šéfa VV Víta Bártu.
Hlavním volebním tématem politických stran se v minulých volbách stala korupce. Studie ovšem hodnotí kroky parlamentních stran jako málo rázné v nejzávaznějších problémech, které spíše obchází, než řeší. Nejkomplexnější protikorupční program měla TOP09, nejmenší prostor mu naopak věnovala KSČM.
Studie Transparency International jasně ukazuje neduhy soudobé české politické scény. Pokud je ovšem malá politická vůle, jak bylo častokrát zmiňováno, samotná studia, byť pojmenovávající konkrétní nedostatky, nic nezmůže.
Klára Zelenková, KohoVolit.eu
Libí se Vám naše články? Můžete je pravidelně dostávat na Facebooku.
Dále čtěte
Kdo (ne)chce referenda? Díl 1.
V polovině největších měst vládne "opoziční smlouva"
Ve čtvrtek se bude hledat korupce
