Zavedení referenda na celostátní úrovni patří ke změnám ústavy, které „chtějí všichni a přitom nikdo.“ Kdo je předkládal? Jaké argumenty padaly při projednávání? A kdo jak hlasoval? V novém seriálu článků rozebereme všechny dosavadní návrhy.
Po úspěšném seriálu článků o pokusech o omezení imunity poslanců a senátorů přinášíme další sérii analýz. Tentokrát si rozebereme všechy dosavadní pokusy o prosazení zákona o obecném celostátním referendu. Nebudeme se přitom snahami prosadit konání jednorázového referenda o dílčí věci, například o přímé volbě prezidenta nebo o vstupu ČR do NATO.
Ústava České republiky (článek 2) říká, že "ústavní zákon může stanovit, kdy lid vykonává státní moc přímo." Podle části politické reprezentace to znamená, že každé konání celostátního referenda vyžaduje přijetí zvláštního ústavního zákona. Zatím bylo tímto způsobem uspořádáno referendum o vstupu do EU.
Podle jiných politiků ovšem ústava předpokládá přijetí obecného zákona, který by umožnil konání celostátního referenda po splnění předepsaných podmínek. Zatím bylo předloženo 12 návrhů na přijetí takového ústavního zákona. V tomto seriálu článků je postupně rozebereme.
Rok 2005, předkladatelé Jaroslav Bureš (ČSSD) a další poslanci
Další z dlouhé řady pokusů o zavedení referenda – jedná se stejně jako v předchozím případě o vládní návrh, tentokrát však Jaroslava Bureše (ČSSD), tehdejšího ministra zodpovědného za legislativu a předsedu legislativní rady vlády.
Kdo může vyvolat referendum: Vláda, Poslanecká sněmovna (prostou většinou), Senát (prostou většinou), petice 500 000 občanů.
O čem nelze rozhodovat: : lidská práva, volba a odvolávání politiků, závazky vyplývající pro ČR z mezinárodních smluv, příjmy a výdaje státu, rozhodnutí soudní moci, ale hlavně rozhodnutí zákonodárné moci. Fakticky tedy v referendu nelze přijímat, měnit ani rušit žádné zákony!
K přijetí návrhu v referendu je potřeba: : Nadpoloviční většina všech oprávněných voličů. Při účasti 55% voličů je to tedy přes 90% hlasujících
Rozhodnutí referenda lze zvrátit: Protože nelze přijímat, měnit ani rušit žádné zákony, není výsledek referenda fakticky pro Parlament závazný.
Další epizoda seriálu o pokusech protlačit návrh zákona o obecném referendu. Tentokrát se od předchozího návrhu liší jen změnou v počtu podpisů, které budou nutné k jeho vyvolání (ze 300 000 na 500 000). Jde o jakousi reakci na debatu ve sněmovně o 4 roky dříve, kdy poslanci po této úpravě volali.
Jedná se tedy opět o referendum vymezené tak úzce, že jeho realizace se odsouvá téměř do říše fantazie. A i v případě splnění všech podmínek tu zůstává ten nejzásadnější bod, který určuje charakter celého zákona, a to skutečnost, že referendum nemůže zasahovat do legislativy.
V 1. čtení v úvodním projevu Jaroslav Bureš připomenul článek 2 odst. 2 Ústavy České republiky, který stanoví, že právě ústavní zákon může stanovit, kdy lid vykonává státní moc přímo. A zdůraznil, že již více než dvanáct let zůstává citované ustanovení nenaplněno.
S reakcí se přihlásil Jiří Pospíšil (ODS) s protiargumentem, že Ústava České republiky nekonstatuje, že musí být institut referenda upraven v ústavním pořádku České republiky, ale že může být. To znamená, že není podmínkou kvality výkonu ústavního pořádku České republiky. A svou řeč zakončil názorem, že náš ústavní řád stále trpí určitými nedostatky, ovšem podle jeho názoru deficit přímé demokracie tímto nedostatkem není.
Vlasta Parkanová (KDU-ČSL) upozornila, že nelze pominout možnost zneužití referenda ze strany poslanců, senátorů nebo vlády. Ukázala to na příkladu - podobnou možnost by měli kupříkladu spojení poslanci ČSSD a KSČM. Co kdyby si usmysleli referendum o registrovaném partnerství? Dle jejího názoru k referendu přijde několik procent občanů, které tato otázka zajímá, a bude rozhodnuto.
O slovo se poté přihlásil Vojtěch Filip (KSČM) který směrem k poslankyni Parkanové vzkázal, co ji vadí na tom, že by se např. hlasovalo v obecném referendu právě o registrovaném partnerství. Sám si na to odpověděl, že se nejspíše bojí opravdových názorů lidí.
Ve druhém čtení se do čela odpůrců obecného referenda opět postavil Jiří Pospíšil, který řekl, že tím, že tento instrument svěříme nejen moci výkonné a občanům, ale též jiné moci, "konkurenční" moci, tedy moci zákonodárné, tu zůstává nebezpečí, že vyváženost mezi mocemi bude narušena.
Jiřina Fialová (KSČM), se zase domnívala, že právo hlasovat by měli mít jen občané České republiky s trvalým pobytem na jejím území. Podle ní se občané České republiky trvale žijící v zahraničí totiž bezprostředně nepodílejí na tvorbě národního produktu a míra jejich informací o situaci v České republice může být tudíž problematická, přičemž důsledky jejich projevu ponesou všichni občané ČR.
Ve třetím čtení diskuze prakticky nebyla a zákon se v následujícím hlasování díky poslancům levice a KDU-ČSL stejně jako v předchozím případě dostal do Senátu.
V horní komoře, již tradičně záporně se k referendu stavějící, se diskuze točila okolo toho, že několik návrhů v podobné podobě tu již bylo a senátoři se pozastavovali nad tím, proč by v tomto případě měli rozhodnout jinak.
Senátor Jiří Stodůlka (KDU-ČSL) poznamenal, že Senát je opětovně postaven před nutnost vypořádat se s málo podařeným návrhy, tu více, tu méně úspěšných koncepcí referenda, již dříve zamítnutých Poslaneckou sněmovnou a Senátem.
Místopředseda Senátu Edvard Outrata (BEZPP) prohlásil, že obecné referendum je v podstatě cizí našemu státnímu zřízení, byť samozřejmě je v ústavě jistým způsobem předpokládáno.
A tedy poté, jak už je čtenář v našem seriálu zvyklý, Senát díky hlasům napříč všemi
politickými stranami (včetně ČSSD) tento již osmý návrh pohřbil a z pokusů ČSSD se už začíná stávat fraška.
Poslední hlasování v senátu: http://www.senat.cz/xqw/xervlet/pssenat/hlasy?G=5639&O=5
Další z dlouhé řady pokusů o zavedení referenda – jedná se stejně jako v předchozím případě o vládní návrh, tentokrát však Jaroslava Bureše (ČSSD), tehdejšího ministra zodpovědného za legislativu a předsedu legislativní rady vlády.
- Kdo může vyvolat referendum: Vláda, Poslanecká sněmovna (prostou většinou), Senát (prostou většinou), petice 500 000 občanů.
- O čem nelze rozhodovat: Lidská práva, volba a odvolávání politiků, závazky vyplývající pro ČR z mezinárodních smluv, příjmy a výdaje státu, rozhodnutí soudní moci, ale hlavně rozhodnutí zákonodárné moci. Fakticky tedy v referendu nelze přijímat, měnit ani rušit žádné zákony!
- K přijetí návrhu v referendu je potřeba: Nadpoloviční většina všech oprávněných voličů. Při účasti 55% voličů je to tedy přes 90% hlasujících.
- Rozhodnutí referenda lze zvrátit: Protože nelze přijímat, měnit ani rušit žádné zákony, není výsledek referenda fakticky pro Parlament závazný.
Další epizoda seriálu o pokusech protlačit návrh zákona o obecném referendu. Tentokrát se od předchozího návrhu liší jen změnou v počtu podpisů, které budou nutné k jeho vyvolání (ze 300 000 na 500 000). Jde o jakousi reakci na debatu ve sněmovně o 4 roky dříve, kdy poslanci po této úpravě volali.
Jedná se tedy opět o referendum vymezené tak úzce, že jeho realizace se odsouvá téměř do říše fantazie. A i v případě splnění všech podmínek tu zůstává ten nejzásadnější bod, který určuje charakter celého zákona, a to skutečnost, že referendum nemůže zasahovat do legislativy.
V 1. čtení v úvodním projevu Jaroslav Bureš připomenul článek 2 odst. 2 Ústavy České republiky, který stanoví, že právě ústavní zákon může stanovit, kdy lid vykonává státní moc přímo. A zdůraznil, že již více než dvanáct let zůstává citované ustanovení nenaplněno.
S reakcí se přihlásil Jiří Pospíšil (ODS) s protiargumentem, že Ústava České republiky nekonstatuje, že musí být institut referenda upraven v ústavním pořádku České republiky, ale že může být. To znamená, že není podmínkou kvality výkonu ústavního pořádku České republiky. A svou řeč zakončil názorem, že náš ústavní řád stále trpí určitými nedostatky, ovšem podle jeho názoru deficit přímé demokracie tímto nedostatkem není.
Vlasta Parkanová (KDU-ČSL) upozornila, že nelze pominout možnost zneužití referenda ze strany poslanců, senátorů nebo vlády. Ukázala to na příkladu - podobnou možnost by měli kupříkladu spojení poslanci ČSSD a KSČM. Co kdyby si usmysleli referendum o registrovaném partnerství? Dle jejího názoru k referendu přijde několik procent občanů, které tato otázka zajímá, a bude rozhodnuto.
O slovo se poté přihlásil Vojtěch Filip (KSČM) který směrem k poslankyni Parkanové vzkázal, co ji vadí na tom, že by se např. hlasovalo v obecném referendu právě o registrovaném partnerství. Sám si na to odpověděl, že se nejspíše bojí opravdových názorů lidí.
Ve 2. čtení se do čela odpůrců obecného referenda opět postavil Jiří Pospíšil, který řekl, že tím, že tento instrument svěříme nejen moci výkonné a občanům, ale též jiné moci, "konkurenční" moci, tedy moci zákonodárné, tu zůstává nebezpečí, že vyváženost mezi mocemi bude narušena.
Jiřina Fialová (KSČM), se zase domnívala, že právo hlasovat by měli mít jen občané České republiky s trvalým pobytem na jejím území. Podle ní se občané České republiky trvale žijící v zahraničí totiž bezprostředně nepodílejí na tvorbě národního produktu a míra jejich informací o situaci v České republice může být tudíž problematická, přičemž důsledky jejich projevu ponesou všichni občané ČR.
Ve 3. čtení diskuze prakticky nebyla a zákon se v následujícím hlasování díky poslancům levice a KDU-ČSL stejně jako v předchozím případě dostal do Senátu.
Hlasování o jménech
V horní komoře, již tradičně záporně se k referendu stavějící, se diskuze točila okolo toho, že několik návrhů v podobné podobě tu již bylo a senátoři se pozastavovali nad tím, proč by v tomto případě měli rozhodnout jinak.
Senátor Jiří Stodůlka (KDU-ČSL) poznamenal, že Senát je opětovně postaven před nutnost vypořádat se s málo podařeným návrhy, tu více, tu méně úspěšných koncepcí referenda, již dříve zamítnutých Poslaneckou sněmovnou a Senátem.
Místopředseda Senátu Edvard Outrata (bezpartijní) prohlásil, že obecné referendum je v podstatě cizí našemu státnímu zřízení, byť samozřejmě je v ústavě jistým způsobem předpokládáno.
A tedy poté, jak už je čtenář v našem seriálu zvyklý, Senát díky hlasům napříč všemi politickými stranami (včetně ČSSD) tento již osmý návrh pohřbil a z pokusů ČSSD se už začíná stávat fraška.
Hlasování po jménech
David Plášek, KohoVolit.eu. Podpořeno fondem Otakara Motejla.
Libí se Vám naše články? Můžete je pravidelně dostávat na Facebooku.
Předchozí díly:
Kdo (ne)chce referenda? Díl 1.
Kdo (ne)chce referenda? Díl 2.
Kdo (ne)chce referenda? Díl 3.
Kdo (ne)chce referenda? Díl 4.
Kdo (ne)chce referenda? Díl 5.
Kdo (ne)chce referenda? Díl 6.
Kdo (ne)chce referenda? Díl 7.
