Kdo (ne)chce referenda? Díl 7.

Zavedení referenda na celostátní úrovni patří ke změnám ústavy, které „chtějí všichni a přitom nikdo.“ Kdo je předkládal? Jaké argumenty padaly při projednávání? A kdo jak hlasoval? V novém seriálu článků rozebereme všechny dosavadní návrhy.

Po úspěšném seriálu článků o pokusech o omezení imunity poslanců a senátorů přinášíme další sérii analýz. Tentokrát si rozebereme všechy dosavadní pokusy o prosazení zákona o obecném celostátním referendu. Nebudeme se přitom snahami prosadit konání jednorázového referenda o dílčí věci, například o přímé volbě prezidenta nebo o vstupu ČR do NATO.

Ústava České republiky (článek 2) říká, že "ústavní zákon může stanovit, kdy lid vykonává státní moc přímo." Podle části politické reprezentace to znamená, že každé konání celostátního referenda vyžaduje přijetí zvláštního ústavního zákona. Zatím bylo tímto způsobem uspořádáno referendum o vstupu do EU.

Podle jiných politiků ovšem ústava předpokládá přijetí obecného zákona, který by umožnil konání celostátního referenda po splnění předepsaných podmínek. Zatím bylo předloženo 12 návrhů na přijetí takového ústavního zákona. V tomto seriálu článků je postupně rozebereme.

Rok 2001, předkladatelé Pavel Rychetský (ČSSD) a další poslanci

Další z dlouhé řady pokusů o zavedení referenda – jedná se stejně jako v předchozím případě o vládní návrh Pavla Rychetského (ČSSD), tehdejšího ministra spravedlnosti

• Kdo může vyvolat referendum: Vláda, Poslanecká sněmovna (prostou většinou), Senát (prostou většinou), petice 300 000 občanů
• O čem nelze rozhodovat: lidská práva, volba a odvolávání politiků, závazky vyplývající pro ČR z mezinárodních smluv, příjmy a výdaje státu, rozhodnutí soudní moci, ale hlavně rozhodnutí zákonodárné moci. Fakticky tedy v referendu nelze přijímat, měnit ani rušit žádné zákony!
• K přijetí návrhu v referendu je potřeba: Nadpoloviční většina všech oprávněných voličů. Při účasti 55% voličů je to tedy přes 90% hlasujících!
• Rozhodnutí referenda lze zvrátit: Protože nelze přijímat, měnit ani rušit žádné zákony, není výsledek referenda fakticky pro Parlament závazný.
• Po roce se opět vláda pokouší protlačit poslaneckou sněmovnou téměř totožný návrh zákona. Tedy opět velmi úzce vymezený, kdy podmínky ke konání referenda budou více než obtížně splnitelné.

V jednotlivých diskuzích nic převratného nepadlo. V prvním čtení Pavel Rychetský jako předkladatel v obsáhlém úvodním slově připomněl předchozí, rok starý neúspěšný pokus, a poukázal na to, že je to již podruhé v tehdejším volebním období, kdy se sněmovna tímto druhem zákona zabývá.

Upozornil také na to, že většina poslanců minule tento návrh podpořila, ale bohužel se nenašlo oněch potřebných 120 hlasů. Jeho výstup se zabýval hlavně způsobem, jakým je referendum ošetřeno v právních systémech ostatních zemí s ohledem na to, že všechny vyspělé země zákon o referendu v nějaké podobě mají.

Na to reagoval poslanec Zdeněk Koudelka (ČSSD), který upozornil své kolegy, že i tam, kde zastánci jednotlivého referenda poukazují na skutečnost, že toto jednotlivé referendum je praktikováno v některých zemích ve světě, a to konkrétně v Evropě ve Velké Británii, tak tam jsou vyhlašována jednotlivá referenda obyčejným zákonem, nikoli formou ústavního zákona. Tím byla debata prakticky ukončena a přistoupilo se k hlasování, kterým zákon pohodlnou většinou prošel.

Ve druhém čtení přišel tradiční odpůrce referend Marek Benda (ODS) s návrhem, aby byl tento sněmovní tisk zamítnut. Argumentoval tím, že kvůli neustále dalšímu předkládání návrhů ze strany sociální demokracie, může dojít k situaci, kdy je otázkou, zda vůbec bude podle jakého zákona provést referendum o vstupu České republiky do EU.

A že je zcela zřejmé, že druhá komora Parlamentu – Senát preferuje referendum pouze k této individuální věci, a to vstupu České republiky do EU. Proto prohlásil, že by bylo rozumné opustit v tuto chvíli myšlenku na obecné referendum a soustředit se na to, aby se mohlo referendum o vstupu České republiky do Evropské unie konat a aby nedošlo k situaci, že by o vstupu rozhodoval jen Parlament.

Na to reagoval Zdeněk Jičínský (ČSSD), který oponoval, že taková časová krize ještě nehrozí, a bude-li v budoucnu časová potřeba, pak takovýto zákon se rychle stihne projednat, kdyby ani po následujících volbách nebyla vůle k přijetí obecného zákona o referendu. Takže zmiňování časové nouze označil za strašení a jednoznačně ho odmítnul.

Ve třetím čtení došlo k hlasování o pozměňovacím návrhu Marka Bendy (ODS), aby se kvorum zvýšilo z už tak astronomicky vysokého počtu 300 000 občanů, jejichž podpis je nutný pro vyvolání referenda, dokonce na rovných 500 000. Není žádným šokem, že tato úprava byla přijata.

Následně se tedy hlasovalo již o návrhu zákona jako celku a pro zvedlo ruku rovných 120 poslanců. Nepřekvapí, že pro přijetí se vyjádřili téměř všichni poslanci za ČSSD, KSČM a KDU- ČSL, zatímco všichni zástupci ODS byly proti. US se z tohoto pohledu rozdělila na dvě zhruba stejně velké části. Konečně se tedy podařilo protlačit zákon o referendu dolní komorou.

Hlasování po jménech

Během projednávání v Senátu došlo ze strany Ústavně právního výboru k artikulaci několika výtek k návrhu – a to hlavně nejasnosti, čeho se obecné referendum může týkat s ohledem na negativní vymezení okruhu otázek, z čehož plynou pak nevyzpytatelné důsledky. A také zmínili nejasnou závaznost navrženého obecného referenda a pro koho je závazné, a pokud není jasně vyjádřen záměr referenda, je sporný jeho výsledek. Z těchto důvodů výbor doporučil návrh zamítnout.

Senátor Jiří Stodůlka (KDU-ČSL) s těmito výhradami souhlasil a navíc zdůraznil, že jelikož návrh tohoto ústavního zákona nemůže být vzhledem k diskontinuitě činnosti Poslanecké sněmovny (mezitím proběhly parlamentní volby) vrácen s pozměňovacími návrhy, měl by vlastně každý závažnější nedostatek stačit k jeho zamítnutí.

A tak se nakonec i stalo. Proti návrhu se vyslovilo 31 a pro návrh 11 přítomných senátorů. Návrh byl tedy zamítnut a anabáze pokusů o schválení zákona o obecném referendu tak mohla pokračovat. V té době bohužel nebylo k dispozici hlasovací zařízení, takže výsledky jmenného hlasování nejsou k dispozici.

David Plášek, KohoVolit.eu

Libí se Vám naše články? Můžete je pravidelně dostávat na Facebooku.

Předchozí díly:

Kdo (ne)chce referenda? Díl 1.

Kdo (ne)chce referenda? Díl 2.

Kdo (ne)chce referenda? Díl 3.

Kdo (ne)chce referenda? Díl 4.

Kdo (ne)chce referenda? Díl 5.

Kdo (ne)chce referenda? Díl 6.