Zavedení referenda na celostátní úrovni patří ke změnám ústavy, které „chtějí všichni a přitom nikdo.“ Kdo je předkládal? Jaké argumenty padaly při projednávání? A kdo jak hlasoval? V novém seriálu článků rozebereme všechny dosavadní návrhy.
Po úspěšném seriálu článků o pokusech o omezení imunity poslanců a senátorů přinášíme další sérii analýz. Tentokrát si rozebereme všechy dosavadní pokusy o prosazení zákona o obecném celostátním referendu. Nebudeme se přitom snahami prosadit konání jednorázového referenda o dílčí věci, například o přímé volbě prezidenta nebo o vstupu ČR do NATO.
Ústava České republiky (článek 2) říká, že "ústavní zákon může stanovit, kdy lid vykonává státní moc přímo." Podle části politické reprezentace to znamená, že každé konání celostátního referenda vyžaduje přijetí zvláštního ústavního zákona. Zatím bylo tímto způsobem uspořádáno referendum o vstupu do EU.
Podle jiných politiků ovšem ústava předpokládá přijetí obecného zákona, který by umožnil konání celostátního referenda po splnění předepsaných podmínek. Zatím bylo předloženo 12 návrhů na přijetí takového ústavního zákona. V tomto seriálu článků je postupně rozebereme.
V šestém dílu se podíváme na další návrh, tentokrát z roku 2000.
Rok 2000, předkladatelé Pavel Rychetský (ČSSD) a další poslanci
Nekonečný maraton pokusů o zavedení referenda pokračuje vládním návrhem Pavla Rychetského (ČSSD), toho času ministra spravedlnosti.
Kdo může vyvolat referendum: Vláda, Poslanecká sněmovna (prostou většinou), Senát (prostou většinou), petice 300 000 občanů.
O čem nelze rozhodovat: lidská práva, volba a odvolávání politiků, závazky vyplývající pro ČR z mezinárodních smluv, příjmy a výdaje státu, rozhodnutí soudní moci, ale hlavně rozhodnutí zákonodárné moci. Fakticky tedy v referendu nelze přijímat, měnit ani rušit žádné zákony!
K přijetí návrhu v referendu je potřeba: Nadpoloviční většina všech oprávněných voličů. Při účasti 55% voličů je to tedy přes 90% hlasujících!
Rozhodnutí referenda lze zvrátit: Protože nelze přijímat, měnit ani rušit žádné zákony, tak v podstatě není výsledek referenda pro Parlament závazný.
Pozorný čtenář se nejspíše sám sebe táže, jestli takto pojaté referendum vůbec plní svůj smysl? Opravdu, ve světle svých předchůdců se jeví jako pouhá karikatura sebe sama. V rámci rozprav se nad tímto ostatně často zastavili i sami poslanci, socialisty nevyjímaje.
Samotná čtení tentokrát mnoho vzruchu nepřinesla. V prvním z nich nicméně došla na přetřes řada problematických aspektů. Miloslav Výborný (KDU-ČSL) vypíchl fakt, že přinášené referendum by bylo natolik omezeno, že možnosti jeho vyhlášení by se rovnaly nule. S obdobnou kritikou přišel i Zdeněk Jičínský (ČSSD) podle něhož byl okruh otázek, jež by bylo dovoleno předložit lidem k hlasování, nadmíru limitovaný.
Zajímavou připomínku měl i Pavel Svoboda (KDU-ČSL), který názorně ukázal, jak moc přísný je návrh ohledně kvora. Kdyby například pro vstup do EU hlasovalo pouze 70% obyvatel a 70% z nich by bylo pro, tak by to samo o sobě tvořilo pouze 49% oprávněných voličů, a to by ke schválení vstupu nestačilo.
Ve 2. čtení Vojtěch Filip (KSČM) mluvil o tom, že návrh ve svém prvním článku předkládá lidem zásadní otázky k rozhodnutí, ale jako celek vidí referendum jen jako konzultativní akt. Následně osočil vládu, že návrh je pouze formální, referendum sice zakotvuje, ale nepředpokládá jeho používání v praxi.
Pavel Rychetský (ČSSD) ve 3. čtení apeloval, že pokud neprojde tento návrh, nemá šanci žádný jiný. Myslel tím to, že jeho předloha byla zdaleka nejpřístupnější všem kritikům. Přeloženo – zdaleka to není ideální, ale je to alespoň něco.
Byly přijaty některé z pozměňovacích návrhů, jmenovitě např. ten ústavně-právního výboru, zvyšující počet podpisů nutných k přijetí petice za referendum na 500 000 (!). Pro byli všichni kromě komunistů. Ti se zachovali překvapivě o chvíli později, kdy část z nich hlasovala spolu s ODS a US proti návrhu Pavla Svobody (KDU-ČSL), jenž měl za cíl počítat kvorum pouze hlasujících a ne oprávněných voličů, jak to předpokládala Rychetského předloha.
Nehledě na tyto dílčí změny, nestalo se nic, na co by čtenář našeho seriálu nebyl už zvyklý. Doposud nejsmířlivější návrh zákona o referendu jak jinak než neprošel.
Nic platná nebyla ani bezzubost návrhu. Takové referendum by jen stěží mohlo být nějak kloudně využito. Možná proto se za něj nakonec trochu atypicky postavili i poslanci za US.
Jinak se na struktuře hlasování nic nezměnilo (pravice proti, levice pro). Jen lidovci se v tomto rozdělili.
Člověk se prostě nemůže ubránit podezření, že ČSSD si chtěla připsat politické body za to, že by zavedla „prvky přímé demokracie“, uvozovky jsou skutečně na místě. Možný je však i druhý výklad, že mělo jít o jakýsi první krok na cestě k plnohodnotnějšímu referendu. Kdo ví.
Hlasování po jménech
Filip Legát, KohoVolit.eu
Libí se Vám naše články? Můžete je pravidelně dostávat na Facebooku.
Předchozí díly:
Kdo (ne)chce referenda? Díl 1.
Kdo (ne)chce referenda? Díl 2.
Kdo (ne)chce referenda? Díl 3.
Kdo (ne)chce referenda? Díl 4.
Kdo (ne)chce referenda? Díl 5.
