Kdo (ne)chce referenda? Díl 2.

Zavedení referenda na celostátní úrovni patří ke změnám ústavy, které „chtějí všichni a přitom nikdo.“ Kdo je předkládal? Jaké argumenty padaly při projednávání? A kdo jak hlasoval? V novém seriálu článků rozebereme všechny dosavadní návrhy.

Po úspěšném seriálu článků o pokusech o omezení imunity poslanců a senátorů přinášíme další sérii analýz. Tentokrát si rozebereme všechny dosavadní pokusy o prosazení zákona o obecném celostátním referendu. Nebudeme se přitom snahami prosadit konání jednorázového referenda o dílčí věci, například o přímé volbě prezidenta nebo o vstupu ČR do NATO.

Ústava České republiky (článek 2) říká, že "ústavní zákon může stanovit, kdy lid vykonává státní moc přímo." Podle části politické reprezentace to znamená, že každé konání celostátního referenda vyžaduje přijetí zvláštního ústavního zákona. Zatím bylo tímto způsobem uspořádáno referendum o vstupu do EU.

Podle jiných politiků ovšem ústava předpokládá přijetí obecného zákona, který by umožnil konání celostátního referenda po splnění předepsaných podmínek. Zatím bylo předloženo 12 návrhů na přijetí takového ústavního zákona. V tomto seriálu článků je postupně rozebereme.

Ve druhém díle se podíváme na další návrh, tentokrát z roku 1995.

Rok 1995, předkladatelé Stanislav Gross (ČSSD) a další poslanci

Další z návrhů pocházel z dílny ČSSD a KDU-ČSL. Podívejme se nejprve na parametry referenda podle tohoto návrhu:

• Kdo může vyvolat referendum: Alespoň 80 poslanců, vláda, u ústavního zákona schváleného Parlamentem může o referendum požádat 70 poslanců. Tento nízký počet dovoluje, aby referendum využívala i opozice.
• O čem nelze rozhodovat: lidská práva, volba a odvolávání politiků, závazky vyplývající pro ČR z mezinárodních smluv, příjmy a výdaje státu, rozhodnutí výkonné a soudní moci.
• K přijetí návrhu v referendu je potřeba: Nadpoloviční většina všech oprávněných voličů. Takto nastavená podmínka znamená prakticky vždy neúspěch referenda, protože například při účasti 55% voličů je nutné, aby se pro návrh vyslovilo 90% hlasujících!
• Rozhodnutí referenda lze zvrátit: Dvěma třetinami všech poslanců a dvěma třetinami přítomných senátorů. Je to tedy ještě těžší než u ústavního zákona.
• Další zajímavosti: V návrhu chyběla možnost vyhlásit referendum peticí občanů. Sami sociální demokraté tvrdili, že „by vedlo k přílišné frekvenci lidových hlasování“. Podle nich mělo být referendum využíváno jen výjimečně, ne častěji než jednou za čtyřleté funkční období Sněmovny.

Leitmotivem projednávání návrhu byla vyloženě tristní účast zákonodárců. Aby v dolní komoře mělo vůbec cenu hlasovat o ústavních změnách, musí být přítomno alespoň 120 zasedajících. Absence při hlasování však byla natolik vysoká, že souhrnný počet hlasujících, ať už pro nebo proti, tuto číslici nepřekročil. Totéž se týkalo i pozměňovacích návrhů. Celý proces se tak proměnil ve frašku.

Nicméně nepředbíhejme. S. Gross při diskusi o návrhu nejprve proklamoval, že se jedná o doplnění ústavy způsobem, který ona sama předvídá. Restriktivní výklad článku 2., tak jak jej chápe vláda, je podle něj neobhajitelný. Zároveň přiznal, že referendum považuje za institut naprosto mimořádný, ke kterému by se mělo uchylovat jen ojediněle, a jeho návrh je dle tohoto kritéria také koncipován.

S první modifikací vstoupil na scénu J. Wagner (ČSSD). Stěžejním doplňkem oproti původní předloze bylo rozšíření řad těch, kdo mohou vyvolat referendum o alespoň 500 000 občanů. Tento pozměňovací návrh neprošel. M. Benda (ODS) v reakci uvedl, že dle zpráv z výborů soudí, že většinová vůle je taková, že když referendum, tak „rozhodně ne u iniciativy občanů bez detailní úpravy, o čem se může rozhodovat."

Obratem doporučil druhý pozměňovací návrh P. Brodského (ODS), jenž navrhl pozměnit znění v tom smyslu, aby k přijetí referenda stačila více než polovina ne oprávněných, ale hlasujících voličů. Tato změna prošla, pro byli koaliční poslanci i valná většina klubu ČSSD spolu s členy ostatních opozičních stran.

Pozměňovací návrh - hlasování po jménech

Předsedající schůze J. Kasal (KDU-ČSL) si položil otázku, zda má cenu hlasovat, když je přihlášeno tak žalostně málo poslanců – během finálního hlasování jich bylo 109, tedy o 11 méně než bylo minimálně zapotřebí! Nehledě na tento fakt se pokračovalo. Vládní poslanci sice svými hlasy původní předlohu modifikovali, ale pro přijetí nového znění se nevyslovili. Ba naopak, byli opět proti.

Schválení návrhu - hlasování po jménech

To je skutečně prapodivné chování a těžko říci, co je vedlo k tomu, že zamítli návrh, který si sami pozměnili k obrazu svému, za pozornost ostatně stojí porovnat obě po sobě jdoucí hlasování. Opozice vesměs vyslovila podporu jak pro původní, tak pozměněný návrh. Samotný proces byl vzhledem k nedostatečnému počtu poslanců od počátku zbytečný a šlo o mrhání času.

Filip Legát, KohoVolit.eu

Libí se Vám naše články? Můžete je pravidelně dostávat na Facebooku.

Předchozí díly:

Kdo (ne)chce referenda? Díl 1.