Kdo (ne)chce referenda? Díl 11.

Zavedení referenda na celostátní úrovni patří ke změnám ústavy, které „chtějí všichni a přitom nikdo.“ Kdo je předkládal? Jaké argumenty padaly při projednávání? A kdo jak hlasoval? V novém seriálu článků rozebereme všechny dosavadní návrhy.

Po úspěšném seriálu článků o pokusech o omezení imunity poslanců a senátorů přinášíme další sérii analýz. Tentokrát si rozebereme všechy dosavadní pokusy o prosazení zákona o obecném celostátním referendu. Nebudeme se přitom snahami prosadit konání jednorázového referenda o dílčí věci, například o přímé volbě prezidenta nebo o vstupu ČR do NATO.

Ústava České republiky (článek 2) říká, že "ústavní zákon může stanovit, kdy lid vykonává státní moc přímo." Podle části politické reprezentace to znamená, že každé konání celostátního referenda vyžaduje přijetí zvláštního ústavního zákona. Zatím bylo tímto způsobem uspořádáno referendum o vstupu do EU.

Podle jiných politiků ovšem ústava předpokládá přijetí obecného zákona, který by umožnil konání celostátního referenda po splnění předepsaných podmínek. Zatím bylo předloženo 12 návrhů na přijetí takového ústavního zákona. V tomto seriálu článků je postupně rozebereme.

Rok 2010, předkladatelé Bohuslav Sobotka (ČSSD) a další poslanci

Další z dlouhé řady pokusů o zavedení referenda – jako ve většině ostatních se jedná o iniciativu opoziční ČSSD.

• Kdo může vyvolat referendum: Vláda, petice 200 000 občanů, alespoň 80 poslanců a alespoň 33 senátorů. Tento nízký počet dovoluje, aby referendum využívala i opozice.
• O čem nelze rozhodovat: lidská práva, volba a odvolávání politiků, závazky vyplývající pro ČR z mezinárodních smluv, příjmy a výdaje státu, rozhodnutí soudní moci.
• K přijetí návrhu v referendu je potřeba: Nadpoloviční většina hlasujících při účasti alespoň jedné třetiny oprávněných voličů.
• Rozhodnutí referenda lze zvrátit: Třemi pětinami všech poslanců a třemi pětinami přítomných senátorů, a to až v následujícím volebním období. Je to tedy stejně těžké jako u ústavního zákona.

Náš seriál o referendech končí pokusem číslo dvanáct. Martyrium pokusů o schvalování referend tedy pokračovalo i v současném volebním období. Znovu opoziční ČSSD se o tuto marnou bitvu pokusila údajně kvůli novému rozložení sil v parlamentu, v němž se objevily nové strany.

A zároveň se o této verzi dá říci, že je jedna z nejodvážnějších a dávající občanům možnost prostřednictvím lidového hlasování ovlivnit řízení státu již celkem výrazně.

V prvním čtení Bohuslav Sobotka (ČSSD) opět zdůraznil důležitost referenda pro politickou kulturu a apeloval na ostatní politické strany, že podle volebních programů by měla ve sněmovně pro referendum existovat jasná většina. A že v opačném případě by se jednalo o zradu na voličích.

Stanislav Polčák (TOP 09) zareagoval tvrzením, že důvodem proč vládní strany tento návrh odmítají, jsou jeho technické nedostatky. A také ho dokonce označil za nejhorší zákon o referendu, který byl kdy v parlamentu projednáván. Za nejzásadnější problém považoval nemožnost novelizovat zákon přijatý v celostátním referendu dalším legislativním procesem. Co kdyby tady padlo nějaké rozhodnutí směrem k romské menšině a podobně?

Poslanec Pavel Kováčik (KSČM) označil jeho tvrzení za pouhé výmluvy. Argumentoval tím, že i v případě Lisabonské smlouvy, kdy bylo dokonce apelováno na strany, které prvky přímé demokracie měly ve svých programech a ve svých prohlášeních na čelních stránkách jako vlajkovou loď, tak když došlo na hlasování, tak se vždy hledaly pouze důvody, proč to nepodpořit.

Znovu se o slovo přihlásil Bohuslav Sobotka, který si ještě přisadil a řekl, že jediným důvodem proč u vládních stran tento zákon podporu nezíská, je skutečnost, že jej předkládá právě ČSSD. A to je podle něj pro vládu podstatnější než schválit takový zákon, který je v zájmu naší země. A znovu vyzval poslance, tentokrát především ty z Věcí Veřejných, aby nezrazovali své předvolební sliby a hlasovali pro.

V reakci na to prohlásila Karolína Peake (VV), že zákon o referendu je rozpracován v koaliční smlouvě a bude brzy předložen. A je samozřejmé, že pro takový návrh bude její strana hlasovat.

Dalším řečníkem byl Marek Benda (ODS). Jeho výtka k zákonu je již tradiční – mohlo by podle něj dojít k situaci, kdy by se referendum konalo co pár měsíců, což by mělo za následek velké finanční náklady.

Jiří Paroubek (ČSSD) naopak tvrdil, že pokud by se konání referenda spojilo s termínem nějakých voleb, ušetřilo by se a ještě by mohlo dojít ke zvýšení volební účasti.

Poté se již přistoupilo k samotnému hlasování, kde bez jakéhokoli překvapení byl návrh hlasy vládní koalice zamítnut a skončil tak hned v prvním čtení. Zkompletoval se tak tucet pokusů, které dopadly ve většině stejně brzo.

Je otázkou, zdali bude Ústava někdy v budoucnu v tomto směru opravdu naplněna nebo zůstane vždy jen u handrkování a nahánění politických bodů.

Hlasování po jménech 

David Plášek, KohoVolit.eu. Podpořeno fondem Otakara Motejla.

Libí se Vám naše články? Můžete je pravidelně dostávat na Facebooku.

Předchozí díly:

Kdo (ne)chce referenda? Díl 1., díl 2., díl 3., díl 4., díl 5., díl 6., díl 7., díl 8., díl 9., díl 10.