- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Další díly:
Kdo (ne)chce referenda? Díl 1., díl 2., díl 3., díl 4., díl 5., díl 6., díl 7., díl 8., díl 9., díl 10., díl 11.
Po úspěšném seriálu článků o pokusech o omezení imunity poslanců a senátorů přinášíme další sérii analýz. Tentokrát si rozebereme všechny dosavadní pokusy o prosazení zákona o obecném celostátním referendu. Nebudeme se přitom snahami prosadit konání jednorázového referenda o dílčí věci, například o přímé volbě prezidenta nebo o vstupu ČR do NATO.
Ústava České republiky (článek 2) říká, že "ústavní zákon může stanovit, kdy lid vykonává státní moc přímo." Podle části politické reprezentace to znamená, že každé konání celostátního referenda vyžaduje přijetí zvláštního ústavního zákona. Zatím bylo tímto způsobem uspořádáno referendum o vstupu do EU.
Podle jiných politiků ovšem ústava předpokládá přijetí obecného zákona, který by umožnil konání celostátního referenda po splnění předepsaných podmínek. Zatím bylo předloženo 12 návrhů na přijetí takového ústavního zákona. V tomto seriálu článků je postupně rozebereme.
V prvním díle se podíváme na vůbec první návrh z roku 1994.
Rok 1994, předkladatelé Jan Kryčera (Českomoravská unie středu) a další poslanci
Pionýrskou snahou v tomto směru byl návrh Jana Kryčera. Podívejme se nejprve na parametry referenda podle tohoto návrhu:
V první řadě je třeba říci, že návrh pocházel od poslanců tehdejší opozice (Českomoravská unie středu, Liberálně sociální unie a ČSSD). Při projednávání Jan Kryčer jako argument pro jeho přijetí uvedl, že referendum je jako prostředek přímé demokracie kodifikováno v mnoha západních zemích, zmínil například Švýcarsko. Vyjádřil přesvědčení, že jde o osvědčený a vhodný doplněk ke stávající ústavě.
Marek Benda (ODS) následně vystoupil se zprávami z výborů a zároveň uvedl, že proti tomuto návrhu zákona se staví i vláda (tedy první Klausova vláda ODS, KDU-ČSL a ODA).
S pozměňovacími návrhy přišli poslanci Antonín Hrazdíra (Levý blok) a František Kačenka (Českomoravská unie středu), avšak ty přinášely pouze dílčí a nepodstatné změny – poslanci hlasovali vesměs stejně, ať už se hlasovalo o původní předloze nebo o jejích modifikacích.
Antonín Hrazdíra argumentoval, že navrhovaný ústavní zákon adekvátně doplňuje ústavu, která hovoří o svrchovanosti lidu a referendum je tudíž logickým krokem, jak toto v praxi naplnit. Proti této interpretaci pozvedl hlas Marek Benda, který poznamenal, že v článku stojí, že ústavní zákon toto sice může stanovit, nikoli však, že musí.
Nakonec byly poslanci vládní koalice zamítnuty jak pozměňovací návrhy, tak návrh původní. Z Hrazdírovy iniciativy se hlasovalo o vytvoření parlamentní komise, která by připravila zákon o referendu, ale i toto hlasování skončilo pro předkládající stranu neúspěchem.
Celkově vzato, největší podporu měl návrh na levici, zatímco vládní strany se postavily proti nebo se jejich členové zdrželi. První pokus o zavedení referenda v rámci České republiky tedy ztroskotal asi po 20 minutách už v prvním čtení.
Filip Legát, KohoVolit.eu
Libí se Vám naše články? Můžete je pravidelně dostávat na Facebooku.
Dále čtěte
V polovině největších měst vládne "opoziční smlouva"
Ve čtvrtek se bude hledat korupce
Další články autora |