Omezení imunity poslanců a senátorů patří ke změnám ústavy, které „chtějí všichni a přitom nikdo.“ Kdo je předkládal? Jaké argumenty padaly při projednávání? A kdo jak hlasoval? V seriálu článků rozebereme všechny dosavadní návrhy.
Snahy o zúžení imnuty se táhnou již od roku 1993 až do současnosti, přičemž z 18 dosavadních návrhů byl úspěšný jen jeden. Nyní leží ve Sněmovně v pořadí devatenáctý pokus o změnu.
Úprava ústavy (článek 27) v otázce imunity zajišťuje českým poslancům a senátorům jednu z nejrozsáhlejších imunit mezi evropskými zákonodárci. Kontroverzní je hlavně celoživotní trestní imunita v případě, že komora, jejímž je politik členem, nedá souhlas k jeho stíhání.
Hlasovat přitom může sám politik, o jehož vydání se jedná. V extrémním případě tak může o svém vlastním vydání rozhodnout sám. Garantována je i imunita za hlasování, za projevy učiněné v parlamentu a přestupková imunita.
V prvních sedmi dílech tohoto seriálu jsme dostali až do minulého volebního období. V tomto předposledním dílu se podíváme na aktuální období, kdy se zatím odehrály dva pokusy, přičemž nyní si představíme první z nich, který opět skončil neúspěšně. Druhý a zatím stále aktuální návrh představíme v příštím posledním dílu.
Rok 2010, předkladatelé Petr Nečas (ODS), Radek John (VV), Karel Schwarzenberg (TOP 09) a další
Návrh z dílny poslanců vládní koalice měl za cíl zrušení přestupkové imunity a omezení trestněprávní imunity poslanců, senátorů a ústavních soudců na dobu trvání jejich mandátu. Takový krok nebyl součástí vládního programu, avšak lídři koaličních stran se dohodli, že se ho pokusí prosadit.
1.čtení
Při projednávání se poslanec Antonín šedá (ČSSD) ptal, jak vlastně mohla vláda přijít s návrhem, který vyvolává kolizi s právními předpisy, protože neřeší novelizaci navazujících právních norem. Premiér Nečas reagoval, že problémy, jež jsou s návrhem spojeny, se dají vyřešit ve 2. čtení na základě vzájemné politické dohody jednotlivých poslaneckých klubů. Později se ukázalo, že toto byl klíčový bod z hlediska průchodnosti návrhu.
2.čtení
V rámci rozpravy ve 2. čtení byl poslancem Jeronýmem Tejcem (ČSSD) předložen jeden pozměňovací návrh. Ten se týkal přestupků spáchaných v souvislosti s výkonem mandátu. V tomto případě měl poslanec nebo senátor podléhat disciplinární pravomoci komory, jejímž je členem, pokud by zákon nestanovil jinak.
Poslanec Tejc to spojoval hlavně s přestupky v případě porušení shromažďovacího práva, tj. aby například poslanci nebyli šikanováni za účast na demonstraci nebo kvůli vyslovení svého názoru na veřejnosti.
Na to reagoval poslanec Pavel Hojda (KSČM) dotazem, jak bude stanoveno, kdy poslanec vykonává mandát a kdy ne. Poslanec Tejc odpověděl, že definice není a ani nemůže být přesná a že konečný verdikt vynese soud.
3. čtení
Ve 3. čtení se rozprava v podstatě zvrhla na hádku mezi koalicí a opozicí.
Ústředním tématem hádky byla nepřítomnost premiéra a značného počtu koaličních poslanců, vzájemné výčitky z obou stran o nerokovaní o návrzích a nevhodnost chování poslance Davida Ratha (ČSSD) k místopředsedkyni Sněmovny Miroslavě Němcové (ODS).
Opoziční poslanci tvrdili, že koalici ve skutečnosti vůbec nejde o prosazení tohoto návrhu, protože jinak by si zajistila co nejvíce poslanců. Podle koaličních poslanců prý opozice pouze hledala záminky, proč návrh nepodpořit. Při hlasování nebyl schválen ani pozměňovací návrh ČSSD ani samotný návrh.
Hlasování po jménech
Po samotném hlasování ještě pokračovala slovní přestřelka, kdy se koaliční a opoziční poslanci obviňovali ze shození návrhu ze stolu.
Lukáš Horvatovič, KohoVolit.eu
Libí se Vám naše články? Můžete je pravidelně dostávat na Facebooku.
Předchozí díly
Kdo (ne)chce imunitu? Díl 1.
Kdo (ne)chce imunitu? Díl 2.
Kdo (ne)chce imunitu? Díl 3.
Kdo (ne)chce imunitu? Díl 4.
Kdo (ne)chce imunitu? Díl 5.
Kdo (ne)chce imunitu? Díl 6.
Kdo (ne)chce imunitu? Díl 7.
