Kdo (ne)chce imunitu? Díl 4.

Omezení imunity poslanců a senátorů patří ke změnám ústavy, které „chtějí všichni a přitom nikdo.“ Kdo je předkládal? Jaké argumenty padaly při projednávání? A kdo jak hlasoval? V seriálu článků rozebereme všechny dosavadní návrhy.

Snahy o zúžení imnuty se táhnou již od roku 1993 až do současnosti, přičemž z 18 dosavadních návrhů byl úspěšný jen jeden. Nyní leží ve Sněmovně v pořadí devatenáctý pokus o změnu.

Úprava ústavy (článek 27) v otázce imunity zajišťuje českým poslancům a senátorům jednu z nejrozsáhlejších imunit mezi evropskými zákonodárci. Kontroverzní je hlavně celoživotní trestní imunita v případě, že komora, jejímž je politik členem, nedá souhlas k jeho stíhání.

Hlasovat přitom může sám politik, o jehož vydání se jedná. V extrémním případě tak může o svém vlastním vydání rozhodnout sám. Garantována je i imunita za hlasování, za projevy učiněné v parlamentu a přestupková imunita.

V prvním, druhém a třetím dílu tohoto seriálu jsme dostali až do roku 2000. Ve čtvrtém díle se podíváme na další dva návrhy, které vyšly z iniciativy Senátu.

Rok 2000, předkladatelé Kroupa (Unie svobody) a další (Senát)

V roce 2000 byl v Senátu podán další z návrhů na omezení přestupkové imunity poslanců a senátorů. Podle tohoto návrhu by měl být poslanec nebo senátor vyšetřován disciplinární komisí pouze v případě, že o to požádá. Jinak má podléhat normálnímu režimu. V tomto případě šlo o první a do dnešního dne i o poslední úspěšný pokus na omezení imunity. V Senátu byl návrh přijat.

Hlasování po jménech

Menšinová vláda ČSSD se k danému návrhu ve svém stanovisku vyjádřila nesouhlasně, mimo jiné nepovažovala za správné řešení, aby si mohl poslanec nebo senátor vybírat způsob projednávání svého přestupku.

V Poslanecké sněmovně se v rozpravě k názoru vlády přidali i někteří poslanci, například Zdeněk Jičínský a Jitka Kupčová (oba ČSSD), která dokonce použila známé přirovnání, že vlk se nažral a koza zůstala celá. V hlasování však nakonec došlo k přijetí návrhu. Návrh tak byl odeslán k opětovnému projednání zpět do Senátu.

Hlasování po jménech

Při opětovném projednání v Senátu se diskuse vedla hlavně o možnosti výběru projednávání přestupku. Senátor Tomáš Julínek (ODS) hovořil o dvou možnostech, jak situaci řešit. Buď by se přestupkové chování poslance nebo senátora povinně řešilo před disciplinární komisí nebo by mělo dojít k běžnému řešení přestupků, jako je tomu v případě občanů. Tuto variantu senátor považoval za správnější.

K názoru Tomáše Julinka se přidali i další senátoři, konkrétně Zdeněk Vojíř a Pavel Rychetský (oba ČSSD). Proti návrhu se vyjádřil i Petr Pithart (KDU-ČSL). V podrobné debatě později podal senátor Pavel Rychetský pozměňovací návrh na úplné zrušení přestupkové imunity. Proti tomu se vyjádřil senátor Jiří Pospíšil (ODS), který argumentoval, že takový návrh by odporoval ústavě a lépe by bylo zrušit právě toto ustanovení ústavy, aby nedošlo k rozpor si mezi ústavou a zákonem. Rychetského pozměňovací návrh nakonec přijat nebyl.

V konečném hlasování senátu byl návrh zákona přijat. Ze 65 přítomných senátorů bylo 42 pro a 6 proti.

Hlasování po jménech

Také ve Sněmovně došlo v únoru roku 2002 k definitivnímu schválení návrhu zákona.

Hlasování po jménech

Prezident zákon podepsal, takže byl vyhlášen ve sbírce zákonů pod číslem 78/2002.

Rok 2001, předkladatel Stálá komise Senátu pro ústavu

Další návrh na omezení procesní imunity byl součástí pokusu o komplexní změnu ústavy, která měla za cíl úpravit pravomocí prezidenta, způsob jednání parlamentu a pod. Tento návrh byl vypracován Stálou komisí Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury. V podstatě šlo o omezení imunity na dobu trvání mandátu.

V Senátu se rozproudila poměrně rozsáhlá diskuse. Na rozdíl od předchozího pokusu o komplexní novelu ústavu se výrazným bodem diskuse stala právě otázka imunity.

Podle senátora Pavla Rychetského (ČSSD) je doživotní imunita absurdní, protože slouží na ochranu svobodného výkonu mandátu a ne na ochranu fyzické osoby. Senátor Zdeněk Vojíř (ČSSD) se vyjádřil v tom smyslu, že je scestné myslet si, že v momentě, kdy senátor získá imunitu, bude do konce života páchat trestnou činnost, jak si to možná většina lidí vysvětluje. Navzdory výhradám se však cítil být vázán svými voliči pro tento návrh hlasovat. Senátor Jan Ruml (Unie svobody) ve svém vystoupení nabádal k tomu, aby byla zrušena i přestupková imunita.

Senátorka Dagmar Lastovecká (ODS) byla naopak proti návrhu ns změnu úpravy imunity a podporovala platný stav. Podle ní nejde o výsadu, ale o potřebnou ochranu. Také tvrdila, že není na místě hovořit o rovném postavení všech před zákonem, protože určitý typ funkcí s sebou přináší nutnost určitých postojů a kroků, před jejichž důsledky je nutná určitá ochrana, a to i trvalá.

Senátor Jiří Skalický (ODA) se postavil proti názoru senátora Rumla. Zastával názor, že v případě přestupkové imunity je dobré ji do značné míry zachovat, protože nelze vyloučit tendenci mocenských orgánů k drobné politicky motivované represi. I z toho důvodu obhajoval postoj, že poslanci a senátoři by měli mít možnost výběru řešení jejich přestupků. Naopak v případě procesní imunity byl za její omezení, protože v ustálených demokratických poměrech je doživotní imunita nepřípustná.

Snahu senátora Rumla naopak podpořila senátorka Zuzana Roithová (KDU-ČSL), podle níž minimálně v oblasti dopravních přestupků je takové zvýhodňování nepřípustné. Proti tomu se vyjádřil senátor Zdeněk Vojíř (ČSSD), který na svém vlastním příkladu demonstroval, jak je někdy pro výkon jeho mandátu třeba porušit některé dopravní předpisy. On sám před svou kanceláří parkoval na vyhrazeném parkovišti, ačkoli neměl příslušné povolení. V zachování takové výhody vidí užitečnost pro výkon mandátu.

V konečném hlasování byl návrh přijat a postoupen Poslanecké sněmovně. Ze 70 přítomných senátorů a hlasovalo 57 za a 1 proti.

Hlasování po jménech

Vláda k návrhu přijala nesouhlasné stanovisko. V případě imunity to zdůvodnila tím, že ČR přistoupila k Římskému statutu Mezinárodního trestního soudu a po jeho ratifikaci bude třeba přistoupit k úpravě postavení ústavních činitelů. Podle tohoto statutu nemohou být ústavní činitelé vyňati z trestní odpovědnosti a také nemůže dojít k snížení trestu na základě jejich funkce.

V rámci prvního čtení ve Sněmovně na rozdíl od Senátu nedošlo na diskusi, která by se podrobněji zabývala otázkou imunity. V hlasování byla nakonec tato novela ústavy stažena.

Hlasování po jménech (Hlasy pro návrh v tomto případě znamenají hlasy proti omezení imunity.)

Lukáš Horvatovič, KohoVolit.eu

Předchozí díly

Kdo (ne)chce imunitu? Díl 1.

Kdo (ne)chce imunitu? Díl 2.

Kdo (ne)chce imunitu? Díl 3.