Vláda se už poněkolikáté otřásá v základech, a to rovnou z několika důvodů najednou. Jedním z nich je reforma vysokého školství a celkově selhávající ministr Josef Dobeš. Nejde tu ovšem jen o nekoncepčnost změn. Porušují se tu i předvolební sliby.
Volební program na stránkách Věcí veřejných je, co se vysokého školství týče, velmi stručný. Odstavec věnovaný reformě VŠ je v kapitole o školství a sportu zdaleka nejkratší. Věci veřejné pravděpodobně považují za zcela klíčovou oblast rozvoje sport, kterému je věnováno zhruba třikrát více prostoru.
Ona kratičká pasáž věnovaná vysokým školám deklaruje především zavedení školného. Odloženého školného, které student začne splácet v momentě dosažení průměrné mzdy. O technickém provedení se zde nepíše.
Obdobně, byť o něco obsáhleji, je formulována příslušná pasáž programového prohlášení vlády. Ta navíc stanoví strop pro školné 10 000 Kč za semestr. Pro srovnání v Rakousku, kterým se česká reforma inspiruje, se platilo školné srovnatelné, ovšem při více než dvojnásobné průměrné mzdě. Navíc náš jižní soused školné již zrušil.
Programy zbylých dvou koaličních stran jsou pro oblast vysokého školství poměrně vágní. Všechny tři strany se ale v deklarativní rovině shodují na nutnosti zavést školné a zvýšit kvalitu a flexibilitu českého vysokého školství.
Již jsem se zmínil o příslušné pasáži programového prohlášení vlády. O reformě vysokého školství mluví dvě kapitoly – Terciární vzdělávání a Věda a výzkum. Mimo zavedení školného zaujme například věta: „V systému řízení veřejných vysokých škol bude posilovat jejich vlastní odpovědnost za dosahované výsledky v oblasti výzkumu, vzdělávání i hospodaření.“
Příliš nerozumím tomu, jak má být posílena vlastní odpovědnost univerzit, když do jejich fungování budou výrazně zasahovat shora dosazené rady. Tak výrazně kritizované zásahy do autonomie akademické obce jsou tedy i porušením programového prohlášení vlády.
Systém školného kromě tohokráčí od původních návrhů směrem k asociálnosti. Současné návrhy zcela podkopávají ideu, že by vysokoškoláci měli zaplatit za privilegované postavení na trhu práce. Dvojnásobek životního minima rozhodně nelze považovat za privilegium.
Výtek k práci ministra Dobeše je ovšem mnohem víc. Dokonce i cambridžský profesor Haňka, spoluautor reformy a jakýsi „Dobešův štít“, v Otázkách Václava Moravce připustil, že komunikace s ministerstvem je problematická.
Na nutnosti reformy vysokého školství panuje všeobecná shoda. Je ovšem nutné, aby tato reforma byla provedena při dodržení předvolebních slibů a s patřičnou dávkou profesionality. To se ovšem neděje.
Sahám proto ke svému demokratickému právu a oslovuji poslance z mého kraje a ze strany, která nese politickou odpovědnost za chyby ministra Dobeše. Jejich odpovědi můžete sledovat zde. Udělejte to samé, napište jim!
Matěj Hon, KohoVolit.eu
Libí se Vám naše články? Můžete je pravidelně dostávat na Facebooku.
Dále čtěte
Kraj, který se nabídl k vytěžení
Nová studie mapuje korupci v ČR, díl 2.
Kdo (ne)chce referenda? Díl 1.
