Jak si posvítit na peníze stran?

Nedávno byl zatčen bývalý šéf Ředitelství silnic a dálnic Michal Hála. Peníze, o které úřad pod jeho vedením předražoval stavbu dálnic, zdá se, končily na účtech politických stran. Jak zpřísnit jejich financování? Podívejte se na některé návrhy.

Podle Václava Lásky z Transparency International je neprůhledné financování stran jedním z nejdůležitějších semenišť korupce v ČR. Přísnější pravidla pro stranické pokladny jsou „politickým evergreenem“ posledních deseti let, dlužno však dodat, že se o nich jen mluví.

Vláda už dva roky „přešlapuje“ na místě. Byť Sněmovnou „prolétlo“ několik návrhů, jak z pera koalice, tak opozice, žádný se nedočkal výraznějšího zájmu. Dnes se podíváme, kdo předkládá jaké návrhy, a zda jsou účelné:

Transparentní „volební účet“

Každá strana vede speciální účet (není nutné, aby byl u ČNB, jak požadují některé návrhy), na který je „vidět“ – veřejnost může sledovat všechny příchozí a odchozí platby, včetně účelu a příjemců. V současné době tuto praxi provozuje například Česká pirátská strana. Jejich účet si můžete prohlédnout zde.

Povinné zveřejňování smluv

V minulosti se stalo, že reklamní agentury a média nabídly stranám až 90% slevu. Oficiálně jde o „množstevní slevu,“ ve skutečnosti se může jednat o skrytý sponzoring či dokonce o korupci. Proto je nutné, aby veškeré smlouvy byly pod veřejnou kontrolou.

Povinné označování propagačních materiálů logem strany

Hitem posledních voleb byla anonymní „antikampaň“ – očerňování, ke kterému se nikdo nepřiznával a hlavně se nepřiznal k jejímu zaplacení.

Všechny dokumenty na internetu

Už dnes strany musí povinně zveřejňovat své účetní zprávy. Ty jsou ale uloženy v útrobách Poslanecké sněmovny a musíte si je vyžádat. Malé strany tyto dokumenty běžně zveřejňují na internetu. Zaveďme to jako povinnost pro všechny. To se týká i seznamu sponzorů.

Ověření nezávislým auditorem

Zprávy o účetnictví stran a o průběhu kampaní by měl povinně ověřit auditor. Toho by jmenovala komora auditorů nebo se bude losovat. (Jeden z návrhů počítá s tím, že ho bude jmenovat parlament, což není vhodné – vítězní poslanci tak rozhodnout, kdo bude prověřovat jejich kampaň a kdo kampaň soupeře.) Dnes si strany vybírají auditory samy.

Tvrdé postihy

Jeden z poslaneckých návrhů počítal se stotisícovými pokutami, což je vzhledem k rozpočtům stran směšné. Pokuty v řádu milionů, neplatnost volby, trestní stíhání a pozastavení činnosti strany, o tom všem lze uvažovat jako o trestu za volební podvod.

Snížení příspěvků z rozpočtu

Opatření, kterému se strany zuby nehty brání. Prý jde o posílení demokratického principu (o výsledcích voleb nebudou rozhodovat sponzoři) a samozřejmě omezení prostoru pro korupci. To je ovšem nesmysl: Dnes dostávají strany stovky milionů korun. Zatím jsme ale neslyšeli o případu, že by strana odmítla sponzorský dar s tím, že „má peněz dost“.

Státní příspěvky prý zvyšují politickou rovnost, pomáhají malým. To také není pravda: Čím větší strana, tím více peněz dostává, a to i v přepočtu na hlas. Velcí si mohou zaplatit masivní kampaně, a proto rostou. Vláda v rámci úspor navrhla „kompromisní řešení“: Příspěvek za celostátní volby bude zachován, sníží se příspěvek za volby krajské a obecní (na čemž opět nejvíce tratí malé strany).

Navrhujeme: Každá strana, která překročí jistý počet hlasů, dostane paušální příspěvek, pro všechny stejný. Ve vyspělých demokraciích jako USA a Velká Británie strany nedostávají nic a nezdá se, že by tím jejich demokracie utrpěla. Více k tématu státních příspěvků si přečtěte zde.

Hovoří se i o dalších opatřeních. Jejich účelnost je sice sporná, ale je možné o nich diskutovat:

Zastropování výdajů na kampaň

Řekněme, že strana by v budoucnu nesměla utratit za volební kampaň více než 50 milionů Kč – to by jistě omezilo manévrovací prostor (samozřejmě – i manévrovací prostor pro korupci). Jen tak pro zajímavost: ve Velké Británii byl strop výdajů na kampaň zaveden už v roce 1886.

Jedinou slabinou mohou být výše uvedené falešné slevy. Samo o sobě by toto opatření mohlo pomoci, ale podle našeho názoru by bylo mnohem lepší omezit příspěvky ze státního rozpočtu.

Omezení počtu billboardů

Podle našeho názoru nepříliš praktické opatření. Omezíme billboardy, přijdou letáky. Omezíme letáky, přijdou inzeráty.

Úřad pro dohled nad činností stran

Návrh z dílny současné vládní koalice považujeme za zcestný: Na co zakládat další úřad (s mnohamilionovým rozpočtem a desítkami úředníků)? Navíc, politický vliv na tzv. nezávislé úřady je v Česku trvalým problémem a bylo by naivní se domnívat, že zrovna tento bude imunní. Úřad se tak může stát nástrojem politického boje.

Dohled může vykonávat NKÚ (zákon o NKÚ se momentálně novelizuje, stačí tedy jediný pozměňovací návrh). Pokud budou všechny dokumenty zveřejněny, kontrolní funkci vykoná i nezávislý auditor a odborná i laická veřejnost.

To je jen stručné shrnutí návrhů, o kterých se dnes v souvislosti s financováním stran mluví. Nicméně, je třeba pamatovat ještě na jednu věc. Článek jsme zahájili citátem Václava Lásky, stejně tak ho i skončíme: "Především se musí změnit český volič."

Volby nevyhrávají myšlenky, volby vyhrává 30 korun u doktora a párek a pivo zdarma na volebním mítinku. Dokud se toto nezmění, ani sebelepší zákon příliš nepomůže.

Martin Archalous (Právnická fakulta UK), Inventura demokracie (nadpis a perex KohoVolit.eu)

Dále čtěte

Maďarsko už není demokracií

Kdo (ne)chce imunitu? Díl 7.

Jak štědrý byl Ježíšek na ministerstvech?