Z Erasmus studentky oporou druhé ligy. Gabriela Sokołowská zazářila nejen ve Spartě

Přišla na Erasmus, rozkoukala se… a vyhrála 27 z 29 zápasů. Gabriela Sokołowská z Polska se stala oporou druholigového týmu žen Sparty. V rozhovoru popisuje svou cestu, emoce i to, co si odnáší zpět domů.

Do Sparty přišla jako Erasmus studentka z Polska s jednoduchým cílem – zůstat v pohybu a potkat nové lidi. Místo toho ale odehrála fantastickou sezónu, během níž se stala nejúspěšnější hráčkou 2. ligy žen skupiny A, debutovala v 1. lize žen a zanechala za sebou stopu, na kterou se jen tak nezapomíná.

Gabriela Sokołowská se v otevřeném rozhovoru ohlíží za svou pražskou kapitolou, mluví o nervozitě z neznámého prostředí, síle týmového ducha, ale i o tom, co si ze Sparty odnáší zpět do Německa, kde nyní pokračuje ve studiu.

Ahoj Gabi, nejdřív se zeptám – jak se máš? Co teď děláš po návratu z Prahy?

Ahoj Aneto, mám se dobře, děkuji. Po skončení semestru v Praze jsem se na chvíli vrátila domů do Polska a teď jsem v Německu, kde pokračuju v bakalářském studiu.

Do Sparty jsi nastoupila jako Erasmus studentka a velmi rychle ses stala nejúspěšnější hráčkou našeho druholigového ženského týmu. Jaký to byl pocit, být součástí nového týmu v cizí zemi?

Upřímně, do klubu jsem vstupovala hlavně s cílem zůstat aktivní v sportu, který miluju, a poznat pár nových lidí. Ale brzy po příchodu přišla nabídka připojit se k druholigovému ženskému týmu – za tu důvěru jsem opravdu moc vděčná.

Jako cizinka jsem samozřejmě měla obavy – přijmou mě? Zvládnu to? Ale velmi rychle se ukázalo, že jsem se nemusela ničeho bát. Díky neuvěřitelné otevřenosti a vstřícnosti všech jsem se cítila skutečně dobře a hned jako součást týmu.

Někdy je potřeba opustit svou komfortní zónu, abyste mohli zažít něco nového, zkusit něco jiného a možná i dosáhnout něčeho velkého.

Gabriela Sokołowská

Před Spartou jsi hrála výhradně v mužských týmech. Jaké to bylo poprvé hrát v ryze ženském kolektivu? Bylo to v něčem jiné?

Byla to pro mě výjimečná zkušenost – jak příležitost vyrůst, tak i nezapomenutelné dobrodružství. Jak víme, ženský herní styl se od mužského liší, takže pravidelné zápasy v ženském týmu pro mě znamenaly i novou sportovní výzvu.

Nejvíc si ale vážím té atmosféry – bylo to jako v rodině. Podpora, vzájemná motivace, společné nasazení... to všechno mi dodávalo energii i chuť do každého zápasu.

Měla jsi fantastickou bilanci 27 výher a jen 2 porážky ve 2. lize. Čekala jsi tak silnou sezónu, když jsi do ní vstupovala?

Vždycky se snažím hrát co nejlépe. Dala jsem do toho všechno, takže mě moc těší, že jsem mohla týmu opravdu pomoct.

Největší výzvou pro mě bylo přizpůsobit se životu v nové zemi. Přijela jsem sama a ze začátku bylo těžké navazovat přátelství a zvládat výuku v angličtině, protože normálně studuju v němčině.

Gabriela Sokołowská

Zahrála sis i v 1. lize žen – druhé nejvyšší soutěži v Česku. Jaké to bylo, nastoupit o soutěž výš, i když jen na jedno dvojkolo?

Jsem opravdu ráda, že jsem dostala příležitost nastoupit ke dvěma zápasům v 1. lize. Byla to pro mě obrovská motivace a cítila jsem, že si mě klub váží. Samozřejmě tam byla i nervozita a pochybnosti – zvládnu to? Není to na mě moc?

Ale díky podpoře týmu jsem se přes to dokázala přenést a soustředit se na samotnou hru.

Už dříve jsi zmiňovala, že právě silná ženská základna byla jedním z důvodů, proč sis Spartu vybrala. Jak sis užila týmovou atmosféru a celkovou klubovou kulturu?

Když jsem hledala klub, mým cílem bylo najít ženský tým, ve kterém bych mohla trénovat a hrát s dalšími hráčkami. Sparta se ukázala jako ideální volba – atmosféra byla velmi otevřená a podporující. Všichni byli ochotní spolu trénovat bez ohledu na pohlaví nebo úroveň.

Komunikace fungovala skvěle a byla jsem ráda, že jsem se mohla zapojit i do dalších klubových akcí – třeba do vánočního turnaje s párky, klobásami a svařákem. To mi přišlo krásně komunitní.

V Polsku máme přísloví: „Kto nie ryzykuje, ten nie pije szampana“ – tedy „Kdo neriskuje, nic nezíská“.
A já tomu opravdu věřím.

Gabriela Sokołowská

Jaká pro tebe byla největší výzva sezony – ať už u stolu, nebo mimo něj?

Největší výzvou pro mě bylo přizpůsobit se životu v nové zemi. Přijela jsem sama a ze začátku bylo těžké navazovat přátelství a zvládat výuku v angličtině, protože normálně studuju v němčině.

Co se týče samotného stolního tenisu – každý zápas byl výzvou. Vždycky jsem chtěla získat co nejvíc bodů a nezklamat tým.

Co bys poradila dalším zahraničním hráčkám a hráčům, kteří uvažují o tom, že by si šli zahrát sezónu do zahraničí – třeba právě do Česka?

Řekla bych jim, ať neváhají a jdou do toho. V Polsku máme přísloví: „Kto nie ryzykuje, ten nie pije szampana“ – tedy „Kdo neriskuje, nic nezíská“. A já tomu opravdu věřím.

Někdy je potřeba opustit svou komfortní zónu, abyste mohli zažít něco nového, zkusit něco jiného a možná i dosáhnout něčeho velkého.

Největší výzvou pro mě bylo přizpůsobit se životu v nové zemi. Přijela jsem sama a ze začátku bylo těžké navazovat přátelství a zvládat výuku v angličtině, protože normálně studuju v němčině.

Gabriela Sokołowská

A na závěr – co si ze Sparty a z Prahy odneseš v srdci nejvíc?

Myslím, že nejvíc si ponesu to silné pouto, které jsem si vytvořila s holkami v týmu. Ty emoce při čtyřhrách, vzájemná podpora a radost po každém zápase... Stolní tenis pro mě díky tomu získal nový význam. Už to nebyla jen soutěž – bylo to o sdílených chvílích a radosti ze hry.

A právě to mi v paměti zůstane nejdéle.